Tanya Huffová: Kouř a zrcadla
Druhá kniha trilogie Kouř, spin-offu k urban fantasy sérii Krevní pouta, přivádí Tonyho Fostera, produkčního asistenta u béčkového televizního seriálu o upířím detektivovi Nejtemnější noc, do opuštěného starého domu, kde se má natáčet duchařská epizoda. Jak se zachová on i jeho kolegové ze štábu, když se ocitnou tváří v tvář skutečným duchům a skončí v nečekané smrtící pasti?
Ráno cestou na natáčecí lokaci by Tonyho ani ve snu nenapadlo, jakým směrem se bude jeho den ubírat. Doufal v pokud možno méně než dvanáctihodinovou pracovní dobu, aby večer stihl naplánované divadlo s Henry Fitzroyem. Jenže vytrvale prší, na place je chaos a on ke všemu začne vídat v zrcadle mrtvé děti s odseknutou částí obličeje. A aby toho nebylo zrovna málo, ještě mu kolegové na krk hodí starost o dvě malé, neuvěřitelně otravné dcery šéfa, kterým tatínek slíbil, že si zahrají v televizním seriálu.
Tonyho mizernou náladu tak jen podtrhne zjištění, že Caulfieldův dům, kde natáčení probíhá, má hodně krvavou minulost a na svém kontě za desítky let nespočet vražd a sebevražd, které tu zanechaly stopy v podobě neklidných duchů. Zpočátku se jejich přítomnost projevuje formou drobných nehod, nečekaných výpadků techniky a podivných zvuků. Nic, čím by se zabýval kdokoliv mimo Tonyho, který má s nadpřirozenem víc zkušeností, než by si přál. Jenže následuje drobná nehoda, zem skropí pár kapek krve a doopravdy špatný den se rázem promění v noc jako vystřiženou z děsivého snu. Tony s většinou štábu a hlavními herci zůstanou uvězněni uprostřed série hororových sekvencí, které by nevymyslel ani nejzkušenější scenárista. S posledními slunečními paprsky probuzené zlo v domě uzavře všechna okna i dveře a každý, kdo v něm zůstal, je zvolna vtahován do svírající se smyčky šílenství. Rozhodující je dožít se rána, kdy duchové ztratí svoji moc, nebo jim k tomu nějak pomoci.
Tony Foster díky vztahu s upírem nejen zažil hodně podivného, on sám aspiruje na titul čaroděje a jeho omezené schopnosti představují ve vypjaté situaci potřebnou kapku naděje pro ostatní, kteří doufají, že by se tak mohli z noční můry dostat celí. Noc ale plyne pomalu a rozlousknutí tajemství domu a jeho obyvatel se ukáže složitější, než se zpočátku zdálo.
Celý příběh se odehrává během jednoho natáčecího dne a jedné noci. Na malém prostoru se tak nahromadila spousta akce a zvratů spolu s bezpočtem děsivých scén i vtipných momentů, které knihu výborně odlehčují. Při sledování, jak se charaktery osob pomalu rozkládají pod ničivým vlivem sil ukrytých v základech domu, představují skvěle zvládnuté slovní výměny mezi postavami vítanou a potřebnou změnou. Zvlášť vtipné jsou momenty, kdy lidé od televize, zvyklí realizovat ledacos, rozebírají se suchým humorem neoriginálnost scén, které se kolem nich odehrávají.
Důležitou roli v životě Tonyho Fostera hrál po dlouhou dobu upír Henry. Autorka se v triologii snaží ukázat jeho cestu k osamostatnění a nezávislosti. Z Tonyho se stává osobnost a hrdina, co dokáže bez problémů utáhnout celou knihu. Henry bude pořád její důležitou (a oblíbenou) součástí, ale zdaleka ne nezbytnou. V Kouři a zrcadlech je z něj dobrý přítel ochotný Tonyho podporovat na dálku z druhé strany neprodyšné barikády, kterou si kolem sebe strašidelný dům vztyčil. Mnohem důležitější vztah se ale rozvíjí uvnitř zdí mezi Tonym a jedním z dvojice hlavních herců Nejtemnější noci, Lee Nicholasem. Kam ho prožitá zkušenost nakonec posune a jak se celý seriálový kolektiv vypořádá s neobvyklým zážitkem, na to snad odpovědi přinese další díl Kouř a prach.
Tanya Huffová s Kouřem a zrcadly napsala svoji možná nejlepší knihu. S klasickým motivem skupiny lidí chycených v domě, kde straší, si na téměř pěti stech stránkách pohrála tak, že děj ani na chvíli nenudí.
Vydal: Brokilon; 2013
Já bych to asi neoznačila za autorčinu nejlepší knihu, protože výš si u mně stojí čtvrtý a pátý díl Krevních pout, ale rozhodně je nejlepší z téhle trilogie.
Krevní pouta jsou celkově lepší. Tady chybí náboj.
Nejlepší z téhle trilogie? Uf.
Tobě prostě chybí Henry :) Co se týká duchařských hororů o strašidelných barácích, tak tenhle si myslím stojí dobře. Nečetla jsem jich bůhvíkolik, ale pár jo.
Jednoznačně mi chybí Henry, nebo nějaká jiná silná a zajímavá osobnost. Stejně jsem měla ráda Vicky a Michaela. Teď, když o tom přemýšlím, tak jsem asi žádnou duchařinu nečetla. Vzhledem k tomu, že jsem toho přečetla mraky, tak je možné, že ano a už si nevzpomínám. Každopádně to nevyhledávám.