Till Lindemann: Zunge

Till Lindemann, frontman německé metalové formace Rammstein, vydal loni v listopadu desku Zunge. Jak navázala na úspěch předchozích Lindemannových alb? Jde o kvalitní produkt, nebo o nevydařený experiment?

Till Lindemann odstartoval v roce 2013 samostatný projekt Lindemann. Podílel se na něm s uznávaným švédským zpěvákem a producentem Peterem Tägtgrenem, který se proslavil v kapelách Hypocrisy a Pain. Společně nahráli dvě studiové nahrávky – anglicky nazpívanou Skills in Pills (2015) a experimentální, německy otextovanou F&M (2019). Kombinace výrazných vokálů, neotřelých textů a pestré hudební stránky byla zárukou úspěchu. Bohužel se projekt kvůli nejasným okolnostem rozpadl, a tak se Till vydal na vlastní sólovou dráhu. Nejprve vydal různé singly (např. Alle Tage ist kein Sonntag nebo Ich hasse Kinder) a poté v listopadu 2023 desku Zunge.

Lindemann patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších metalových zpěváků. Podle mého názoru se jedná o skvělého showmana, který dokáže na pódiu dělat divy. Zároveň ho považuji za talentovaného textaře. Líbí se mi témata, která ve svých písních zpracovává, a rovněž na něm oceňuji, jak si ve svých osobitých textech dokáže pohrát s tak náročným a nemelodickým jazykem, jakým je němčina. Jeho rammsteinovskou tvorbu miluji a dodnes se k ní vracím. Nebudu vám lhát, v určité fázi byla velice formativní pro můj hudební vkus a nebýt ní, pravděpodobně bych nikdy nepřišel na chuť metalu.  

Kladně se také mohu vyjádřit k Lindemannovým sólovkám. Skills in Pills považuji za výborné album, na němž si každý najde svého favorita. Lindemannova angličtina možná není tak příjemná na poslech, ale mně osobně nijak nepřekážela. Navíc šlo o příjemnou změnu, kterou jsem jako posluchač patřičně ocenil. Ostatně do té doby jsme anglicky zpívajícího Lindemanna mohli slyšet jen výjimečně (např. na Pussy nebo na vybraných částech skladby Amerika). Co se týče F&M, jde o dílo, nad nímž bych se mohl dlouho rozplývat. Nečekal jsem, že si v roce 2019 poslechnu tak kompaktní, energickou a kvalitně vyprodukovanou desku plnou zajímavých hudebních nápadů a skvělých německých textů. Vše krásně zapadlo do sebe a já rochnil blahem.   

Byl jsem zvědavý, s čím se duo Lindemann a Tägtgren vytasí příště. Bohužel jsem se dalšího materiálu nedočkal. Společný projekt se rozpadl a oba zpěváci si šli vlastní cestou. Náhlý konec mě zamrzel, ovšem o to víc jsem byl zvědavý na ryze sólového Lindemanna. Netušil jsem, co mám od Zunge čekat. Kromě povedeného titulního singlu jsem nic dalšího neslyšel, proto jsem byl plný očekávání. Po prvním poslechu jsem byl lehce zklamaný a nová nahrávka nenaplnila moje očekávání. Nicméně dal jsem nahrávce šanci a můj názor se postupně změnil k lepšímu.  

Předně je nutné zdůraznit, že nejnovější materiál se od předchozích lindemannovských desek výrazně odlišuje. Nečekejte prvoplánově šokující, ale přesto zábavnou Skills in Pills, ani hravé, energií překypující F&M. Zunge si jde vlastní cestou a spíš očekávejte průsečík mezi jasnou sázkou na jistotu a zkoušením nových postupů. Na desce najdete jak agresivní tvrdé fláky, které dají rozpomenout na ranou tvorbu Rammsteinů, tak neortodoxní experimenty, které se snaží pracovat s atmosférou. Jestli písně fungují pohromadě jako celek, rozeberu až později. Nicméně kreativitu a tvůrčí nespoutanost musím náležitě ocenit. 

