Anita Blakeová vyrazí S kůží na trh

„Některé věci vám poznamenají duši, ne léty, ale krví, bolestí a tím, že zaprodáváte části sebe, jen abyste dostali ty grázly. Až se nakonec podíváte do zrcadla a nejste si už jistí, na které straně stojíte.“

Nakladatelství Epocha vydává 17. díl série o lovkyni upírů Anitě Blakeové.

 

Citáty z knihy:

Nikdy grázlům nepodsouvejte nápady. Dokážou přijít na děsivé věci i bez vašich nápověd.

V poslední době jsem začala přemýšlet, co přesně mě odlišuje od lidí, jako je Vittorio. Začínala jsem pochybovat, jestli mým obětem záleželo na mých motivech, i když byly posvěcené zákonem.

Anita: „Pokud chcete hezké lži, tak máte špatného šerifa.“

Edward: „Patříš k těm několika málo lidem, kteří se někdy dostávají do ještě divnějších situací než já.“

Edward: „Nenech se zabít kvůli pýše, Anito. To je důvod k umírání pro chlapy. Ty jsi holka. Mysli aspoň jednou jako holka.“

Jason: „Co se stalo s dívkou, kterou jsem potkal před pár lety a která věřila v pravdu, spravedlnost a americký způsob života?“
Anita: „Dospěla.“
Jason: „Proč mám pocit, že bych se ti za to měl omluvit jménem všech mužů v tvém životě?“

Některé věci vám poznamenají duši, ne léty, ale krví, bolestí a tím, že zaprodáváte části sebe, jen abyste dostali ty grázly. Až se nakonec podíváte do zrcadla a nejste si už jistí, na které straně stojíte.

Nikdy byste se neměl stydět za to, že někoho milujete.

Anita: „Snažím se být dobrý policajt. Snažím se být hodný vojáček a do jisté míry poslouchat rozkazy. Ale ve výsledku nejsem ani skutečný policajt ani voják. Jsem zákonem posvěcený vrah. Jsem Popravčí.“

Bernardo: „Víte, občas mě náš velký chlápek neděsí ani zdaleka tolik jako vy dva.“
Anita: „Jenom proto, že nejsi drobná hnědovláska. Věř mi, Bernardo, kdybys odpovídal profilu jeho obětí, našel bys v sobě úplně novou úroveň děsu z toho chlapa.“

Anita: „Otto se jenom chce dívat, jak se budu přehrabovat v mrtvých tělech.“
Olaf: „Ne, chci ti s tím pomoct.“

Jak daleko jsem ochotná zajít, abych vrahy zastavila? Celou cestu až do márnice s naším vlastním ochočeným sériovým vrahem. Občas mi to, čím se živím, dělá starosti.

Olaf: „Vypadáš bledě, Anito.“
A: „Už se mě znovu nedotýkej.“
O: „Ty ses mě dotkla jako první.“
A: „Máš pravdu, moje chyba. Už se to znovu nestane.“
O: „Doufám, že ano.“

Skutečnost, že mě míň trápil pohled na zmasakrovaného muže než do Olafových živých očí, říkala hodně jak o Olafovi, tak o mně. Nebyla jsem si jistá, co přesně to říká, ale něco ano. Něco děsivého.

Jeden z důvodů, proč už nezabíjím upíry v márnicích, je ten, že jsem přestala být schopná přemýšlet o upírech jako o věcech. Jakmile se z věci stane osoba, je obtížnější ji zabít.

Olaf: „Co jsem udělal špatně?“
Anita: „Nic. Neudělal jsi nic děsivého ani nechutného. Jen ses na chvíli choval jako chlap.“
Olaf: „Já jsem chlap.“

Kvůli tónu jeho (Edwardova) hlasu, pohledu jeho očí, kvůli všemu jsem si náhle začala dělat starosti, co by mohl udělat, kdyby si opravdu myslel, že mi Olaf ublížil.

