Rubrika: Literární recenze

V nočních ulicích Bostonu, v jeho temných zákoutích, opuštěných skladech, ale i v nočních barech se potloukají krvelačná stvoření. Upíři, kteří nejsou mrtví ani neoplývají magickými schopnostmi, jejich výjimečnost pochází z genů zděděných po mimozemských předcích. A jedním z nich je Dante, potomek upíra a lidské ženy z řad Vyvolených.

Dvanáctidílnou upírskou ságou Příběhů Darrena Shana nasadil irský autor vysokou laťku, proto jsem s napětím očekávala, jak si poradí s příběhem pro dospělé publikum. První kniha z trilogie Město nese název Procesí mrtvých, ale netýká se upírů, nýbrž Ayuamarků (kdo to je, si však budete muset zjistit sami).

Na Rachel Morganovou se tentokrát valí několik pohrom najednou. Algaliarept na sebe nenechá jen tak zapomenout a v podsvětí Cincinnati se objevil další hráč, který chce moc nad městem uchvátit pro sebe. A to je na jednu čarodějku až příliš.

Příchod tmy, druhý díl série Noční běžci, navazuje těsně na události Štěstí ve stínech. Seregil s Alekem se vzpamatovávají ze zranění, která utržili při odhalení spiknutí proti skalské královně, a pomalu zapadají zpět do rolí dvojitého života špehů a zároveň členů vyšší společnosti v hlavním městě Rhíminee. Klid trvá ale jen krátce a oběma je brzy jasné, že k definitivní porážce starých nepřátel budou potřebovat mnohem víc než pouze proslulé štěstí.

V prvním díle jsme se seznámili s třináctiletým upírem Oliverem, kterého nešťastnou náhodou vyfotila Emalie, když se vloupala k němu domů. Právě skrz fotografii, která je rozmazaná a nejde vyvolat bez nadpřirozené pomoci, se tito dva spřátelí. Do party přiberou také Emaliina bratrance Deana a cesta za dobrodružstvím může začít.

To vás takhle zaujme obálka, anotace i ukázka a vy si řeknete, proč ne? Proč si pro změnu nepřečíst klasickou fantasy z českých vod od oceňované autorky Karoliny Francové (CKČ za román Život je rafinované peklo, ceny Trifid za romány Kaynova doba, Zrádce a Zlatý plamen), s jejímž dílem jste ještě neměli tu čest? A pak se začtete…

Soubor devíti povídek vydaných pod názvem Krevní banka lze podle autorčiných slov v předmluvě chápat jako její poslední slovo k sérii Krevní pouta a rozloučení se s postavami, jejichž vzájemné vztahy, které nebyly sice jedinou, ale podstatnou náplní série, již vyřešila v Dluhu krve. A jaké tedy to poslední slovo je?

Bývala doba, kdy jsem se zabíjením lidí trápila. Možná za to můžou roky zabíjení upírů. Vypadají jako lidi. Jak čas utíkal, nějak se totiž stalo, že už mě netrápí, jestli zmáčknu spoušť. (s. 49)

V prvním díle Modrá krev jsme poznali patnáctiletou dívku Schuyler žijící v současném New Yorku, která svým rodem patří mezi upírskou smetánku. Ve Výboru pro krevní banky (tajném spolku modrokrevných) je zasvěcena do nového světa a zjišťuje pravdu jak o sobě, tak o svých spolužácích. Při pátrání po nepřátelích modrokrevných se zamiluje do Jacka, který je v jednu chvíli neskutečně milý a vzápětí odtažitý.

"Někdy je toho na vás prostě moc… děje se vám tolik děsných věcí, že máte nakonec jen tři možnosti: můžete si do pusy strčit pistoli, ztuhnete a po zbytek života budete nosit plíny, nebo se prostě oklepete a půjdete dál. Jen kvůli Nikovi jsem si vybral tu třetí možnost." Kal Leandros (str. 110)

Jane Whitcombové předpověděla budoucnost rozbitá skříňka přání. A že skříňka měla pravdu, to si Jane uvědomila až o dvacet let později…

Už necestuji tak často jako v době studií, a tak nemám v knihovničce zásobu "vlakového čtiva", rozuměj tenkých, skladných, obsahově nenáročných knížek, přesto když jsem minulou sobotu jela vlakem do Prahy na Svět knihy, tak jsem jednu vhodnou kandidátku na přibalení do tašky našla – Věčný čas zubů Jany Rečkové, dvoudílný román z edice Pevnosti.