Martin Fajkus, Tomáš Němec (ed.): Společenstvo Pevnosti

Dvacet spisovatelů, pět výtvarníků, dva editoři a jedno nakladatelství se spojili, aby dali vzniknout obsáhlé sbírce nejlepších povídek, které vyšly v časopise Pevnost během prvních jedenácti let jeho existence. To všechno bez nároku na honorář, s cílem pomoci rozvoji Pevnosti. Jak se dílo přátel Pevnosti povedlo, posuďte sami.

Juraj Červenák: Doupě řvoucí smrti

Bohatýr Ijla Muromec a silní vikingští válečníci. Během putování potkají smrt, smrt, a kam se podíváš zase smrt. A také kouzla a strigu, létající ježibabu, jak ji známe z ruských pohádek – jen tady vypadá poněkud lépe. Čekala jsem, kdy na mě vybafne Kostěj Nesmrtelný. Nádherná atmosféra bohatýrských příběhů a děsivých ruských pohádek. Jen by příběhu slušel kratší text.

Jakub Mařík: Absolutní smrt

Detektivka z paralelního světa, kde vražda není nic v porovnání se zničením duše.  Na právnické fakultě se studuje mytologie a křesťanství je dávno zaniklé náboženství. Případ vyšetřuje detektiv Okultního oddělení londýnské policie, kterému pomůže přízrak a on přízraku. Že je Jakub Mařík nadějný autor, je známá věc, a tato povídka to jen potvrzuje.

Martin D. Antonín: Trpasličí čest

Jak si zachovat čest? Nejlépe hrdinskou smrtí. Co když si ale Osud jen hraje a nic není takové, jak to vypadá? Čest se zachovává sama, i když jí v cestě stojí upír. Trpaslík nikdy nelže, tedy pokud má vous, to je jasná věc.  Krátké, osobité, vtipné.

Pavel Renčín: Jen tančí, nemluví, nespí

Únos a několikaleté věznění v tmavém sklepě. Princezna sloužící temnému pánovi. Fantazie naštěstí překonává prostor i čas. Pozor na knihy, v nichž jsou malé podivné bytosti s ostrými zoubky… Šílené a temné jako příběh Nataschy Kampusch, který byl inspirací. Kdysi jsem tuto povídku nedočetla, zdála se mi dost pochmurná, teď ano.

Ondřej S. Nečas: Poslední ze čtyř

Klasický detektivní příběh s nečekaným rozuzlením. Detektivka se odehrává roku 1516 v alternativním středověku, kde nejsou nezvyklé určité fantastické postavy a prvky. Někdy to připomíná reálie naší minulosti, někdy je to nereálné. A to je pro mě problém, nejasná pravidla. Co mě zaujalo, jsou slova: totok, titok, tatok a tentok, ta mě nadchla.

Vladimír Šlechta: Zahrada duchů

Známé rozcestí Osudu a volba ze tří cest. Příběh je inspirován pohádkou O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce. Zahrada duchů je místo, které Pán vyjmul z nicoty, a pak se tady učil tvořit svět. Dýchá odtamtud čas, co není časem, a následek nenavazuje na příčinu. Místo, které je cílem mluvících zvířat. Vladimír Šlechta umí čtenáře upoutat. Skvěle napsáno, ale čekala jsem nějaký šok.

Michal Špaček: Devět bojovnic Elbereth

Devět elfských bojovnic Elbereth šíří Dobro a Lásku mezi přáteli a Smrt a Strach mezi nepřáteli. Jejich Posláním je zničit Zlo. Ovšem nesmí se jim do Poslání přimotat srdce… potom je konec takový, jaký je. Povídka přesně ve stylu Michala Špačka, kterému není nic svaté.

Petr Schink: Gnothi Seauton

Novela o gladiátorovi, stroji na zabíjení. Gnothi Seauton znamená: Poznej sám sebe, a s tím má hrdina problém. Zásadní roli v příběhu má nestvůrná alchymie s nestvůrnou magií a jejich společné děsivé výtvory. Jen jsem zírala a nemohla se odtrhnout. Drsné, má to šmrnc a hloubku. Škoda, že to není román, moc ráda bych si ho přečetla. Pro mě nejlepší příběh.

Jiří W. Procházka: Balada o Minervě a Františkovi

Dovedete si představit něco hrůznějšího, než je nevkusná a kýčovitá obývací stěna? Já ne a zjevně ani autor. Ještě ke všemu je tato obludnost nebezpečná. Nevěříte? Ostatní také nevěřili. Všechno je v povídce hnusné a krvavé. JWP ve formě.

Petra Neomillnerová: Havranice

Čistotě sněhu se nic nevyrovná, okolo jen samá špína a banda usmrkanců je už také nakažená hnilobou – i malý had umí uštknout. Čarodějka Havranice není kořist a nikdy jí nebude. Jen kdyby občas poslouchala hlas rozumu. Příběh je syrový a poutavý, má atmosféru, z níž naskakuje husí kůže – nic jiného se ani od autorky čekat nedá.

Jiří Pavlovský: Mickey Mouse in memoriam

O upírech jen vážně. První autorova „vážná“ povídka. Řady Dětí noci se značně rozšířily (z toho máme v redakci radost) a nastává boj o ovce, stádo má cenu zlata, vlastně cenu přežití. Ideální čtení pro fanynky třpytiváka. Výborné, ze života (vlastně neživota).

Dušan D. Fabian: V předvečer prvního května

Písnička V cudzom meste od Jany Kirschner mi zněla v uších celou dobu při čtení. Dívka je ve špatný čas na špatném místě. Stále má ten divný pocit a nemýlí se. Co se skrývá pod nánosem tapet ve skromném cizím bytě? Po čertech hororový příběh, vlastně po čertovi. Tísnivé, osamělé, překvapivé.

