Nemrtvá
Básnička od autorky Aureoly je skvělým příkladem toho, jak krev vnímají samotní upíři a co všechno pro ně znamená. Není to jen obživa – je to vášeň, radost, chtíč a hřích.
Krev, všude krev. Chci jí!
Cítím ji na svých rtech, na svém jazyku.
Svádí.
Je to zůstatek po tvém polibku.
Bolestné poznání, víra snad?
Pokušení, krev a čokoláda, hořká.
Slunce už nebude svítat.
Nechutná věčnost, prokletá.
šílenství přítomné, neodbytné.
Žije z myšlenek na krev, touhu.
Myšlenky na tebe, oči nenasytné.
Čokoláda, hořká, chci chuť, ne hmotu!
Chci, chtíč věčný bez poznání ukojení.
Otázka hříšná, smrti předchůdkyně.
Dokážu jít, není zastavení.
Překážka? Snad výzva, snadně.
Bolest, ne, toužebné sténání.
Krev je ve mě, nikdy ne dost.
Miluji všechny umírající, mučící.
Jsem vše, nechci moc.
Zase ta chuť, čokoláda, hořká.
Tak chutná smrt, ne má.
Proto tu jsem, políbená.
S krví na rtu, je tvá, lahodná.
Cítím ji na svých rtech, na svém jazyku.
Svádí.
Je to zůstatek po tvém polibku.
Bolestné poznání, víra snad?
Pokušení, krev a čokoláda, hořká.
Slunce už nebude svítat.
Nechutná věčnost, prokletá.
šílenství přítomné, neodbytné.
Žije z myšlenek na krev, touhu.
Myšlenky na tebe, oči nenasytné.
Čokoláda, hořká, chci chuť, ne hmotu!
Chci, chtíč věčný bez poznání ukojení.
Otázka hříšná, smrti předchůdkyně.
Dokážu jít, není zastavení.
Překážka? Snad výzva, snadně.
Bolest, ne, toužebné sténání.
Krev je ve mě, nikdy ne dost.
Miluji všechny umírající, mučící.
Jsem vše, nechci moc.
Zase ta chuť, čokoláda, hořká.
Tak chutná smrt, ne má.
Proto tu jsem, políbená.
S krví na rtu, je tvá, lahodná.
Na takový věci si musím dávat bacha. Už už jsem tu chuť cítil na rtech. Ale já abstinuji. Ale báseň je to krásná…
Jop, autorka to docela vystihla. :) Připomnělo mi to svým naturalistickým stylem báseň Zdechlina.