Sarah J. Maasová: Půlnoční koruna
Jaké tajemství odhalí Půlnoční koruna?
Celaena Sardothien se stala královou bojovnicí a musí zabíjet nepřátele koruny. Netuší, čím si zrovna tihle lidé vysloužili královu nenávist, ani co by mohli mít společného s údajnými povstalci. Uvědomuje si, že se za tím vším skrývá něco mnohem nebezpečnějšího a děsivějšího.
Půlnoční koruna se rozjíždí pozvolna a v první polovině knihy se toho moc neděje. Sarah J. Maasová se soustředila na vyřešení milostné linky. Upustila od klišé v podobě milostného trojúhelníku a kladla důraz se vývoj vztahu Celaeny a Chaola, který posunula o pořádný kus dopředu. Možná ten posun byl až moc rychlý, ale většinu čtenářů – mě nevyjímaje – pravděpodobně nadchne.
Prostor v knize opět dostal i princ Dorian. Ten se snaží vypořádat se svými city k Celaeně, ale má i mnohem vážnější problém. Zdá se, že se u něj objevila magie. Dorian netuší, jak je to možné a co má dělat. Ví, že svoje schopnosti musí za každou cenu skrýt, protože jeho vlastní otec se snaží magii nemilosrdně sprovodit ze světa a neváhal by zabít ani vlastního syna.
Sarah J. Maasová dokázala, že má příběh promyšlený, a neváhá ho rozvíjet nečekanou cestou. Zatímco první polovina knihy se nese spíš v pozvolném tempu a soustředí se na milostnou linku, v druhé polovině příběh nabere na obrátkách. Autorka nám servíruje nové záhady i informace, nechybí ani nečekaný zvrat a pár překvapivých odhalení. Sarah J. Maasová se navíc nebála přitvrdit, takže nemáte žádnou jistotu, že se vaše oblíbené postavy dočkají v pořádku konce. A šokující konec (třebaže já jsem zrovna tohle tajemství uhodla) slibuje zajímavý vývoj do budoucna.
Sarah J. Maasová prodělala od dost amatérského a plytkého Skleněného trůnu skutečně velký posun k lepšímu, proto zamrzí, že se nedokázala oprostit úplně od všech chyb. Celaena se pořád chová sobecky a zbaběle, přestože by měla být nejlepším nájemným vrahem v celé zemi. Tomu se bohužel ani s přivřením obou očí nedá uvěřit. Pořád se domnívám, že kdyby to Celaena takhle vedla, byla by mrtvá do pěti minut. Nejspíš i dřív. Autorka se také stále nedokázala vyhnout nelogičnostem a občas nesmyslnému chování postav.
Největší problém Půlnoční koruny ale spočívá v tom, jakým způsobem Sarah J. Maasová buduje atmosféru tajemství a napětí. Prakticky pokaždé využívá berličku v podobě zamlčování informací nebo nerozhodného chování hrdinky, která skoro všechno odkládá na později, protože to tak přeci nemusí být a možná se jí to jen zdálo a může to zkusit vyřešit až zítra. Nebo za rok. A ano, došlo vám to správně, štvalo mě to opravdu hodně.
Pokud se vám líbil Skleněný trůn, tak z Půlnoční koruny budete nadšení, protože je po všech stránkách lepší. Ne, že by kniha byla dokonalá, to ani náhodou. Pořád se ale jedná o poměrně zajímavou a hlavně čtivou oddechovku s překvapivým koncem, který přímo vybízí k tomu, abyste sáhli po Dědičce ohně a dozvěděli se, co dalšího si pro vás i pro hrdiny Sarah J. Maasová připravila.
Vydal: CooBoo, 2016
Nečetla jsem to, nezaujala mě ani anotace 1. dílu a tvoje recenze i Lenčina recenze Skl. trůnu mě spíš odradily. Nedokážu pochopit, proč je kolem toho takový poprask. Jednak těžko věřím tomu, že je 18letá holka „nejlepší nájemný vrah“, pokud je, tak by to měla asi být chladnokrevná sociopatka, a k tomu zase nepasuje ta milostná linka.
Chápu, že pro cílovou skupinu náctiletých je to dobré. Pro starší čtenáře už to má spoustu vad – včetně těch, které jsi napsala. A navíc Caleana není nejlepší nájemný vrah – všichni to o ní sice tvrdí, ale jinak to působí dost amatérsky:)