Kristina M. Waagnerová: Zlatá grai

Nakladatelství Host se na sklonku loňského roku rozhodlo představit čtenářům další českou autorku – Kristinu M. Waagnerovou – a spolu s ní tetralogii Zlatá grai, která mezi čtenáři sklízí nadšené ohlasy.

Arachné Isarell je dítě divočiny, ale na rozdíl od jiných jím nezůstane. Osud ji zavede mezi jorrei – andělské bytosti a jejich potomky –, kde se rozhodne zúčastnit náročného výcviku s nepříjemně vysokou úmrtností. Isarell má ale tuhý kořínek, stejně jako její přísežný bratr Bastien. Oba dva se více či méně vědomě stanou figurkami v mocenské hře svých velitelů, jejichž plány jsou prozatím nejasné. Jisté ale je, že krev poteče proudem.

V rychlosti se podívejme na historii, kterou za sebou série má. Autorka Kristina M. Waagnerová (jedná se o pseudonym) nabídla rukopis nakladatelství Host již v minulosti, leč to bohužel bylo v době covidové, kdy měla všechna nakladatelství víceméně stop stav. Kniha nedlouho poté vyšla elektronicky u nakladatelství Martin Koláček – E-knihy jedou, kde ji pro zájemce také tiskli. Následovaly další dva díly. Finální svazek ale četli už jen betačtenáři, protože do prodeje nešel – v tu chvíli už totiž bylo jasné, že nakladatelství Host sérii nakonec vydá. Za autorčiným splněným snem se skrývá spousta tvrdé, poctivé práce.

Velký kus práce je vidět i na samotném příběhu. Kristina M. Waagnerová důkladně vybudovala svět – Aithru, v němž může být pro čtenáře zpočátku těžší se orientovat, ale těm uvyklým na rozsáhlé epické série to pravděpodobně nebude činit potíže. Historie a mytologie Aithry jsou bohaté a samotný svět autorka popsala natolik barvitě, že čtenářům nebude činit problémy si ho představit do nejmenších detailů. Celkově je estetické pojetí světa působivé – v některých ohledech se může sice zdát lehce erpégečkové (příkladem budiž alabastrové meče jorrei), ale do příběhu to sedí.

Občas se zdá, jako by autorka něco nedomyslela, ale nedlouho poté se události vysvětlí. Oceňuji, že Kristina M. Waagnerová s textem pracuje tímto způsobem – je na tom znát, že nad příběhem dopředu přemýšlí a dokáže ho vidět i z pohledu čtenářů. Zároveň je ve vyprávění patrná i sebereflexe některých postav, které vnímají svět kolem realisticky – uvědomují si například všudypřítomný fanatismus nebo nemorálnost všeobecné záliby v násilí, což drtivá většina ostatních bere jako společenskou normu a nevidí na tom nic špatného.

Velice věrohodně a naturalisticky je tu také popsaný trénink, kolem nějž se značná část knihy točí. V podání Kristiny M. Waagnerové se čtenářů snadno zmocní pocit, že je spolu s hrdiny bolí svaly a v očích štípe pot.

Neustálý trénink, duely, zkoušky a větší či menší souboje nedají čtenářům vydechnout, příběh se neúprosně žene vpřed bez jakékoliv šance na odpočinek. Což je největší předností a zároveň největší slabinou celé Zlaté grai. V případě, že je vyprávění koncipováno podobným způsobem, mohou totiž nastat v zásadě jen dvě věci.

První je ta, že čtenář knihu zhltne, bude v naprosté euforii z toho, jaká to byla brutální akční jízda, a bude ihned požadovat další díl. Druhá, podstatně méně radostná možnost (která potkala bohužel i mě) je pak ta, že vůči násilí v románu, které je hlavním hnacím motorem příběhu, čtenář otupí. Zlatá grai nedopřeje hrdinům (ani čtenářům) chvíli klidu, aby nabrali dech a zklidnili se, aby stihli vstřebat to, co se událo. Neustávající proud brutality, krutostí a týrání (ať už fyzického, či psychického) začne být čtenářům poměrně rychle lhostejný. Na to sekundárně navazuje to, že jim velice pravděpodobně začnou být stejně lhostejné i samotné postavy, které se toho účastní, a výsledek tak bude působit samoúčelně.

V případě Zlaté grai s výše popsaným souvisí i nulová šance, že by se situace hrdinů mohla nějak změnit – a jim to vlastně ani nevadí. Jediné světlo na konci tunelu představují zkoušky, po nichž se sice postavy posunou na společenském žebříčku, ale dosáhnou jedině toho, že je čeká další brutální trénink a po něm akorát další zkouška spočívající opět jen v mrzačení a zabíjení.

Všichni – bez ohledu na pohlaví či rasu – vždycky volí jako řešení jakéhokoliv problému pouze násilí. Je zřejmé, že to byl autorčin záměr, a vytvoření bezútěšného světa plného utrpení, kde motivací drtivé většiny je být nejlepší, nejmocnější a nejobávanější, se jí podařilo na výbornou. Jenže se jí to povedlo až tak dobře, že absence jakékoliv naděje byla ke konci už ubíjející – a to navzdory tomu, že se začaly objevovat zajímavé intriky a náznak ústřední linky, kterou kniha do té doby postrádala. Ovšem i přes opakování motivu trénink/zkouška se autorce podařilo vždy přijít s něčím, co repetitivnost této struktury vyprávění aspoň maličko narušilo.

V románu Kristiny M. Waagnerové najdeme dobře vystavěný svět, zajímavou mytologii a hromadu nápadů, ovšem slušela by mu větší emocionální vyváženost a prostor pro hrdiny i čtenáře si události víc prožít.

Vydal: Host, 2024
Obálka: Petr Štich
Vazba: vázaná (s barevnou ořízkou)
Počet stran: 568
Cena: 499 Kč