Margaret Atwoodová: Gazela a Chřástal
Dystopické dílo Gazela a Chřástal Margaret Atwoodové je opět znepokojivou úvahou o povaze lidstva, jeho vztahu k přírodě, vědě a vlastní moci.
Vítejte v postapokalyptické krajině, v níž sledujeme zřejmě posledního žijícího člověka. Nechává si říkat Sněžný. Jeho přítomnost se postupně proplétá s jeho vzpomínkami na dětství, dospívání a přátelství s geniálním Chřástalem a tajemnou Gazelou. Přestože Sněžný není klíčovým aktérem v zániku světa, kamarádí se s těmi, kteří o civilizaci rozhodují.
Většina dystopických příběhů staví na již hotovém, nově uspořádaném světě, kdy je předchozím událostem věnována spíš jen letmá zmínka. V Gazele a Chřástalovi však kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová povedeně líčí postupný rozklad společnosti. Ve vyprávění se soustředí na samotný proces přerodu, na dynamiku vedoucí ke změnám. Nevyhýbá se ovšem ani obrazům světa po katastrofě. V krajině, kterou Sněžný obývá, se objevují geneticky modifikované bytosti a hybridní zvířata působící groteskně, ale současně i trochu děsivě. Přestože všechny prvky nepůsobí reálně, autorka ukazuje, že hranice mezi fantazií a vědeckými možnostmi je možná tenčí, než si myslíme.
Chřástal je geniální budovatel nového světa, Gazela neuchopitelná, téměř mytická žena. Sněžný je pozorovatel, opatrný k probíhajícím experimentům. Pro čtenáře může být obtížné najít si k poněkud odtažitým postavám cestu. V tomhle příběhu ale nejde ani tak o poznání jednotlivých hrdinů jako spíš o náhled na lidskou civilizaci, která nikdy nemá dost a sama sebe vede do záhuby. Sněžného pohled rámuje celé vyprávění, proto velká část událostí zůstává nevyjasněná. Margaret Atwoodová ovšem mistrně využívá omezeného pohledu vypravěče, nevědomost a pochybnosti totiž nejsou slabinami příběhu, ale jeho záměrnou součástí. Skrz nezodpovězené a nedořečené události dává autorka čtenářům prostor pro interpretaci a zamyšlení.
Pro srovnání se nabízí jiný román Margaret Atwoodové – Příběh služebnice. Oba příběhy totiž spojuje autorčina schopnost čtivě otevřít aktuální společenské otázky. Příběh služebnice staví na patriarchálním totalitarismu, který redukuje ženy na prostředky reprodukce, tematizuje mocenský útlak. Gazela a Chřástal se zdánlivě odvrací od politického rámce a zaměřuje se na vědu a ekologii. V obou románech je v centru pozornosti lidská touha ovládat – tělo, přírodu, budoucnost – a neschopnost domyslet důsledky. Zatímco Příběh služebnice rezonuje především v debatách o ženských právech a politice těla, Gazela a Chřástal se dotýká neméně podstatných ekologických a technologických témat.
Přestože román poprvé vyšel v roce 2003, po více než dvaceti letech je možná ještě aktuálnější než v době vydání. Dystopie nemusí být jen varováním, je i reflexí naší současnosti. V Gazele a Chřástalovi se čtenář ocitá v odrazu naší společnosti, o malý krok posunuté dopředu. Margaret Atwoodová ukazuje biotechnologický pokrok, nekontrolovanou moc korporací, lhostejnost k životnímu prostředí – tedy témata, která jsou pro nás v roce 2025 velmi aktuální. Není divu, že si kniha vysloužila nové české vydání právě teď.
Vydalo: Argo; 2025
Překlad: Dominika Křesťanová
Obálka: Milan Malík
Vazba: vázaná
Počet stran: 360
Cena: 498 Kč
