Anne Bishop: Written in Red & Murder of Crows

Americkou autorku Anne Bishop znají čeští čtenáři díky trilogii Černé drahokamy, fantasy příběhu o dívce, z níž se stane mocná čarodějka v ženami ovládaném světě. V loňském roce autorka zabrousila i do vod současné urban fantasy románem Written in Red, na který letos navázala druhým dílem Murder of Crows.

V románu Written in Red autorka představuje svět obývaný Jinými (Others), rasami odlišnými od člověka, mezi něž patří měňavci, upíři, elementálové a kdovíco dalšího. Ovládají planetu a lidé jsou jejich kořistí. Nutno podotknout, že Anne Bishop sice stvořila vlastní svět, ten se ovšem hodně podobá planetě Zemi, pouze kontinenty a města mají jiné názvy. Příběh se odehrává v Thaisii, kam před několika staletími připluli přes oceán lidé. Mysleli si, že objevili nedotčenou zemi, kontinent však již obývali Jiní. Ti nepovažovali lidi za dobyvatele, ale za nový druh masa. Jiní jsou silní predátoři a někteří z nich ovládají živly, takže nedopadli jako původní obyvatelé Ameriky po vpádu Evropanů. Nakonec však ustoupili a dovolili lidem vybudovat města a obývat vybrané oblasti Thaisie výměnou za lidské vynálezy a výrobky. Půdu lidem pouze pronajímají a ponechali si v rukou také veškeré přírodní zdroje. Dohlížejí na dodržování pravidel ve větších lidských městech a obývají centrální čtvrtě a parky, kam mají lidé přístup zakázán a kde neplatí lidské zákony.

Hlavní hrdinka Meg Corbyn je jasnovidka. Od narození ji drželi ve speciálním ústavu pro výchovu věštkyň krve. Jejich schopnost je vzácná a ředitel ústavu dívky využívá pro získání peněz od obchodníků a politiků (těm se hodí vědět, jestli mají uzavřít nějaký obchod nebo zda uspějí v příštích volbách). Pro vyslovení proroctví je nutné, aby se věštkyně řízla. Každá další věštba se podepisuje na mentálním zdraví jasnovidek a říká se, že žádná nepřežije víc jak tisíc říznutí. Takže se řediteli vyplatí dívky „rozmnožovat“ a udržovat je v nevědomosti o okolním světě.

Meg se z ústavu podaří uprchnout a čtenář se ní setkává v okamžiku, kdy se nachází na hranici čtvrti Courtyard, kterou obývají Jiní ve městě Lakeside. Na výloze knihkupectví si Meg přečte inzerát, že zaměstnají lidského prostředníka. Přestože Meg netuší, o jakou práci se jedná, promrzlá a hladová vstoupí dovnitř a na práci se zeptá. Zaujal ji totiž mimo jiné nápis na dveřích, že „tady lidské zákony neplatí“. A to se jí hodí, když je zrovna na útěku.

Když ji Simon Wolfgard poprvé uviděl, přišlo mu zvláštní, že očividně zoufalá dívka nevoní jako kořist, tedy jako všichni lidé. Simon je Vlk, majitel knihkupectví a vůdce Jiných v Lakeside. Nad Meg se slitoval a práci ji dal mimo jiné i proto, aby se tak zbavil dotěrné blondýnky Asie, která o to místo stála stejně jako o něj. A čtenář se brzy dozví další motivy, proč chce být slávychtivá Asia Simonovi nablízku.

Pro Meg je všechno nové, není zvyklá žít v lidském světě – doposud žila jen mezi zdmi ústavu – natož mezi Jinými. Svou otevřeností, přímočarostí, upřímností a celkově milou povahou si však postupně mezi nimi získává přátele, což je pro Jiné nevídaný koncept. Oni se s jídlem obvykle nepřátelí.

Jak už jsem zmínila, jasnovidky jsou drahé zboží, ředitel ústavu proto Meg hledá. Nejdřív legálně přes policii (čtenář se blíže seznámí především se spravedlivým strážníkem Montym), později všemi dostupnými prostředky. Jenže naráží na Jiné, kteří přijali Meg mezi sebe a tvrdě zakročí proti každému, kdo by jí chtěl ublížit. To celé nakonec vyústí ve velkou závěrečnou akční scénu, v níž je zmařen nejeden život a v ohrožení je i samotná Meg, která riskuje život při záchraně vlčete.

