Giuseppe Maiello: Vampyrismus & Magia posthuma

Vampýři, upíři, vlkodlaci, morousové. Příběhy o nich provázejí lidstvo a podněcují fantazii. Do zkoumání fenoménu vampyrismu se pustil se svou vědeckou prací i kulturní antropolog Giuseppe Maiello. Součástí knihy Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy je první novodobé vydání díla Karla Ferdinanda Schertze Magia posthuma.

První vydání se Maielleho Vampyrismus dočkal už v roce 2005, ale jeho součástí nebyla Magia posthuma tj. Magie mrtvých. Bez ní má vědecká práce dvě hlavní části rozdělené do několika různých podkapitol. V první se objevuje etymologický rozbor původu slova upír, seznámení s nejzajímavějšími a nejpřínosnějšími vědeckými a církevními teoriemi na vampyrismus, které se od 17. století začaly objevovat v Evropě. Nechybí ani celek věnovaný konkrétním případům z různých koutů Evropy s hlavním zaměřením na slovanské národy. V druhé části se autor soustředil na současné teorie o původu vampyrismu.

Giuseppe Maiello pochází z Neapole a v Itálii získal vysokoškolské vzdělání se specializací na dějiny východní Evropy a od roku 1992 žije v České republice. Zabývá se antropologií východoevropské oblasti a přednáší na českých vysokých školách.

Ve své vědecké studii Giuseppe Maiello zdatně kompiluje nepřeberné množství písemných informací z různých koutů Evropy a několika staletí. Bohužel mezi nimi se naprosto ztrácejí jeho vlastní poznatky a teorie.  Zároveň do svého zkoumání příliš nezahrnuje hmotné prameny archeologického zkoumání a nesnaží se mezi nimi najít hlubší souvislost.

Písemná svědectví o konkrétních případech vampyrismu Maiello předkládá vždy pro určitou oblast, jako severní Evropu, německou jazykovou zónu a další, ale hlavním centrem jeho zájmů je slovanská Evropa. Bohužel v této souvislosti naprosto zapomíná na proměnlivost tehdejších hranic a mnohonárodní státy. Zároveň se nebojí vedle sebe stavět případy, které z časového hlediska dělí pár staletí. Mnohá starší svědectví vampyrismu zapsali církevní nebo světští úředníci a jejich pohledem bývá taková informace ovlivněná, neboť žádný z nich není objektivní. Bohužel ani toto autor hlouběji nezkoumá. Nerozlišuje ani, které případy by odpovídaly konkrétnímu druhu bytostí.

Pozornému čtenáři se naopak může zdát, že některé případy by mohly přesáhnout rozsah Maiellem nastíněných možností, protože občas to zavání spíše nekromantem než upírem, nebo dokonce tím, co z dnešního pohledu označujeme za zombie, i když ty samozřejmě patří do jiných kulturně-geografických souvislostí. Zároveň se autor vůbec nezajímá o podezřelou vzájemnou podobnost některých jím uvedených případů, které sice dělí několik zeměpisných hranic i staletí, ale až na drobné detaily vypadají totožně.

Text působí na první pohled chaoticky a jeho čtení v hermeneutickém kruhu (kruh složený z předběžné představy o dané problematice, z konfrontace informací a vyjasnění názoru  na danou problematiku) ani v nejmenším nepomáhá.

Giuseppe Maiello nerozebírá spisek Magia posthuma.  Jedná se o novověký právní návod k posuzování případů vampyrismu/čarodějnictví se zohledněním církevních i světských zákonů. Jeho součástí je popis několika konkrétních případů a jejich následné řešení. Autorem byl olomoucký právník Karl Ferdinand Schertz. Magia posthuma sloužila k dalšímu bádání a byla svého času považována za ztracenou.

Od Vampyrismu v kulturních dějinách Evropy v žádném případě nečekejte konkrétní odpovědi. Spíše naopak se po jeho přečtení objeví mnoho otázek, jejichž zodpovězení bude čistě na dalším zájmu čtenářů, kterým Giuseppe Maiello naservíroval veliké množství odkazů na literaturu k prozkoumání.

Vydal: Epocha; 2014