Ne až tak super knihy podle Petra, Axie, Finky, Sevie a Komety
Každý čtenář už musel zažít zklamání, když mu byla doporučena kniha nebo série knih, a on pak zjistí, že to opravdu není šálek jeho čaje. Napálil jsem se již mockrát, ale když zrovna není po ruce žádná „tutovka“, tak musím zkusit dát na doporučení ostatních. Vyhledávám podle hodnocení co nejvíce čtenářů, zaměření akce, fantasy, urban fantasy, sci-fi, post apokalyptické…
Uvádím tři poslední velká zklamání, kdy ani velký počet hodnotících čtenářů a oblíbený žánr nezaručily dobrý zážitek.
Hunger Games
Sonda do duše dospívající dívky, která začíná jako naivka a končí jako vraždící bláznivá psychická troska. Kniha plná nesmyslů, naivního vykreslení totalitní společnosti, která by nemohla fungovat. Třetí kniha je už opravdové utrpení.
Cal a Niko Leandrosovi
Urban fantasy, kde autorka nedokázala stvořit fungující svět, který by byl alespoň trochu uvěřitelný. Hlavní postavy jsou dva bratři. Jejich vztah je popsán takovým způsobem, že jsem pomalu začal čekat, že spolu skončí v posteli. Nepochopím, jak to někdo může hodnotit jako dobré knihy.
Bratrstvo černé dýky
Urban fantasy slibující akci, sex, upíři v hlavní roli… Bezkonkurenčně nejvíc nejhorší knihy, co jsem kdy četl. Logika to zabalila a šla pryč hned po úvodní větě v první knize. Dialogy a zápletku snad vymýšlel někdo na prvním stupni základní školy. Všechny mužské postavy se chovají jak ženy při první menstruaci… Pánové, pokud se jen omylem některé knihy dotknete, tak vám doporučuju utíkat do nejbližší posilovny a vyžebrat si alespoň jednu dávku testosteronu…
AXIA
Kendare Blake: Anna krví oděná
Na román o vraždícím duchovi Anně jsem se vzhledem k nadšeným ovacím zahraničních i českých blogerů těšila jak děcko na Vánoce. A dostala jsem román s hezkou obálkou, ale plochými charaktery, nevyužitým potenciálem a násilně vpáčenou umělou romancí. Jediné scény, které za to stály, byly scény s Annou v první polovině románu, jenže jich bylo tak málo, že se sotva dají počítat do celkového hodnocení. Pro mě jednoznačně největší knižní zklamání posledních let.
Richelle Mead: Sukuba – Trápení
Young adult romány čtu výjimečně, proto jsem se od Richelle vrhla na první díl její vychvalované série pro dospělejší čtenáře, urbanky o sukubě Georgině, jen abych zjistila, že hlavní hrdinka je sebestředná, naivní a pitomá, vztah s hlavním hrdinou je naprosto nevěrohodný, vedlejší postavy nezajímavé, ústřední příběhová linie nudná a v mnoha okamžicích skřípající. Pro mě je Trápení jedna z nejnudnějších knih posledních let, u jejíchž pokračování nehodlám ztrácet čas.
Patricia Briggs: série o Mercy Thompson
Mercy je vedle jiných hrdinek poměrně suchá postava, svět, v němž se příběhy odehrávají, je překombinovaný, a tím pádem nedostávají jednotlivé frakce bytostí (ani zajímavější postavy než hlavní hrdinka) dostatek prostoru, navíc mnoho věcí je nedořešených. Pro mě je to urbanka spadající do kategorie příběhů, které ve svém žánru nebyly na knižním trhu první, jsou ale nejvýraznější, tím pádem nejčtenější, ale rozhodně ne nejlepší.
FINKA
Ilona Andrews, série Kate Daniels: Vadí mi Kate, ta holka mi prostě není sympatická, vadí mi přemíra magie obecně, vadí mi upíři jako vychrtlí tupouni lezoucí po zdech. Curran, všichni po něm šílí, se mnou nedělá nic. Prostě mezi mnou a knihou žádná chemie.
George R. R. Martin, Hra o trůny: Slíbila jsem v knihkupectví Daemon, že tomu dám šanci a přečetla sto stran. Nuda, roztříštěné, moc postav a každá mi byla u pr….., seriál to samé. Přitom Martina jako spisovatele si u knihy Sen Ockerwee (úžasná upířina) nemůžu vynachválit.
J. R. Ward, Bratrstvo černé dýky: přeromantizované tím, že každý má jednoho svého vyvoleného na celý život a upíři jsou velcí osvalení chlapi, fungující jako rota vojáků, fuj. Dětský pudr (nepřátelé) odporné!
SEVIA
Cassandra Clare – Nástroje smrti
Přečteno: polovina prvního dílu. Cassandra Clare je v YA žánru obrovsky populární. Pro mě bylo Město z kostí ale utrpením: hloupé postavy, nelogičnost děje, nudná zápletka a slovní obraty, ze kterých bych brečela.
