Třetí ucho – pozorné čtenáře nemine odměna

Sice to trvalo tři roky, ale nakonec se čtenáři dočkali a konečně se můžou znovu ponořit do syrového a surového světa stvořeného Janem Hamouzem. Jak se povedl druhý díl této na české poměry nezvykle rozmáchlé fantasy série?

Erenézie se rozpadá a Darovi je to úplně jedno. Místo péče o království kouká na dno poháru a utíká před svými povinnostmi. Dělá jednu chybu za druhou a nemálo z nich bude mít fatální následky, až ho jednou doženou. Díky Oldenikovi Busenovi, pánovi Železného listu, se čtenáři podívají také za velkou louži, do Adalonu, kde vesnička po vesničce podléhá nájezdu Rohatých. A ve všem tom zmatku pronikají někteří hrdinové do tajů skrytých míst, do historie i do hlubin teologie – a to všechno bude mít na osud zúčastněných také nemalý vliv.

Třetí ucho představuje nové postavy – a není jich málo. Ať už se jedná o hlavní hrdiny, nebo o vedlejší postavy, všichni mají v textu nezastupitelné místo a svým dílem přispívají ke komplexnosti a monumentální rozmáchlosti celého díla. Když se nad tím zamyslím, příběh se dopředu skoro nepohne. Přesto tu padne velké množství různých rozhodnutí, stane se hromada událostí, které se můžou zdánlivě jevit jako bezvýznamné. Ale jelikož už čtenáři z předešlé knihy Poloviční král aspoň okrajově tuší, jakým způsobem pracuje mysl Jana Hamouze, je jasné, že tyhle „drobnosti“ jednou nabydou neskutečného významu. Sem tam prohozená věta nebo jméno, myšlenka, co se uhnízdila v něčí mysli, nebo detail někde na pozadí… To vše se v průběhu čtení nezřídka vrátí v podobě zásadního odhalení, vývoje postavy nebo přinejmenším v náznaku věcí budoucích.

Na autorském stylu Jana Hamouze bych ráda vyzdvihla hlavně jeho práci s narací. Jan Hamouz se nesnaží vést čtenáře za ručičku (což je moc dobře). Nechá je, ať sami přijdou na to, jakou časovou posloupnost mají jednotlivé dějové linky, ať si sami pospojují určité události. To, jakým způsobem vkládá do textu dílčí narážky a střípky informací, z nichž se následně složí celý obraz, je prostě blaho. Ale vyžaduje to nemalou dávku pozornosti při čtení. Nicméně pokud budou čtenáři pozorní, budou patřičně odměněni. Příkladem budiž jen samotný název knihy.

Když čtenáři název pochopí při první příležitosti, budou mít dozajista radost (ostatně jako vždy). S přibývajícími stránkami autor však daný význam dále prohlubuje. Skrze informace ze čtyř různých dějových linek nechá čtenáře složit si celkový obraz toho, co se vlastně dozvěděli. A když pak zasadí v epilogu finální úder a celá řada věcí se najednou zjeví v novém světle a donutí čtenáře rozvíjet zběsilé teorie o významu toho všeho do budoucna, přiměje to člověka ke spokojenému úsměvu. Takhle, vážení, vypadá precizně vystavěné vyprávění.

Samozřejmostí je pak také vytříbený jazyk a péče o detaily – ať už se jedná o heraldiku, oděvy, jídlo, či faunu a floru. Autorova představivost se občas příjemně utrhne ze řetězu – například v případě vzdušných řek, to je fantastický koncept! Jan Hamouz také dokáže divy s postavami. Musím přiznat, že jak nesnáším Dar’Hyse, tak tady mi ho bylo párkrát i trochu líto, a dokonce jsem se občas přistihla, že mu fandím, aby se mu něco povedlo. Ani v případě ostatních hrdinů tomu není jinak a autor dokáže výtečně pracovat se čtenářskými sympatiemi a přelévat je sem a tam podle potřeby. Nutno podotknout, že jelikož nikomu nedá nic zadarmo (To se vážně nikdy nemůže nic povést napoprvé a bez komplikací?), dokáže občas vyvolat sympatie i u jinak velmi protivných postav.

Třetí ucho je stejně jako Poloviční král pomalé a hutné vyprávění. Ale stojí to za to – každá stránka. A až vám někdo bude tvrdit, že Češi neumějí psát rozsáhlé série – obzvlášť rozsáhlé epické fantasy série – nebo že by se neměli raději ani pokoušet je psát, vezměte, prosím, do ruky bezmála osmisetstránkové Třetí ucho a praštěte daného tlučhubu touto knihou po hlavě.

Ukázka

Vydal: Host, 2022
Obálka: Filip Štorch
Vazba: brožovaná
Počet stran: 760
Cena: 469 Kč