Na téměř 500 stránkách prvního dílu autorka představila celou řadu postav, které si čtenář nemůže nezamilovat, ať už jde o vznětlivého alfu Simona, jeho malého synovce Sama, ochranitelského Medvěda Henryho, tichého upíra Vladimira, smrtící majitelku kavárny Tess a mnohé další. Na román pro dospělé jsou však všichni hrdinové od začátku rozděleni na černé a bílé – naštěstí to není tak, že by Jiní byli bílí a lidé černí, ani naopak, je to promíchané, někteří lidé jsou zlí, někteří dobří, a stejně tak to platí pro Jiné, ale čtenář se nedočká žádného překvapení. Kdo se jeví od začátku jako dobrý, zůstane dobrý, trochu jako v pohádce pro děti, kde je jasně patrné, kdo představuje dobro a kdo zlo.

Jiní se liší od typických upírů a kožoměnců, jak je čtenáři znají z jiných fantasy sérií. Jsou to odlišné rasy, nikdy nebyli lidmi. Měňavce neovlivňují fáze měsíce, jejich proměna je bezbolestná, dalo by se říct že magická. Například Vlci jsou ve své zvířecí podobě větší než obyčejní vlci a jsou schopni i částečné proměny. Kromě přeměny v člověka nemají žádné nadpřirozené schopnosti, nefunguje u nich zázračně rychlé uzdravování a stárnou. Ale samozřejmě mají větší sílu, lépe slyší a vidí a cítí, podobně jako vlci. Jejich duše je vlčí, jsou spíš jako zvířata proměňující se v lidi, ne naopak. Jiní se mezi sebou můžou dorozumívat telepaticky a lidé jim nerozumí. Vlčí kousnutí člověka ve Vlka nepromění. Upíři se živí lidskou krví, nevadí jim slunce, nespí přes den a dokážou se měnit v kouř. A nepřeměňují lidi v upíry.

Zápletka je na knihu pro dospělé čtenáře neobvykle přímočará, a to jak v prvním, tak v druhém díle Murder of Crows, kde Jiní pátrají po původu drogy, která obluzuje jejich smysly, čehož lidé využívají, aby je mohli snadněji zabít. Kromě toho, že má každý díl vlastní uzavřenou zápletku, se z prvního do druhého dílu prolíná téma pátrání po lidech, kteří drželi Meg v ústavu a zneužívali jasnovidky. Mezi lidmi se do popředí dostává strana Humans First and Last, podporovaná z lidského kontinentu Cel-Romano (jakoby Evropa), kteří brojí proti tomu, že Jiní ovládají Thaisii a zbytek světa. Tento plamen by mohl zažehnout válku mezi Jinými a lidmi, což je linie otevřená pro pokračování.

Od konce prvního dílu a celým druhým se také pomalu rozvíjí milostná linka mezi Meg a Simonem. Jasnovidka si získala Vlka nejen svou bezprostředností a tvrdohlavostí, ale hlavně se jí podařilo po dvou letech Simonovy bezvýsledné snahy přimět malého Sama, aby se přeměnil do lidské podoby, kterou odmítal od násilné smrti své matky. Simon se soustředil na výchovu osiřelého synovce a na řízení smečky a osobní život odsunul stranou. Meg se mu však nečekaně dostává pod kůži. Sama je z toho zmatená, nevyzná se ve svých pocitech, vyrůstala přes dvacet let v izolaci a o vztazích mezi muži a ženami skoro nic neví. Naštěstí si brzy najde ve čtvrti Jiných kamarádky, které se jí snaží pomoct, aby si dokázala uvědomit, co vlastně od Simona chce, jestli jen přátelství, nebo něco víc. Tahle linka se zcela určitě potáhne i do dalšího dílu a autorka ji nijak neuspěchává.

Podobně jako v trilogii Černé drahokamy autorka vypráví ve třetí osobě z pohledu mnoha postav. Čtenář je tak svědkem toho, co se děje na policejní stanici nebo v jiném městě, co zrovna dělá ředitel ústavu, v němž dřív drželi Meg, ale je i svědkem proroctví jasnovidek držených doposud v zajetí. Příběh tak získává více rozměrů, na druhou stranu čtenáře ale docela často odvádí od jeho oblíbených hrdinů.

Anne Bishop vytvořila velice čtivý a podle mě dost originální příběh v nevšedních kulisách světa s jinými pravidly, než na jaké jsou čtenáři urban fantasy zvyklí. Jedinou výhradu mám ke zmíněným černo-bílým charakterům. Ty „bílé“ postavy jsou však velmi sympatické a oblíbíte si je tak, že se podobně jako já budete těšit, až se s nimi zase setkáte v dalším pokračování. Třetí díl Vision in Silver vyjde v originále v březnu 2015, série je zatím plánována jako pětidílná.

Příjemné pro orientaci v příběhu je, že v knize je na začátku mapa města Lakeside i čtvrti Courtyard a také prolog shrnující dosavadní historii tohoto fantasy světa.

Vydal: Penguin Group
Written in Red; 2013
Murder of Crows; 2014