Patricia Briggs – Mercedes Thompson
Přečteno: jeden a půl dílu. S Mercy jsme si nesedly. V jejím příběhu není nic, co by mě zaujalo a přimělo číst dál. Rozhodně nejde o špatně napsanou sérii, jenom mi tu zkrátka „něco“ hodně chybí.
Kim Harrison – Rachel Morgan
Přečteno: téměř dva díly. Další urban fantasy s hlavní hrdinkou v čele, u které bohužel zívám nudou. Ano, další díly mají být mnohem lepší, ale já se zkrátka nedokážu přehoupnout k Nikdy nezemřít.
KOMETA
Většinou razím teorii: důvěřuj, ale prověřuj. Už se mi několikrát stalo, že jsem si přečetla nějakou knihu a ve výsledku na ni měla úplně jiný názor než jiní čtenáři. V minulých letech se mi stalo pouze jednou, že jsem málem nedočetla. Nakonec jsem se prolistovala na konec.
Série Cassie Palmer od Karen Chance (Dotkni se temnoty, Unesena stínem)
Zajímavá hrdinka, přitažlivý mocný upír a zajímavý svět. Ale absolutně chaotická dějová linka. Velmi nezvládnuté cestování časem. Dvě slova, která by měla být podstatná: příčina a důsledek. Osobně dávám přednost chaosu před systémem, ale kde chybí logika, tak není pomoci. Začalo to slibným rozjezdem a pak autorka ztratila otěže.
Série Pride Shelly Laurentson (Lví hříva, To zvíře v něm)
V zahraničí oblíbené a u nás vyšly jen dva díly. Zlé jazyky tvrdily, že důvodem byl nepříliš povedený překlad Levných knih. Já bych spíš věřila, že čtenářky neoslovila kniha, kde hrdinové tráví většinu příběhu v posteli (nebo se k ní snaží dopracovat), což začne časem docela nudit, když okolo není poutavá zápletka. Přitom zmínky o vztazích mezi jednotlivými „zvířecími druhy“ vypadají velmi slibně.
Vyhnula jsem se knihám z žánru young adult. Chápu, že nejsem jejich cílová skupina, ale nemůžu se zbavit dojmu, že ne všechno, co u nás vychází, patří mezi super čtivo. Hlavně téměř nekonečné série.
Že se vám nelíbí Patricia Briggs – Mercedes Thompson, mě překvapilo. Jo, není to zázrak, ale je to narozdíl od mnoha žánrových knih aspoň průměr.
Série Cal a Niko Leandrosovi se mi ze začátku líbila. Pak tu už začalo být s tou bratrskou láskou úchylné. Jo, a místo aby autorka přitvrdila, tak měkla a to byl konec.
Do Hunger Games jsem nešla, vystrašilo mě to všeobecné nedšení.
– Petr – abych tě parafrázovala „Bratrstvo je čtení pro nás holky, co už naděláš“ – do toho ses prostě neměl ani pouštět (A finka podle toho, co čte, je chlap, to už víme).
– Finka – Kate – to už jsme se spolu bavily, pokud se některá UF hrdinka blíží Anitě, pak je to Kate; když máš ráda Anitu, mělo by tě bavit i tohle, to je prostě záhada.
– Finka – Hra o trůny – nedokážu posoudit, číst se teprve chystám, ale taky se bojím té rozvleklosti a množství postav, to mi vadí i u seriálu, který mám ráda A KTERÝ POKRAČUJE UŽ DNES!, ale nejvíc mě baví linie s Daenerys. Ale stejně bych tě Finko netipovala, že by se ti tohle mohlo líbit, mám pocit že moc klasickou fantasy ani nečteš, ne?
– Sevia – překvapilo mě, že ti nesedly Nástroje smrti, zrovna u tebe bych si myslela, že by se ti to mohlo líbit.
– jinak to ostatní není obecně bráno jako něco super extra, snad jen Mercy mezi urbankami
Já vím. Tedy – už vím. ;) Ale jak jsem to měl poznat, když ve fantasy neexistuje edice červené knihovny, aby to bylo jasně daný? :)
je to záhada. mercedes Thompson mě zdaleka nebaví tak, jako mnohem šťavnatější Kate daniels. K Anitě má na tuty blíž. Mercedes už zřejmě nedočtu…
To se ti ani nedivím, zvlášť teď po přečtení 5. Kate se do dalších knížek nemůžu začíst, jsou „nudné“.
Leandrosovi – největším problémem série je nevyváženost dílů, ale pořád mě drží styl vyprávění, humor a postavy. Po šestém díle jsem s ní chtěla seknout, osmý mě posadil na zadek a přiměl dát pět hvězdiček. Vztah Kalibana s Nikem neřeším, nejspíš jsem na leccos zvyklá ze Supernatural.
