Ari Marmell: Žhavé olovo, chladné železo (Mick Oberon 1)

Mick Oberon vypadá na první pohled jako typický soukromý detektiv ze staré školy. Žije sám, cynické komentáře rozdává na potkání a snaží se v Chicagu třicátých let nějak protlouct (a nezaplést se s mafií). Na Mickovi je ale přeci jen něco zvláštního – není to tak docela člověk.

Mick kdysi patřil mezi významné šlechtice na jednom z dvorů fae, ale kvůli blíže nespecifikovaným neshodám se rozhodl zpřetrhat všechny vazby a přesídlit do lidského světa. Tady pracuje jako soukromé očko a snaží se hledět si svého. V Chicagu v roce 1932 to ovšem není tak úplně snadné, zvlášť když při své nebezpečné práci vytrvale odmítá používat lidské zbraně a spoléhá se pouze na kouzelnou hůlku a pořádnou dávku štěstí.

Až dosud si vždy dokázal nějak poradit, jenže nyní nutně potřebuje rychle sehnat pořádný obnos peněz, aby neztratil střechu nad hlavou. Poruší proto své zásady a nechá se najmout Biancou Ottatiovou, manželkou místního mafiána, která po něm chce, aby našel její ztracenou dceru. Bianca věří, že její skutečné dítě bylo před šestnácti lety uneseno a na jeho místě zůstal podvrženec.

Mickovi nezbývá než se po letech znovu vydat do světa fae a zkusit dívku nalézt. Otázkou ovšem zůstává, kdo ve skutečnosti stojí za celým spiknutím a co všechno bude muset Mick pro její návrat udělat. Jednání se dvorem Seelie totiž nikdy nebývá jednoduché, ale není to nic oproti nebezpečným hrám, které s oblibou rozehrává královna Mafie (v originále slovní hříčka na Mab/Mob) na tom druhém, mnohem zrádnějším dvoře.

Ari Marmellovi se podařilo zkombinovat zdánlivě nespojitelné. Žhavé olovo, chladné železo představuje originální mix urban fantasy s noir detektivkou zasazenou do historického prostředí. Na knize je hned od začátku znát, kolik práce si dal autor s promýšlením světa i dohledáváním reálií. Jednotlivé nadpřirozené a detektivní prvky do sebe přitom skvěle zapadají a líbil se mi také způsob, jakým Mick celý děj knihy po vzoru noir detektivů „vypráví“ a elegantně tím řeší problém s dovysvětlováním pravidel svého chicagského života.

Mick totiž skutečně není člověk a jakožto fae zůstává v našem světě svázán celou řadou pravidel a omezení. Tak například má opravdu ve velké oblibě mléko, nesnáší železo a vůbec většinu výdobytků moderní techniky. Má také určité kouzelné schopnosti, ale rozhodně není v této oblasti všemocný. Jeho magie spočívá především v manipulaci se štěstím a smůlou, které může různě čerpat a přesměrovávat. Snaží se svůj talent využívat při práci, kde pomáhá lidem, to však nic nemění na skutečnosti, že on sám nemá příliš vyvinutý morální kompas a neustále koketuje se svou temnější přirozeností.

Hlavní hrdina rozhodně pro ránu nechodí daleko a sám taky jednu dost často schytává. Jeho život v Chicagu v době krátce po zatčení Al Caponeho není jednoduchý, protože kolem se stále potuluje víc než dost gangsterů. Trochu rušivě kvůli tomuto dobovému zasazení v knize působí neustálé používání slangu, ale na druhou stranu je pochopitelné, že se Ari Marmell v tomto směru snažil o co největší autentičnost, a na srozumitelnosti to příběhu naštěstí neubírá.

Mick Oberon tedy beze sporu patří k zajímavým hlavním hrdinům. Trochu mi na knize vadilo pouze to, že se veškerý děj točí pouze kolem něj a ostatní postavy jsou zde prakticky jen do počtu. Samotná detektivní zápletka zůstává také poměrně standardní a příliš nezaujme, ale celkově vzato v Žhavém olovu, chladném železu klady rozhodně převažují nad zápory. Knihu proto považuji za povedený úvod celé série.

Ukázka

Originální název: Hot Lead, Cold Iron
Stránky autora: http://mouseferatu.com/
Nakladatelství: Triton, 2017
Překlad: Zdeněk Uherčík
Obálka: Julia Lloyd
Vazba knihy: brožovaná
Počet stran: 336
Cena: 269 Kč