Leonard Medek: Peklo pod palmami

Příběh, v němž se poprvé objevuje autorův drsný hrdina Franta Franta – Čech mezinárodního věhlasu, který všechno zachrání.  Lá Shamhna je Halloween a v tento den pozor na magii, zvlášť když ji mají v moci němečtí vojáci v čele s mužem jménem Thorman. Ano, jde i o kladivo. Taková obyčejná pirátská povídka v retro stylu.

Leoš Kyša: Draci nad Gdaňskem

Opět němečtí vojáci. V Kyšově podání jsou Němci elfově, stejně jako Britové. Rusové jsou orkové. Jen Češi a Poláci jsou lidé a po jejich boku bojují skřeti i hobité. Vynálezci vzducholodě, pánové Laurin a Klement, jsou půlčíci. V novele jde o dračí líheň – protože kdo má pod svým velením draky, má značně navrch. Zvláštní pseudohistorický mišmaš. Stejně jako předcházející povídka mě text nudil, ovšem veteráni z první světové budou nadšeni.

Jaroslav Mostecký: Sbohem, jezero…

Magická atmosféra temného jezera a tragika zakázané lásky, to je povídka Jaroslava Mosteckého.  Že krása láká muže a nakonec je zahubí, víme,  jezerní víly to mají dokonce v popisu práce. A jak nebezpečné je se s bájnou éterickou bytostí milovat, zjistíme v této povídce. Nebojte se, není zde ani špetka erotiky, jen hodně temné poetiky.

Martin Kolář: Vyzvánění

Parta pěti mladých lidí na osamělé chatě u přehrady. Tak trochu klišé. Čistokrevný horor, děsí voda, tma, mlha a číhavé zlo, které se skrývá v nich. Horor, který mě neděsil, i když by asi měl. Ovšem výborné jsou situační dialogy.

Jan Kantůrek: Vlčí stín

Jediná autorova povídka, specializuje se na překlady. Příběh o barbaru Conanovi, který pracuje jako zvěd pro jednu z pevností. Conan je zatraceně nebezpečný, lépe ho mít na své straně než naopak. Setkání s malým děvčetem mu nakonec zachrání život. Prostě krátká povedená conanovská povídka.

Štěpán Kopřiva: Bedna

Mág Wolrich přijíždí do města na voze taženém Hajzlem a Hovadem. Cestuje s bývalou milenkou (tažná zvířata pojmenovala po něm) a se sluhou. Welmistr Wolrich, muž pozoruhodně všední tváře, je největší kouzelník Hexagonu a nikdo o tom nepochybuje, nebo snad ano? V sázce je život a o něj se vyplatí bojovat. Vyprávěné v ich formě, barvité, živé, naturalistické, zkrátka kopřivovské. Povídka je součástí sbírky Holomráz.

Edita Dufková: Dlak

Epidemie dlaků se šíří. Nejdříve máte v sobě vir a pak vás kousne jakékoli zvíře. Když je menší než člověk, tak to mozku při přeměně nedělá nejlépe, a je čím dál tím víc pakodlaků; přece jen nejvíc koušou jezevčíci, pořádného statného vlka aby člověk ve městě pohledal. Má to být humorná povídka, ale nápad je vtipnější než zpracování. Ovšem skvělý konec snad našeptal autorce sám pan Murphy.

Miroslav Žamboch: Osobní strážce

Tanečník je nájemný profesionál, co nikdy nemá strach, a jeho meč je prodloužením jeho ruky. Pohybuje se jako by tančil, proto ta přezdívka. V povídce se stává osobním strážcem krásné šlechtičny na plese, kde se hraje vabank o život. Výborná historická fantasy, byla jsem velmi mile překvapena.

Tomáš Němec: Poslední z vymírajícího národa

Elfowe do rezerwatu! Nápis na zdi, často v povídce zmiňovaný. Také Mrtvý elf, dobrý elf. To vystihuje, jaký měli lidé k elfům vztah. Proto všichni ze Vznešeného rodu odpluli již před padesáti lety na Západ, jen míšenci tady zůstali a právě o ně se jedná. Souboje, akce, drama, ale i špetka romantiky – to je poslední povedená povídka.

 

Sedm set stran jsem lehce zdolala a už bych si dala další povídky. Další tak povedené, jako jsou v této antologii. Pouze tři z dvaceti mě nezaujaly, což mě samotnou překvapilo. Nemůžu tvrdit, že byly špatné, to určitě ne, jen pro mě nudné. Možná za to může skvělá konkurence ostatních, že to měly ve srovnání těžší.

Společenstvo Pevnosti je na první pohled impozantní tlustá kniha se skvělou fantastickou obálkou. Ve sbírce najdeme také šest černobílých ilustrací (div na dnešní nepříznivou knižní dobu), jen je škoda, že s textem příliš nekorespondují. Každá z povídek obsahuje autorovu předmluvu, medailonek autora a karikaturu. Kniha je určená nejen pro nás fantasty, ale pro všechny čtenáře; není špatného žánru, je jen špatný či dobrý příběh – a o tom Společenstvo Pevnosti je – o příbězích. Takže kupujte a ozdobte si knihovnu nádhernou antologií Společenstvo Pevnosti, nejenže tím přispějete na časopis Pevnost, ale potěšíte hlavně sami sebe, protože každý čtenář si takovouto lahůdku zaslouží.

Ukázka z povídky Juraje Červenáka: Doupě řvoucí smrti

Vydal: Fantom Print, 2014

Koupit knihu