Rick Riordan: Percy Jackson – Bitva o labyrint

Již čtvrté pokračování série Percyho Jacksona začíná zcela typicky – novou výpravou. Pro ty z vás, kdo jste četli předchozí tři díly, není žádnou novinkou, že se jedná o mladého poloboha, který žije se svou matkou, trpí dyslexií a snaží se udělat dojem na svého otce Poseidona, což se mu docela daří.

Obrátil jsem se a zjistil, že tam stojí Dionýsos, pořád v černém obleku.
„Pojď se se mnou projít,“ pobídl mě.
„Kam?“ zeptal jsem se podezíravě.
„Jenom k táborovému ohni,“ mávl rukou. „Začínalo mi být líp, tak mě napadlo, že si s tebou trochu promluvím. Ty mě vždycky dokážeš naštvat.“ (str. 365)

Na nové škole se Percy opět setkává s Rachel Elizabeth Dareovou (dívkou, která mu zachránila život v Hooverově přehradě). Oba dva jsou nováčci devátého ročníku Goodovy školy a hned od začátku mají napilno. Rachel není obyčejná smrtelnice, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o tom už jsme se přesvědčili v knize Prokletí Titánů. Vidí skrz mlhu a nenechá své smysly ošálit, jak se ukáže, když na ni a Percyho zaútočí upírky (vlastně empúsy). Naštěstí se ve škole objevuje Annabeth, která měla jít s Percym do kina, jenže namísto příjemně stráveného dne, jsou nuceni utéct. Díky empúse Kelli to teď vypadá, že Percy podpálil školu. Vydávají se do Tábora polokrevných, kde nachází vchod do Labyrintu, což vede k jedinému závěru – pokud Luke získá Daidalovu nit sloužící jako navigační kompas, bude Tábor v ohrožení!

Na obalu knihy je nejhorší můra kyklopů – Kampe neboli žalářnice. Její návrat nevěstí nic dobrého, vždy se spolčí s těmi zlými a dává hrdinům pořádně zabrat. Bitva o labyrint je samostatný příběh, který odkazuje na předchozí díly a připravuje pole pro velké finále. Děj je časově posunutý zhruba o rok, takže tu máme další léto a kromě toho, že se Percyho matka dala dohromady s učitelem Paulem Blofisem, se téměř nic nezměnilo. Díky proroctví se dozvídáme, že jednou z ústředních postav pátého dílu bude i Nico. Hádův syn nám byl představen v předchozím díle, ale pokud jej někdo z vás nečetl, nemusí si zoufat. Autor v průběhu děje plynule navázal na Prokletí Titánů a zavzpomínal na setkání Nica a jeho sestry Bianky.

Percyho zatím netrápí nešťastná láska, jako je tomu v případě Annabeth a jejích citů vůči Lukovi, ale přesto se začíná dívkami maličko zaobírat. Je popletený z reakcí děvčat a jejich chování vůči němu, což je pro chlapce jeho věku zcela přirozené. Romantické zápletky jsou v tomto příběhu druhořadé, ale přesto čtenáře zajímá, s kým se dá nakonec Percy dohromady. Proměny lidí v příšery jsou popsány stručně, ale věcně, takže získáme dobrou představu o tom, jak ta či ona stvůra vypadá, ale zároveň se nenudíme sáhodlouhým a příliš detailním popisem.

Dobrodružný příběh má spád, je psán s lehkou nadsázkou, nešetří se ironickými poznámkami, vtipnými komentáři, ani akčními scénami. Děj je vyprávěn v první osobě, ubíhá svižně, dočkáme se napětí, boje i haldy nadpřirozených bytostí, ale přitom vás nezalijí potoky krve, což ocení slabší nátury. Popisy okolí, postav a jednání, jsou dobře vyvážené s myšlenkami a dialogy.

Autor umí zahrát na city a zapůsobit na čtenáře, ale také bravurně zvládá, aby si čtenář vybudoval k postavám vztah (ať už se jedná o hlavní či vedlejší). Ačkoliv se může zdát, že jsou tyto knihy určeny především dospívající mládeži, jistě si získají řadu příznivců i v jiné věkové kategorii. Pro čtenáře, kteří milují řeckou mytologii a fantasy, je toto ta pravá volba.

Vydal: Fragment; 2011