Interview s Draculou
Někdy se dají při úklidu disku počítače najít opravdu skvosty. Já tak našla jedno své staré fiktivní interview, které jsem kdysi napsala jako takovou lehkou hříčku a trochu parodii na Interview s upírem. Však výsledek už posuďte sami, nemohla jsem zamlčet. :))
„Buďte vítána v mém domě! Vejděte svobodně. Buďte přesvědčena, že jste tu v bezpečí! A zanechte tu něco ze štěstí, které přinášíte!“
„Hrabě Dracula?“
Muž se zdvořile uklonil a odpověděl: „Já jsem Dracula.“
„Jmenuji se Magiere a naše webové stránky Děti-noci.cz projevily zájem udělat s vámi interview.“
„Ach, jistě, už jsem byl o tom informován a svolil jsem ke krátkému rozhovoru. Prosím, pojďte dál a posaďte se. Jaká byla cesta?“
„Kodrcavá. Z České republiky je to do Rumunska docela daleko, i když jsme všichni v Evropské unii.“
„To věřím. Dáte si něco? Musíte mě omluvit, že s vámi nepovečeřím, ale už jsem jedl.“ Při těch slovech si významně olízl špičáky.
„V pořádku,“ nenechala jsem se vyvést z míry, „můžeme začít?“
„Ovšem.“
„Takže moje první otázka zní…“
Jaké je to být nejslavnějším upírem na světě?
Myslíte tím, jaké je to být jedním z nejbohatších lidí na světě, protože sláva s sebou většinou přináší bohatství. Ach, ano, mám rád svou slávu, díky níž jsem shromáždil všechen svůj majetek. Byl jsem sice bohatý už před několika staletími, ale masová popularita mi přinesla mnohem víc. Především provize ze všech upírských filmů, na něž vlastním monopol, mi dovolily uchránit mou rodnou Transylvánii před evropským rozvojovým fondem a zřídit zde přírodní rezervaci.
Jste samotář, párkrát jste se sice objevil na udílení Oscarů, ale jinak se na veřejnosti neobjevujete. Nemyslíte si, že to vaší popularitě škodí? Lidé přece chtějí vidět své celebrity.
Právě naopak! Díky tomu, že žiji skrytě před okolním světem, dodávám své osobnosti nezbytný nádech tajemna, bez něhož bych nebyl ani zdaleka tak oblíben. Lidé mají sklon obdivovat se tomu, čemu nerozumí.
Takže trvalé styky s nikým ze šoubyznysu neudržujete?
Samozřejmě mám své mediální agenty, kteří se mi starají o chod Vampire Corporation a.s. a hlídají autorská práva, ale přátele ve smyslu, jak je definují smrtelníci, nemám. Jednu dobu jsem sice chodil s Winonou Ryder, ale ta se se mnou po měsíci rozešla, protože jsem jí pil krev. Doslova!
Draculaland před měsícem přivítal již miliontého návštěvníka a v současné době vydělává víc než jeho dánský protějšek Legoland. Jste spokojen?
Velmi, protože díky tomu zavítal do Rumunska tolik potřebný zahraniční kapitál. Rumunsko je momentálně jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících zemí východní Evropy a podíl turistů každoročně stoupá.
Z vaší odpovědi se zdá, že jste lidumil, který chce pro blaho svých poddaných jen to nejlepší. Vůbec to neodpovídá reputaci před šesti sty lety, kdy jste s oblibou napichoval své nepřátele na kůl. Kdy přišla ta změna?
V současné době už narážení na kůl zkrátka není IN. Navíc je to nemoderní, zbytečně namáhavé a stále mi přicházejí žaloby ohledně porušování lidských práv. Ta chvíle zábavy mi už za to nestojí, to si raději zapnu kabelovku.
Mnohé naše čtenáře (protože jsme webem o upírech) zajímá, do jaké míry jsou pravdivé všechny ty pověry o upírech. Co třeba takové krucifixy?
Krucifixy? Vlastně se rád dívám na krucifixy.
Zajímavé! A co sluneční svit?
Ach, ten umí být opravdu nepříjemný. Upíři jsou veskrze noční tvorové a UV záření nám nedělá dobře na pleť a především na oči uzpůsobené k nočnímu vidění. Rozpadnutí upíra v prach po zasažení sluncem sice patří jen do říše fikce, ale přesto noc zůstává dobou, kdy jsem nejvíc aktivní.
A co se týká ostatních pověr, z nichž většinu jsem sám záměrně rozšířil kvůli mystifikaci, tak kůl do srdce je vskutku ohavná záležitost, která dokáže notně zkazit jinak hezký víkend.
Mluvíte teď z vlastní zkušenosti?
Bohužel ano. Před asi sto padesáti lety, kdy jsem poprvé zavítal do Londýna a nikdo ještě neznal mou pravou identitu, mě odhalil jakýsi muž. Myslím, že se jmenoval Jonathan Harker, protože jsem našel zalíbení v jeho snoubence Míně. Ten sice pro mě neznamenal žádné nebezpeční, kdyby si však nepřizval jistého Van Helsinga ** klení muselo být pro vulgárnost odstraněno**, který se v záležitostech upírů velmi dobře vyznal.
Abych jeho pozornosti unikl, musel jsem zinscenovat svou vlastní smrt, protože mě ten Němec se špatnou anglickou výslovností pronásledoval až do mé domoviny. Pouhý kolík do srdce sice tak mocného upíra jako jsem já zcela nezabije (to Van Helsing naštěstí nevěděl), což však neznamená, že nebolí. Pamatuji si, že jsem tehdy muset vysát nejméně devět vesničanů, než jsem si dostatečně zpravit náladu.
Poslední otázka: Koušete často?
Podle potřeby. Chcete ukázku? ** demonstrativní vytasení špičáků **
„Eeeeehm…děkuji za rozhovor. Honorář vám samozřejmě do tří dnů pošleme na účet,“ nervózně se mi klepou ruce, když vypívám diktafon a urychleně se zvedám k odchodu. „Musím za půl hodiny stihnout zpáteční vlak do Prahy, takže mě omluvte, ale už musím jít.“
Dracula se v křesle jen sladce usmívá. „Vy nikam nepůjdete,“ zazubí se.
Až mi přejel mráz po zádech. Teda já bych tam za ním nejel. Ale rozhovor jsi přivezla krásný.
Děkuji za pochvalu. Tuhle hříčku jsem původně napsala do školy jako slohovou práci Rozhovor s knižní/filmovou postavou. No učitelka ze mě byla na prášky, že upíří téma umím prosadit úplně všude, ale bylo to jinak jazykově správně, takže mi musela dát jedničku. :))
Skvělí rozhovor i když já osobně bych to toho nešel a radši bych poslal nějakého blbce co myslí na pulicerovku. :)