Anita: „Víš, chlape, většina mužů, kteří vážně chtějí s ženou randit, nechce, aby se jich bála.“
Olaf: „Já nejsem jako většina mužů.“
Anita: „No, to je zkurvená pravda.“

Bernardo: „Mohla bys mě prosím nenechat zabít, dokud nepůjdu na rande s důstojnicí Lorenzovou?“
Anita: „Udělám vše, co je v mých silách.“
B: „Aby nás všechny zabili.“
A: „To není pravda. Vždycky se snažím udržet nás naživu.“
B: „Poté co nás všechny ohrozíš.“
Olaf: „Fňukáš jako děcko.“

Anita: „Pokud se vám nelíbí způsob, jakým dělám svou práci, vyplňte stížnost. Ovšem když se tmou plíží velké zlé nestvůry, aby vás dostaly, tak nás vždycky chcete. Chcete vědět, že tu jsme.“

Anita: „Nic jako tvrdá žena neexistuje, jenom měkcí muži.“

Edward: „Co ten doktor udělal, že tě tak naštval?“
Anita: „Nic, naprosto nic.“
Bernardo: „Tak proč sis hrála na superčubku?“
Anita: „Kdo něco hrál, Bernardo, kdo sakra něco hrál?“

Bernardo: „Já s tebou nechci chodit, Anito, jenom chci, abys na mě reagovala. Chci říct, že sex by byl skvělý, ale řekl bych, že by mě za to Ted zabil, a to tomu hodně ubírá na přitažlivosti.“
Anita: „Vážně si myslíš, že by tě zabil, kdyby ses se mnou vyspal?“
B: „Mohl by, a mohl u něj stačí.“
A: „Takže když ti řeknu, jak jsi nádherný, tak se můžeme vrátit k práci?“

Kdyby mě trápilo být míň hezká než muž, nikdy bych nemohla chodit s Jean-Claudem… nebo Asherem… nebo Micahem… nebo Richardem a Nathanielem. Sakra, vedle Bernarda jsem se cítila jako doma.

Anita: „Zvedla jsem tvůj telefonát uprostřed vyšetřování vraždy.“
Jean-Claude: „Jsem tak vděčný, že tě mohu obtěžovat.“

Jean-Claude: „Nejde o krmení, ma petite, jde o to, že nejsi schopná mít sex bez emocí. Kdybys dokázala někoho opíchat a nakrmit se, neměl bych problém se stovkou milenců. Nakrmit se a pak už je nikdy znovu nevidět, ovšem ty muže sbíráš, ma petite. Můžeš spát s tuctem mužů, ale nemůžeš s nimi všemi chodit.“

JC: „V souvislosti s násilím jsi byla vždycky praktická, dokonce nemilosrdná, ale tohle je první náznak, že bys mohla začít být praktická i v ložnici.“

Trocha sexu není osud horší než smrt.

JC: „Tvé příkazy k popravě umí být skutečně děsivými dokumenty, ma petite.“

JC: „Občas zapomínáš, že nejsi ta nejnebezpečnější žena v místnosti.“

Když je takhle děsné vyšetřování snazší než můj milostný život, něco se ošklivě zvrtlo.

Už si nemůžu hrát na člověka.

Anita: „Možná nejsme ti hodní, Edwarde, když musíme v blízkosti policie neustále lhát, ne?“
Edward: „My nejsme ti hodní, Anito. My jsme ti, kterých je třeba.“

Měla jsem pocit, jako když padám králičí dírou, až na to, že v Alence v říši divů nikdy nebyli masoví vrazi. I když možná by se dalo uvažovat o Srdcové královně. Srazte jim hlavu!

Anita: „Věřím, že každý je něčím vinný. Šetří to čas.“

Občas holka musí udělat to, co musí dělat i chlap, nebo tak něco. V tu chvíli jsem byla naštvaná. Naštvaná, že mi metafyzika zřejmě pomůže vyřešit zločin, ale znovu se mnou přitom vyjebe. Nejspíš doslova.

