Elizabeth Briggs: Král démonů – Na přání Lucifera

Nakladatelství COSMOPOLIS, součást Nakladatelského domu GRADA, vydává první díl z erotické fantasy série Král démonů. Na přání Lucifera svým čtenářům nabídne pekelně žhavou romantasy inspirovanou mýtem o Hádovi a Persefoně.

Když uzavřete smlouvu s ďáblem, není cesty zpět. Nebezpečně návykový příběh plný vášně, která hoří silněji než plameny podsvětí, hazardní prostředí Las Vegas, miliardář, playboy a ďábel v jedné osobě, síla pravého přátelství, předurčení milenci, a nakonec sedm nocí plných hříchu.

„Chceš mi ukrást duši? Mám se bát?“
„Ach, Hanno. Tvoje duše už mi patři.“ V očích mu blýsklo a na rtech se mu rozlil zlovolný úsměv. „A měla by ses velice bát.“

 

Hannah žije úplně obyčejný a poklidný život. Ovšem jen do chvíle, kdy její nejlepší kamarádka beze stopy zmizí z hotelu v Las Vegas. Aby ji našla, Hannah se vydá za jediným mužem, který jí může pomoct. Lucas Ifer, miliardář, playboy a ďábel v jedné osobě, je totiž v Las Vegas králem. Na oplátku ale od Hanny něco chce – strávit s ní sedm nocí plných hříchu.

Hannah ví, že by měla odmítnout, ale když jednou uzavřete smlouvu s ďáblem, není cesty zpět. Odteď Lucasovi patří její tělo, a co hůř – i její duše.

 

O AUTORCE:
Elizabeth Briggs je NY Times bestsellerovou autorkou paranormálních a fantazijních romancí s odvážnými hrdinkami a neohroženými hrdiny. Zároveň je jednou z pěti nejprodávanějších autorek fantasy romancí na Amazonu. Její knihy nepostrádají nečekané zvraty, erotické scény a samozřejmě happy end. Autorka se českým čtenářům představila svou bestsellerovou sérií Vlci zvěrokruhu.

INFO O KNIZE:
Vydal: Cosmopolis, 4/2025
Překlad: Jana Michalcová
Vazba: měkká s klopami
Počet stran: 288
Cena: 429 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Jen zoufalá žena by uzavřela smlouvu s ďáblem – a já ho šla žádat o laskavost.
…

„Posaďte se.“ Lucas mávl k černým koženým pohovkám. Sedla jsem s i na okraj jedné, v obou rukou jsem držela sklenici, a čím napjatější jsem byla, tím pevněji jsem ji svírala. V hrudi se mi usadila úzkost a mísila se s touhou, která se mi hromadila mezi stehny. Točila se mi z toho hlava.

Podívala jsem se na klavír stojící opodál a snažila se dostat emoce zpátky pod kontrolu. Tohle všechno bylo moc. Příliš. Co tu, kruci, vůbec dělám?

Lucas se uvelebil na pohovce naproti mně a jednu ruku ležérně položil na opěradlo. Opřel si kotník o koleno a byl dokonalým obrázkem vyrovnanosti a klidného sebeovládání. „Takže, jak vám můžu pomoct?“

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se přesměrovat kousek toho klidného sebeovládání na sebe, i kdybych ho měla jen předstírat. To se mi ale beztak nikdy nepovede. Ne v přítomnosti někoho tak okouzlujícího.

„Moje nejlepší kamarádka se ztratila,“ vyhrkla jsem. Super způsob, jak předstírat klid. „Jmenuje se Brandy Higginsová. Přespávala tady v hotelu, když tu byla na konferenci, ale nevrátila se domů. Snažila jsem se ji najít sama, ale bez úspěchu, a když jsem šla na policii, chovali se přezíravě. Zejména když jsem jim řekla, že bydlela tady.“

„Musíte být velice loajální kamarádka. Málokdo z těch, kteří mě žádají o laskavost, je skutečně odvážný.“ Podíval se na svůj drink a zatřásl ledem ve sklenici. Znělo to skoro jako hudba. „Většina je prostě jen zoufalá. Říkám si, kam patříte vy? Jste ta odvážná? Nebo ta zoufalá?“

Sklopila jsem pohled k dlaním, ale pak jsem se přinutila podívat se mu do očí a protlačit skrz své zoufalství odvahu. „Obojí. Brandy je víc než kamarádka. Je pro mě jako sestra a má doma malé dítě a nemocnou mámu, která spoléhá na to, že ji najdu. Žiju s nimi od doby, co se rozvedla, abych jim pomohla, ale jestli se nevrátí…“ Ta představa byla příliš děsivá, než abych o ní uvažovala. Napřímila jsem se a narovnala ramena, stlačila jsem úzkost v hrudi do titěrného klubíčka a odhodlaně jsem se Lucasovi podívala do očí. „Slyšela jsem, že vám říkají Král Las Vegas a že se tu nešustne nic, o čem byste nevěděl. Takže mě napadlo, že jestli někdo dokáže Brandy najít, jste to vy.“

Neprozradila jsem mu další drby, co jsem o něm slyšela. Třeba že je v podstatě šéf mafie, který řídí město, že si o něm lidi nervózně šeptají a za zamčenými dveřmi o něm mluví jako o ďáblu. Dokonce i policie se ho evidentně bojí.

„Obě zníte jako učiněné světice,“ poznamenal Lucas a zvedl koutky úst. „Říkala jste, že se ztratila tady, v Celestialu?“

„Ano, před pár dny.“

Pomalu přikývl. Jako někdo, kdo nikam nespěchá, někdo, kdo nemá co ztratit a má na své straně luxus v podobě času. Času, který já rozhodně neměla. „Chápete, že moje pomoc má svou cenu?“

Panika mi sevřela hruď železnou obručí a já jsem se roztřeseně nadechla. Věděla jsem, že to přijde, a netušila jsem, co bude na oplátku za pomoc chtít. „Nemám peníze.“

„Já s penězi neobchoduju.“ Zasmál se, ale ve tváři se mu mihlo cosi podlého. „Mou měnou jsou nekalé činy a špinavá tajemství.“

Ztěžka jsem polkla, zahleděla se do chodby a přemítala, jestli už je na útěk pozdě. Neměla jsem žádná tajemství, tedy žádná, která bych si pamatovala, takže po mně bude chtít něco nekalého. Něco nelegálního? Nebezpečného? Něco, čeho budu do konce života litovat? Málem jsem se rozeběhla ke dveřím, ale pak jsem si představila, jak se na mě Brandyin syn dívá a stěží zadržuje slzy, zatímco se mě ptá, kdy se maminka vrátí domů, a moje odhodlání zesílilo. Pohlédla jsem Lucasovi do očí a přikývla.

Naklonil se dopředu, už ne ležérně. „Jste ochotná udělat cokoli?“

„Ano,“ řekla jsem bez dechu. „Co chcete?“

„Vás.“