Dále se musím pozastavit u hudby. Absence Petera Tägtgrena je na výsledku bohužel znatelná, a nejnovější počin tak působí jako sbírka nedodělaného materiálu, s nímž by si tvůrci mohli ještě trochu pohrát. Pozor, abyste mě nechytali za slovo, teď se vůbec nebavím o struktuře skladeb, ale o zvuku, který působí nedodělaně, místy až odfláknutě. Jsem pevně přesvědčen, že produkce ani výsledný mix se příliš nepovedly. Zatímco předchozí Lindemannovy desky měly vlastní originální styl, který posluchač dokázal přesně rozeznat, Zunge se utápí v generických, někdy až zbytečně přeprodukovaných melodiích. Deska tak postrádá vlastní tvář, a kdyby nešlo o výtvor Tilla Lindemanna, který obsahu dává svoji image, snadno by zapadla v silné konkurenci.

Tägtgren se navíc vždycky pyšnil drsnou, leč zvukově vypiplanou produkcí, která měla říz. Zunge nic takového nenabízí, což zamrzí o to víc, když i ty nejlepší skladby mají vady na kráse. Příkladem budiž povedený singl Schweiss, jemuž podráží nohy neuhlazený sound a prapodivný šum, který můžete zaznamenat ve slokách před refrény. Příkladů lze ovšem najít mnohem více – jmenujme třeba divně zmixované vokály v Alles für die Kinder, předprodukovaný refrén u Lecker nebo nemastně, neslaně ozvučená Übers Meer, u které jako by tvůrci nevěděli kudy kam, a ve výčtu bych klidně mohl ještě pokračovat. Ano, průměrný posluchač si výše popsaných chyb možná ani nevšimne, tím líp pro něj. Přesto na tyto nedostatky musím upozornit, protože mi občas kazily zážitek z poslechu.   

 

Vokály naštěstí zůstaly beze změny. K Lindemannově zpěvu nemám sebemenší výhrady. Každý tón zní bravurně a pěvecké linky nejsou špatné. Podobně se mohu vyjádřit k textům. Na Tillovi jsem vždycky obdivoval schopnost ladně přebíhat mezi styly. Umí napsat jak jednoduchý, snadno interpretovatelný text, tak náročnější, metaforami prošpikovanou píseň, která působí jako zhudebněná báseň.

Na Zunge se tak opět balancuje na pomezí lyrických, místy až intimních textů (Übers Meer) a zábavných, snadno pochopitelných fláků s jasným sdělením (Altes Fleisch). Lindemann dokáže odvyprávět postupně budovaný příběh s pointou (Tanzlehrerin), používat neotřelé básnické prostředky (Nass) a zpracovat obyčejná témata nevšedním způsobem a z různých úhlů pohledu (Zunge, Sport frei). Taktéž musím ocenit opakování některých motivů (např. pláč, cokoliv, co je spjato s vodou, zvěř apod.), díky čemuž jsou písně vzájemně propojené a posluchač může provádět daleko zajímavější interpretace. Zkrátka a dobře, z lyrického hlediska si nemám vůbec na co stěžovat. 

Co se týče jednotlivých skladeb, mám z nich vesměs dobrý pocit. Úvodní balada funguje jako výborný otvírák desky. Nádherně plyne, má úžasnou atmosféru a citlivý text doplňují překvapivě úžasné instrumentální melodie. Refrén je pak pravou třešničkou na dortu. Uvolněná, zuřivá, industriálem říznutá Sport frei naopak sází na zběsilé tempo, skvělou melodii a kvalitní verše pojednávající o sportu a jeho úskalích. Altes Fleisch pak plynule navazuje. Agresivní píseň příjemně odsýpá, a byť se rozhodně neřadí k vrcholu alba, musím uznat, že má správný tah na branku.  

Na Übers Meer oceňuji snahu vytvořit citlivější a mnohem procítěnější píseň. Jistě, podráží jí nohy slabší hudební složka, ale jinak funguje solidně. Ovšem pak přichází Du hast kein Herz, totální rána na solar. Skladba s nejpropracovanějším textem na desce, v němž ani jedno slovo není použito zbytečně, s perfektními kytarovými riffy a ponurou atmosférou, která by se dala krájet. Všechny zmíněné aspekty krásně zapadly do sebe. Podle mého názoru se jedná o největší překvapení desky.

