S autorkami z Dalekého království nejen o princeznách a dracích II.
Pokračování rozhovoru s autorkami, které přispěly povídkami do antologie Daleké království. Tentokrát s Vilmou Kadlečkovou, Terezou Kadečkovou, Veronikou Fiedlerovou, Julií Novákovou, Dagmar Čechovou, Lucií Lukačovičovou a Dagmar Mudrovou.
První část rozhovoru s editorkami Terezou Kadečkovou a Lucií Lukačovičovou, nakladatelem Martinem Štefkem a autorkou obálky Janou Maffet Šouflovou najdete zde.
Druhou část rozhovoru se spisovatelkami Františkou Vrbenskou, Terezou Janišovou, Petrou Lukačovičovou, Míšou Merglovou, Martinou Vítovou, Barborou Vrobelovou a Emmou Riedovou najdete zde.
Vilma Kadlečková
Jakou pohádku sis pro svou povídku vybrala?
Hledala jsem pohádku, která je co nejznámější, protože právě v tom vidím opravdovou výzvu: zvolit si téma, které bylo zpracované už tisíckrát, a pokusit se v něm přesto najít nové možnosti a nový úhel pohledu. Moje povídka Královna růží vychází z chronicky známé Šípkové Růženky, ovšem nesoustředí se na Růženku, nýbrž na jiného účastníka dramatu. Je to příběh Růženčiny matky.
Která aktuální témata jsi v ní zpracovala a proč?
Odjakživa mě spíš než nějaké aktuální módní trendy zajímají témata, která jsou nadčasová. To platí i zde. Královna růží je příběh o generačním přenosu traumatu: komorní drama o ženách z jedné rodiny, které si navzájem dokážou udělat ze života opravdové peklíčko. Ďábel, kterého tak krásně ztvárnila na obálce Jana Šouflová, by je od toho pekla možná naopak zachránil, jenže ten tam jako na potvoru zrovna nepřijde.
Myslíš si, že klasické pohádky ve své původní podobě mají dnešním dětem ještě co nabídnout?
Rozhodně! Inovace, které jsou k vidění v Dalekém království, jsou už jen taková nadstavba, rozmarné variace k pobavení dospělých, kteří při četbě povídek mohou zažívat perverzní požitek z toho, jak porovnávají naše verze s původními. Děti si ale teprve budují svůj žebříček hodnot a vztah ke světu; a k tomu naprosto nutně potřebují archetypální příběhy bez jízlivostí, bez ambivalence, bez relativizace zla – ale taky bez tragické beznaděje.
Nejlepší pohádka je taková, která nabídne sice drsný horor, ale s dobrým koncem. Ta totiž dětem ukazuje, že zlo je doopravdy a skrz naskrz zlé a jeho odpornost se nijak neokecá – ale že když samy budou dost odvážné a odhodlané a s dobrým srdcem, pořád mají šanci nad ním zvítězit.
Tereza Kadečková
Jakou pohádku sis pro svou povídku vybrala?
Princeznu se zlatou hvězdou na čele – tu filmovou.
Která aktuální témata jsi v ní zpracovala a proč?
Otroctví, přání svobody, nalezenou rodinu. Tak nějak to z toho vše vyšlo – před čím může hlavní postava prchat? S jakými podivnými spojenci zahájí spolupráci? V původní pohádce skončila v kuchyni, tak co třeba kuchyně… pro zombie?
Myslíš si, že klasické pohádky ve své původní podobě mají dnešním dětem ještě co nabídnout?
Určitě! Jen se k nim bohužel nedostávají tak snadno jako ty modernější 😊.
Veronika Fiedlerová
Jakou pohádku sis pro svou povídku vybrala?
Potrestanou pýchu.
Která aktuální témata jsi v ní zpracovala a proč?
Pohrála jsem si s tradičním pojetím rytířských románů. Klasické pohádky po staletí zpracovávají mýtus romantické lásky a čekání na prince – zachránce, k němuž princezny vzplanou vřelým citem a vše je pak sluníčkové. Co když ale přijde vzplanutí k člověku, který není ten pravý? Protože ten pravý je rovněž oblíbený mýtus. Zamilovanost se dá lehce zaměnit za vášeň nebo touhu. Je to vlastně karmický příběh o opakování podobného vzorce, kdy je potřeba si uvědomit, že láska může být slepá, a právě kvůli této její vlastnosti snadno přehlédneme i zásadní nedostatky lidí, kterým ji věnujeme.
Myslíš si, že klasické pohádky ve své původní podobě mají dnešním dětem ještě co nabídnout?
Existují klasické pohádky, které vychovávaly ke strachu, opatrnosti, poslušnosti, protože to byly vlastnosti nutné pro přežití. Správné dítě mělo sedět v koutě a být zticha. Podporovaly axiomy jako: Dodržuj pravidla a nic se ti nestane. Nescházej z cesty. Nemluv s cizími lidmi. Neotvírej. Buď poslušný. Nechoď nikam sám. Počkej, až tě někdo zachrání. Obětuj se pro druhé. Trpět pro lásku je zásluha. Není žádná novinka, že spousta klasických pohádek byly původně horory.
Já své děti nerada straším. Je to nešťastná metoda výchovy. Dětství je už tak plné vnitřních obav a nejistoty. Rodič nemá být ten, kdo ti řekne: A jestli nebudeš do osmi v posteli, vezmu tě do lesa a nechám tě tam ježibabě, protože jsem rodič, můžu tohle udělat. Asi to bude fungovat, dítě bude v posteli včas, aby ho ježibaba nesežrala, ale v citlivějším období to může narušit základní pocit bezpečí, který děti potřebují, aby vyrostly ve šťastné dospělé.