Edward si vždycky přinesl ty správné hračky, když jsme si šli hrát.

Rick: „Kdybys byla jen super sex, tak by to nebyl problém. Mám rád sex. Ale ty nejsi jen super sex. Jsi moc. Jsi síla, pro kterou dokonce ani nemám jméno. Ale jedno vím zatraceně jistě: jsi nebezpečná a nejsi nebezpečná … tím, že máš pistole a odznak.“

Jiní lidé sbírají zatoulaná štěňata. Já sbírám muže. Ksakru.

Policie ctí své mrtvé, pokud teda nemůžou dál chodit kolem.

Když v poslední době nemám prostor na držkování, tak to nedělám. Konečně jsem dospěla.

Olaf: „Pokud se ničeho nebojíš, pak to neznamená, že jsi statečný. Jsi jen moc hloupý, než aby ses bál.“

Dostat se domů k lidem, které miluju, je teď pro mě důležitější než chytit grázly. Je to přístup dospělého člověka, ale občas to znamená, že je načase změnit práci. Nebo se přesunout do kanclu. V kancelářské práci bych byla děsná.

Když samotná Smrt začne odmítat práci, aby se mohla dostat živá domů k rodině, svět se změnil.

Neudeřil do mě blesk. Možná, že když lžete z dobrého důvodu, tak vám to projde.

Na náhodu policie nevěří. Náhoda je prostě zločin, na který jste jenom ještě nepřišli. Pokud to tedy není náhoda.

To, že v něco nevěříte, ještě neznamená, že to nemůže být pravda.

Nebyla jsem vyděšená, ale asi bych měla. Kulka hodného chlápka by mě zabila stejně rychle jak ta grázlova.

Jako kdyby mě něco vytlačovalo ze světla, dál od toho, co znamená být člověkem, dál od toho, kým jsem si myslela, že jsem, a kým jsem si myslela, že budu.

Edward: „Neříkám věci, které nemyslím vážně, Anito.“
Anita: „Lžeš, jako když tiskne, Edwarde.“
E: „Tobě nelžu.“
A: „Vážně?“
E: „Fajn, teď už ti většinou nelžu.“ … „Teď ti nelžu.“

Anita: „Fajn, budu hrát zlýho policajta, ale příště je řada na tobě.“
Edward: „Ty si svou pověst tímhle nezničíš.“
A: „Ale ty bys mohl.“
E: „Ted je velmi milý chlápek.“
A: „Víš, vždycky mě děsí, když mluvíš o Tedovi ve třetí osobě.“

Hmm, jaké že to mám možnosti? Sex s dalšími muži, nebo vyrvat hrdlo Edwardovi, Olafovi a Bernardovi. Nechte mě se zamyslet…

Když je menší zlo otevřít si žíly, musíte znovu zhodnotit své priority.

Bez sexu krev nedaruji.

Když dojde na upíry, vždycky je v tom háček.

Anita: „Jste policajt. Zachraňujete životy. My jsme popravčí. My životy nezachraňujeme, my je bereme.“

Olaf: „Ted by řekl, že žádný upír není nevinný.“
Anita: „A co bys řekl ty?“
Olaf: „Já říkám, že nikdo není nevinný.“

Vysvětlila jsem svému odrazu v zrcadle, že hysterie by ničemu nepomohla. Můj odraz mi nevěřil, ale já tu hádku vyhrála.

Anita: „Příště prostě pošli krabici čokolády.“
Vittorio: „Ach, ale to může udělat jakýkoli muž. Chtěl jsem, aby můj dar byl jedinečný.“
Anita: „Ve skutečnosti jsem už jednou hlavu v koši jako dárek dostala.“

Max: „Myslím, že Anitino vodítko by mohlo být kratší než to, na kterém držíš ty mě.“