Mají upíři vůbec zájem mít s námi sex? Ptáme se spisovatelky Jenny Nowak

Jenny Nowak poznáte podle zasněného pohledu, kterým jako by do vaší duše hleděla přes propast věků. A to je v pořádku, protože její doménou je zejména historická fikce. Leitmotivem jejích knih je ovšem i mystika, magie a už v 90. letech u nás psala takzvanou upírskou literaturu.

Kouzlo transylvánského vojvody Vlada Draculy dokáže překonat propast staletí

Jenny Nowak se jmenuje Jana Moravcová, ale protože autorka toho jména už u nás publikovala, dala si umělecký pseudonym. Narodila se v Jihlavě a vystudovala návrhářství obuvi. Osud ji ale zavál k úplně jinému povolání – jako ošetřovatelku koní do hřebčína v Napajedlech. Péče o zvířata jí vydržela delší dobu, ačkoliv několikrát zaměstnání změnila a přestěhovala se, většinou zakotvila někde u zvířat, třeba jako ošetřovatelka v ZOO.

Časem se začala zajímat o vampýrské mýty ze všech koutů světa a brzy napsala první román Nemrtvý, který odstartoval její literární cyklus, založený na historických a mytických osudech vojvody Vlada Draculy, přezdívaného Naražeč a podezřelého z vampyrismu.

Jaké byly osudy lidí, jejichž kostry s extrémně dlouhými špičáky se našly v Čelákovicích u Prahy?

Dracula však není jediný upír, který Jenny učaroval. V kratší sérii se s ní můžete vydat za upíry až do Egypta nebo naopak zůstat až děsivě blízko. V Čelákovicích u Prahy bylo totiž v roce 1966 odkryto pohřebiště s neobvyklými lidskými kosterními pozůstatky. Kostry měly „atypické deváté zuby a špičáky přesahující linii prvních stoliček až o 9 mm“. Jaké drama se možná nedaleko od Prahy odehrálo, si můžete přečíst v Jenniných knihách Jiná rasa a Noční lovci.

Dnes Jenny pracuje v nakladatelství Metafora a kromě vampýrských mýtů se aktivně zajímá o magii, legendy a historii. Ráda navštěvuje Transylvánii, kam ji kdysi zavedly historické stopy Vlada Draculy, a sbírá klasické černobílé horory zlaté éry.

Jenny, jak se díváš na současnou masovou oblibu upírů a jak vnímáš skutečnost, že literatura o nich dnes v podstatě nahrazuje červenou knihovnu?

Já myslím, že jsou v tom stále tytéž lidské touhy, jež se sice odívají do nejrůznějších hávů, ale pod nimi zůstávají pořád stejné. A to, co lidstvo odnepaměti nepřestává fascinovat, je nesmrtelnost, věčnost, včetně nikdy nekončící lásky, a krvavá dramata všeho druhu. Dřív si to lidé odbývali právě tou červenou knihovnou, kde tohle všechno bylo také, jen skryté, zaobalené a opozlátkované. Když se pořádně podíváte, uvidíte to tam. Dnes, kdy už se i pro mládež píše o věcech, ze kterých by dámy před sto lety omdlévaly, je prostě jen širší možnost vyjádření.

Jak je to vlastně s upíry a mezidruhovým sexem? Opravdu si upíři tak rádi „hrají s jídlem“, jak o tom mnoho fanynek a asi i fanoušků špičáků sní?

Žádného upíra disponujícího hmotným tělem bohužel neznám, natož abych s ním řešila jeho erotické preference. Ale soudě podle zmínek ve vampýrských legendách napříč tisíciletími a celým světem se zdá, jako by jim erotické objekty někdy opravdu poněkud splývaly s večeří. Existují pověsti o upírech vracejících se z hrobu dokonce k vlastní ženě a celá tahleta tematika, ať už pochází z kterékoli kultury, je utajeným, zapovězeným, podivným sexem tak nabitá, že odněkud se ten nápad vzít musel.

Proslýchá se, že i když je Vlad Dracula pár staletí po smrti, máš k němu jistý vztah. Prozradíš nám jaký?

Kde je psáno, že pro takové drobnosti by měly pomíjet vztahy? Zkrátka se mi stalo totéž, co se lidem stává, když potkají živého člověka a je z toho láska na první pohled. Ale kdo věří v reinkarnaci čili minulé životy, tomu už to tak podivuhodné nepřipadá, a dokonce chápe, že žádný první pohled to vlastně nebyl. Spíš návrat a rozpomenutí. Vzpomínky, které se mi asi před dvaceti lety vybavily v regresi (a od té doby se mi dál vybavují spontánně), a zážitky přímo na místě v Rumunsku, které je potvrdily, mě ujistily, že ten silný, pevný, neuvěřitelně emocionální vztah je skutečný. Kdysi jsme se dobře znali, patřili k sobě… A patříme pořád. Proto taky vyprávím jeho příběh. Chci, aby ho poznali i jiní. A pochopili…

Celý rozhovor si můžete přečíst v magazínu Bzzzt.