V současnosti daleko více vnímáme potřeby dětí a jejich emoce, nasloucháme jim, víc nasloucháme sobě. Díky tomu mohou být dnešní děti hlučnější a nebojácnější. A možná i méně opatrné, ale třeba jako dospělí budou více naslouchat sami sobě a svým potřebám. Jsem ráda za moderní pohádky, které se zaměřují na vztahy s jinými lidmi nebo vztah sám k sobě, překročení vlastního stínu a nalezení odvahy, možnost rozporovat pravidla, která nedávají smysl, a samozřejmě na dobrodružství. Pokud budou moje děti volit mezi Jak vycvičit draka a Perníkovou chaloupkou, vždycky zvolí draky. Čímž neříkám, že ten klasický příběh neznají, znají ho, protože je to základ naší kultury, ale není to ten, který chtějí opakovat. Perník už holt tolik nefrčí.
Julie Nováková
Jakou pohádku sis pro svou povídku vybrala?
Krásku a zvíře.
Která aktuální témata jsi v ní zpracovala a proč?
Zmínit by se dalo ledacos – témata odlišnosti, touhy po poznání, sebeobětování, ale z více sci-fi a moderních témat i de facto chytrou domácnost a technologickou modifikaci lidského těla.
Myslíš si, že klasické pohádky ve své původní podobě mají dnešním dětem ještě co nabídnout?
A jaká podoba je ta původní? Je to první „oficiální“ vydaná verze z roku 1740, nebo početné legendy, které jí předcházely, Herzův film Panna a netvor anebo snad pozdější disneyovský animák Kráska a zvíře? Pohádky se odjakživa měnily a převypravovaly, nacházely nová publika i témata. Daleké království v tom není výjimkou, ale pravidlem.
Dagmar Digma Čechová
Jakou pohádku sis pro svou povídku vybrala?
Vybrala jsem si Tři oříšky pro Popelku – jakožto tu první a nejznámější, která napadne většinu z nás. Je velmi snadné ji převyprávět v jakýchkoli jiných kulisách, aniž by čtenáři pochybovali o tom, co bylo vzorem.
Která aktuální témata jsi v ní zpracovala a proč?
Samotné principy zneužívání Popelky v rodině podle mě nikdy nepřestaly existovat. Kdo z nás nezná případ, kdy manipulátor donekonečna zneužívá dobroty či slabosti někoho ve svém okolí? A tak jako v pohádce, i v životě dotyčné oběti často přejeme, aby nad ním zvítězila a nějakým „zázrakem“ se osvobodila. Jen ta kouzla nám v dnešní době nefungují tak spolehlivě a je třeba použít vlastní síly. A někdy nás i v životě „něco“ postrčí…
Myslíš si, že klasické pohádky ve své původní podobě mají dnešním dětem ještě co nabídnout?
Určitě – nikdy nepřestanou být důležitým doplňkem dětství a poznávání různých stránek světa a života. Jen je k tomu potřeba to, co dnes možná mnohdy chybí – nejen dětem pohádku přečíst, ale i si s nimi o ní povídat. O tom, co si z ní mají odnést. Bez diskuze často zbyde jen samotná naděje, že dobro zvítězí nad zlem – a ani ta ovšem není do života k zahození.
Lucie Lukačovičová
Jakou pohádku sis pro svou povídku vybrala?
Vybrala jsem si Zlatovlásku.
Která aktuální témata jsi v ní zpracovala a proč?
Skrytým tématem je naslouchání vlastní intuici. Jiřík je drsný detektiv a liška Ryška je jeho „kmotra“ – ona i ostatní zvířecí pomocníci představují, stejně jako v klasických pohádkách, naše instinkty a podvědomí. Jenže my se hlasem intuice k vlastní škodě často neřídíme, snažíme se ji ignorovat, protože věříme, že naše racionální myšlení to přece zvládne lépe.
Myslíš si, že klasické pohádky ve své původní podobě mají dnešním dětem ještě co nabídnout?
Tady bych si vzala na pomoc parafrázi mého oblíbeného citátu připisovaného Chestertonovi: Pohádky nám neříkají, že draci existují, to už všichni víme – především říkají, že draky lze porazit.
Dagmar Mudrová
Jakou pohádku sis pro svou povídku vybrala?
Vybrala jsem si pohádku Čertův švagr, je to jedna z pohádek mého dětství. Musím také přiznat silnou inspiraci jejím filmovým zpracováním S čerty nejsou žerty.
Která aktuální témata jsi v ní zpracovala a proč?
Postava Petra v povídce začíná jako alkoholik s narušeným zdravím, který si pitím léčí své problémy s nadpřirozeným světem a čerstvý rozvod. Na rozdíl od mnoha reálných lidí si ale Petr zvládne říct o pomoc. V našem světě sice každý nemá rohatého švagra, který by jeho problémy vyřešil lusknutím prstů, nicméně jsem chtěla ukázat, že říct si v podobné situaci o pomoc je řešení.
Myslíš si, že klasické pohádky ve své původní podobě mají dnešním dětem co nabídnout?
Ano, jen třeba takovou sbírku pohádek H. Ch. Andersena v původním znění bych dala ke čtení až trochu starším dětem. Děvčátko se sirkami mě strašilo ještě dlouho- :)
