Abigail Gibbsová: Večeře s vampýrem (Temná hrdinka 1)

Pozdní schůzka s kamarádkou, která nechá Violet Leeovou čekat na opuštěném Trafalgarském naměstí, se pro sedmnáctiletou dívku poněkud zvrtne. Jako nechtěný svědek zabití lovců vampýrů je Violet unesena a držena v zajetí bytostmi, o kterých většina světa nemá tušení a s nimiž má společného daleko více, než se může zdát.

Po nezdařené schůzce v chladném nočním Londýně s kamarádkou Ruby a následující smrti lovců je Violet unesena jako nepohodlný svědek dědicem vampýřího trůnu Kasperem Varnem do paláce jeho otce. Kasper, který žije hlavně pro své potěšení z lovu a dalších zábav, si z Violet hodlá udělat svou hračku. Violet však není žádná šedá myška a nenechá si i přes svoji slabou lidskou schránku nic líbit a stále doufá v osvobození. Během zajetí poznává svět z vampýřího pohledu, jejich zvyklosti a obřady, setkává se s dalšími podivnými tvory a sbližuje se s nimi. Dozví se o starém proroctví – o Temných hrdinkách, které mají zachránit svůj národ. V momentě, kdy vampýři odhalí, že je dcerou ministra obrany Spojeného království, je dívčin osud zpečetěn.

Děj knihy Večeře s vampýrem se odehrává v současnosti v ulicích Londýna a dál než hodinu cesty autem z města se čtenář s hlavními postavami nedostane. To však neubírá nic na rozmanitosti prostředí, která prozkoumá. Vampýři v knize jsou dobře propracovaní, mají svou hierarchii s vládnoucími rody a většina z nich se jako vampýr již narodí. Jsou to predátoři a dlouhověké bytosti, které se mohou dožít tisíců let. Vampýrem se může stát i člověk vzájemnou výměnou krve, čímž je člověku – jídlu prokázána velká čest. Proměna je provedena většinou jako forma odměny nebo důsledek navázání něžných citů. Postavy jsou velmi reálně vykreslené a s Violet, která má za sebou nejeden šrám, se čtenář dobře srovná. Kaspar je postava rozporuplná, lze mu ale nakonec ledasco odpustit. Nechybí tu rodinné vazby, navazování romantických vztahů, smutek ani nenávist.

Abigail Gibbsová se narodila roku 1994 v anglickém Brixhamu a studuje anglistiku na Oxfordské univerzitě. Román Večeře s vampýrem začala psát a zveřejňovat v patnácti letech pod pseudonymem Canse12 a promítla do hlavní postavy své zapřísáhlé vegetariánství a odpor ke krvi. Momentálně připravuje pokračování příběhu Temných hrdinek s názvem Autumn Rose (Růže Podzimu), které by mělo vyjít v originále v lednu příštího roku.

Kniha se mi četla dobře, je to klasický fantasy-romantický příběh psaný ich-formou převážně z pohledu Violet a prokládaný kapitolami od Kaspera. Oba jako současní náctiletí se se slovníkem příliš nemažou a občas se vyskytne i nějaký ten hrubý výraz. Co mě na knize ale mrzí, je dojem, že byl poskládán ze známých příběhů jiných autorů. Autorka v románu rozvinula několik zajímavých myšlenek, které jsou dobré samy o sobě, a nebylo tedy potřeba příběh lepit z tolika kousků odjinud. Další věcí, která čtenáře může trochu zmást, je zjevování se rituálů, proroctví a obřadů jen tak ze vzduchu, bez předchozí zmínky v textu.

To ale nekazí čtivost knihy a můžu ji vřele doporučit, je to příjemné čtení a na patnáctiletou autorku dost dobré. Při srovnání propracovanosti příběhu například s knihou Syn pekel Michaely Burdové, která začala psát v šestnácti letech, je na tom Večeře s vampýrem mnohem lépe a působí i dospěleji než celá série Škola noci spisovatelek Castových.

Ukázka
Vydal: Knižní klub; 2013