Cassandra Clareová: Mechanický anděl (Pekelné stroje 1)
Píše se rok 1878. Šestnáctiletá Tessa Grayová připlouvá z New Yorku do Londýna, aby našla svého bratra Natea. Jenže ihned po příjezdu je uvězněna Temnými sestrami, které v ní násilným chováním probudí skrytou nadpřirozenou schopnost. Tessa brzy zjišťuje, že svět není tak obyčejný, jak jí vždy připadal.
Trilogie Pekelné stroje časově předchází šestidílné sérii Nástroje smrti. Na rozdíl od již vydané série v sobě nese nádech steampunku, jelikož Cassandra Clareová přidala do příběhu několik mechanických strojů. Přestože předchozí znalost Nástrojů smrti není k pochopení příběhu nutná, rozhodně se vyplatí. Svět lovců stínů v Mechanickém andělovi není tak podrobně vysvětlený, navíc se tu objevují některé postavy, které už fanoušci Nástrojů smrti znají a milují.
Hlavní postavy postrádají hloubku, a dokonce působí jako vystřižené z Nástrojů smrti. Kromě křehké Tessy vhozené do nebezpečného světa zde najdeme také pohledného Willa, který si svým sarkasmem a často bezohledným chováním drží od těla každého, s výjimkou nejlepšího přítele Jema. Mezi Tessou a Willem to jiskří od prvního okamžiku, jak se dá v románu pro mládež očekávat.
Zasazení do viktoriánského období by bylo úžasné, kdyby si autorka dané období pořádně prostudovala a dala si práci ho detailněji vykreslit. Čtenář lehce zapomene, v jaké době se nachází, protože většina postav v knize se chová velice neformálně a rozhodně ne tak, jak by se v devatenáctém století slušelo. Snad pouze Tessa si uvědomuje, co se hodí a nehodí, ovšem nechová se podle toho.
Fanouškům, kteří již svět lovců stínů znají, nepřinese Mechanický anděl nic nového. Cassandra Clareová se vyžívá v popisování nepodstatných věcí, čímž zbytečně prodlužuje román, a navíc místy vykrádá samu sebe. Přesto příběh nabízí akci i zajímavé zvraty.
Druhý díl s názvem Mechanický princ by měl vyjít letos v květnu.
Vydal: Yoli, 2015
KONEČNĚ objektivní recenze!!!
Naprosto souhlasím s popisem knihy a v podstatě celé trilogie. První díl se mi moc líbil, příběh ubíhal rychle, byly tam nečekané situace, zvraty a některé delší popisy se daly přehlédnou, vzhledem k tomu, že to pyl první a tedy seznamovací díl.
A to že tam byl i klasický milostný trojúhelník, mno bez toho se přece současné knihy nemůžou obejít :-P Ale to jak spisovatelka tento trojúhelník nakonec vyřešila, mě naštvalo snad nejvíc, protože jsem to přesně takhle kýčovitě očekávala a už od prvního dílu bylo jasné, s kým Tessa nakonec bude, takže v podstatě si tohle všechno mohla autorka odpustit.
Ale i přesto jsem první díl rychle a ze zájmem přečetla a s radosti jsem se pustila do druhého dílu a následně třetího dílu, ale nadšení bohužel pomalu upadalo.
Místo zajímavých a akčních scén jsem se jen dočkala zdlooooooouhavých a opakovaných popisů míst, historie, obřadů a hlavně milostných pocitů jak hlavních postav tak i vedlejších. Popravdě nezajímaly mě milostné myšlenkové pochody služky a několika lovců a lovkyň a čarodějů, bohatě stačila věčně nerozhodná Tessa. Prostě mi přišlo, že autorka potřebovala tři knihy, každou minimálně o 400 strankách tak tam cpala tolik zbytečných věcí, co se jen dalo.
Kdyby se vyškrtly tyhle zdlouhavé popisy a myšlenky a nechaly se jen důležité a zajímavé scény, příběh by se vešel i do jedné knihy, která by byla mnohem více zajímavější a člověk by se od ní nemohl odtrhnout. Já jsem se do čtení musela nutit a to beru u knihy jako mínus.
Celkově je pro mě celá trilogie jemně lepší průměr a nechápu jak to může mít tolik kladných ohlasů a recenzí.