Hra o trůny – náročná, ale vyplácí se. GRRM vždycky tak jednou za tři sta stránek hodí geniální rozuzlení nebo nenápadné propojení toho s tímhle, že podle mě až překračuje hranici geniality. Nemluvě o tom, jak postupně čtenáře přiměje milovat a nenávidět postavy a pak…konec třetího a pátého dílu. Asi to není pro každého, ale minimálně seriál budu doporučovat vždycky všem.
Určitě souhlas s Bratrstvem. Svalíkatí roboti s menstruací, tak nějak :))
Kate Daniels – První díly Anity mě nadchly, a přesto ani mně tahle série nesedla. Jako by se možná autoři snažili až moc tam tu Hamiltonovou mít, a ono to nefunguje.
Cassie Palmer – ta byla hodně hodně zmatená a nelogická a to „něco” jí zase chybělo.
Mercedes mě naopak moc baví, krom Říčního znamení, tak doufám, že se autorka vrátí s lepším v dalším díle :)
Anna mi taky celkem sedla, pokračování si určitě nenechám ujít.
No a Richelle Mead mi nesedla zatím s žádnou knihou, ale třeba aspoň na VA dozraje čas a hodnocení změním.
Že tu najdu Sukubu od Mead a Bratrstvo, tak to mě nepřekvapilo.
Překvapením byla Mercy a Kate.
Pokud zacituji Axiu: …“ svět, v němž se příběhy odehrávají, je překombinovaný, a tím pádem nedostávají jednotlivé frakce bytostí (ani zajímavější postavy než hlavní hrdinka) dostatek prostoru, navíc mnoho věcí je nedořešených. “ Tak tohle mi daleko víc sedí na Anitu než Mercy. Fakt. Nemůžu si pomoct.
Finka: Budeš mě mít na svědomí. Vzpomněla jsem si na Tupouny z Gumídků a představila jsem si je lezoucí po zdi. Uff. Myslíš, že by mezi tebou a knihou byla chemie, kdyby Curran byl tak sexy upír jako je JC?
Lea: Frost Burned (7. díl Mercy) vypadá líp než Říční znamení. Je to těžký, když by se každá hrdinka UF měla srovnávat s Anitou. Mě Kate baví, protože zatím neztratila šťávu. Anče už nějak dochází dech, i když třeba se LKH zase zadaří.
Ona ta má slova sedí na víc sérií, jenže u Mercy mi to vadí o to víc, že ji nemám nijak v láce ani jako postavu, ani jako příběhy. Anita je srdcovka, té odpustím hodně věcí. Mercy ne.
Nesrovnávala bych všechny s Anitou, mám ráda rozmanitost charakterů, jen je problém tu hrdinku spoustě autorek věřit. Zrovna s Kate jsme si ale nesedly patrně opravdu proto, že jsem z názorů druhých „Anitu” trochu čekala. To je fakt :) Jinak na Mercy taky nedám dopustit, za mě s Omegou Annou nesrovnatelně lepší. Hmm, ačkoliv dlouho jsem nepodnikla re-reading. Od Měsíční písně už uplynulo hodně času. Třeba bych koukala :)
Já čtu Omegu ráda ne kvůli Anně, ale kvůli Charlesovi, ten mi zas příjde zajímavější postava než Adam. A taky nesouhlasím s tím, že svět v Mercy je překombinovaný. Podle mně je to prostě jedna z nejlepších urbanek, která neutekla příliš k romanci jako Anita. Patty se tam daří držet tu detektivní/akční linii a pořád má o čem psát. Říční byl trochu úlet – jednak byli mimo město, jednak do té doby neznámá indiánská magie – ale věřím a doufám, že další díl bude lepší, jak už psala Kometa.
Renča: Tou neznámou indiánskou magií si mi připomněla, že čtení spousty UF může být náročné pro toho, kdo nemá potuchy o různých mytologiích, nadpřirozených bytostech apod. P.B. i I.A. se v tom docela vyžívají. Moje mamka byla zahlcena už stvořeními v prvním dílu Anity.
Omlouvám se, že jsem svůj seznam neposlala, ale já u většiny knih nečtu hodnocení dopředu, takže tato zklamání nezažívám – hodnocení a recenze čtu až u věcí co mám přečtené a co se mi líbily :D
a podle čeho se v tom množství knih rozhoduješ, co si přečíst? Já naopak téměř nikdy nečtu recenze poté, co už mám knihu přečtenou, protože je mi jedno, co si o ní myslí druzí :)
A pokud se ti opravdu daří nezažívat zklamání při čtení knihy, tak to seš šťastnej čtenář :)
Ale pokud se chce ještě někdo z redakce vyjádřit, tak klidně uspořádáme další kolo :)