Prostřední část lehce zpomalí s rozvláčnější Tanzlehrerin, jejíž příběh není špatný, vtipná, leč neoriginální pointa ovšem nijak nepřekvapí. Na opakovaný poslech bohužel nemá písnička moc čím zaujmout a ve srovnání s podobně laděnou Ach so gern silně zaostává. Následuje fantastická trilogie Nass, Schweiss a Lecker. Všechny singly tvoří kompaktní celek, jenž byl zaštítěn osmnáctiminutovým klipem NSL. Každá část se od sebe výrazně odlišuje, přesto všechny drží krásně pohromadě. Naštěstí se nerozpadají jako domeček z karet, přičemž nálady a tempo se střídají naprosto přirozeně. Pomalejší Nass si příjemně pohrává s posluchačovým očekáváním, a přitom se nebojí vršit jeden zajímavý verš za druhým. Senzační Schweiss, které dle mého názoru patří ke kvalitativnímu vrcholu desky, následně šlápne na plyn a dokáže okouzlit zejména svými úžasnými refrény. V zuřivé Lecker pak obzvlášť zaujme Lindemannův agresivní pěvecký projev.

Celkový dojem lehce sráží naprosto otřesná Alles für die Kinder. Skladba byla jednak nesmyslně vložena mezi Nass a Schweiss, čímž zbytečně narušuje plynulost a celkovou koncepci, jednak není hudebně ani produkčně dobrá. Ve výsledku jde o pouhou výplň, která by se mohla klidně vypustit a výsledku by to nijak neuškodilo. Negativně se rovněž musím vyjádřit k závěrečné, zvukově zaměnitelné a extrémně utahané baladě Selbst verliebt, která má nulový emocionální dopad a nenabízí žádný výraznější moment překvapení. Dokonce ani skrytý bonus na konci ji nezachraňuje.             

Negativně také hodnotím absenci výborného singlu Ich hasse Kinder, který najdete pouze na fyzické verzi desky. A co je na tom špatně, ptáte se? Opět se narušuje celkový koncept, jelikož mezi Tanzlehrerin a Nass chybí článek, který by přirozeně zrychlil tempo. Navíc se skladba tematicky doplňuje s Alles für die Kinder, což zamrzí o to víc.  Ano, na Spotify existuje playlist, v němž je píseň přidaná, ale teď se bavím pouze o pevně dané verzi alba na streamingu, nikoliv o upraveném tracklistu. Někdo může namítat, že by teoreticky mohlo jít o formu propagování fyzického nosiče. Pro sběratele by totiž mohlo jít o cenný kousek, tím tuplem když se prodával na jednotlivých zastávkách Lindemannova loňského turné. Jenže toto tvrzení příliš neobstojí. Pomineme-li překupní stránky typu eBay, oficiálně si můžete Zunge zakoupit v omezeném množství pouze a jedině na webu Rammsteinů, a to ještě s dopravou ze zahraničí. Nikde jinde není k dostání. Dokonce ani na Lindemannových vlastních stránkách, ani ve specializovaných obchodech typu Bontonland. Chápu, že Zunge nevyšlo pod Universalem, tím pádem musela být propagace a následná distribuce omezená, ale omlouvám se, tohle neberu jinak než jako prapodivnou obchodní strategii. Možná budete mít jiný názor, což plně respektuji, já si ovšem myslím své.   

Budu upřímný, Zunge není špatná deska a za váš čas určitě stojí. Rozhodně ovšem nečekejte žádnou revoluci nebo něco světoborného. Ve srovnání se dvěma předchozími Lindemannovými nahrávkami nejnovější počin silně zaostává. Jako celek ovšem funguje relativně obstojně. Pokud hledáte solidní metalovou desku bez přehnaně velkých ambicí, je Zunge určeno přímo pro vás.

Tracklist:
1. Zunge
2. Sport frei
3. Altes Fleisch
4. Übers Meer
5. Du hast kein Herz
6. Tanzlehrerin
7. Nass
8. Alles für die Kinder
9. Schweiss
10. Lecker
11. Selbst verliebt