Patricia Briggs: Říční znamení

Publikováno: Autor:

Mercedes Thompsonová se už ocitla uprostřed války mezi smečkami vlkodlaků, s pomocí fae zbavila město démona, který si za svá fyzická těla vybíral upíry, zachránila svého mentora a fae Zeea z vězení, když se k němu jeho lid obrátil zády, postavila se mocné upírce Marsilii i královně víl. A nyní ji čeká největší výzva jejího života, porazit říční ďáblici, magickou stvůru obývající řeku Columbii.

Mercy nebyla nikdy v životě šťastnější, a může za to jediný muž. Adam Hauptman, alfa Smečky columbijského poříčí, vlkodlak, její druh, milenec a nyní i manžel. Právě vyjeli na líbánky do kempu u městečka Maryhill. Ne proto, že by se jim to městečko tak líbilo, ale proto, že to v své vizi viděla mocná fae. V její vizi se v řece poblíž kempu probudilo prastaré, legendami a magií opředené zlo a jen Mercy ho může svou mocí, kterou jí přináší smíšená krev, přemoci. Otázka na Mercy zní: kolik toho bude muset obětovat, aby zlo porazila?

Můj. Byl můj, a dokonce ani smrt mi ho nevezme – ne když tomu budu moct zabránit. (s. 163)

Obálku, stejně jako u předchozích dílů, navrhl Daniel Dos Santos a i na této jemně naznačil, co můžeme v knize očekávat. Mercy se opírá o skalní stěnu se starými indiánskými piktogramy. A právě ty napoví Mercy, a spolu s ní i čtenáři, více o její minulosti, o jejím otci i původu. Patricia Briggs skrze vypravěče Calvina seznámí čtenáře s několika prastarými indiánskými legendami, jejichž mytologické postavy v magií ovládaném světě ožijí, aby Mercy pomohly v boji s nestvůrou. A zde je kámen úrazu. Celé toto ztělesnění bájných postav, duchů z indiánských mýtů, je poněkud přitažené za vlasy a osobně jsem měla problém představit si, jak asi tak vypadá Vlk, Kojot, Havran, Jestřáb, Bobr, jakožto prastaří duchové dávných válečníků, a vlastně pochopit celý tento koncept. Při zmínce o Bobrovi mě napadla jen rodinka Bobrových z Narnie…

Vyprávění těchto duchů o jejich vnímání Matky Země s sebou, možná nechtěně, možná záměrně, nese jasné ekologické poselství. Lidstvo si svým jednáním samo planetu ničí, svazuje Zem tíhou moderních vymožeností a samotná příroda je na ústupu. A tento trend nejde následovat donekonečna.

„Podívej na znečištění.“ Medvěd se zhluboka nadechl, jako by cítil smog i tady, uprostřed ničeho. Mám velmi dobrý čich a řekla bych mu, že blufuje, kdybych mohla mluvit. „Silnice, železnice. Podívej se na domy na domech, které ničí loviště a ponechávají svobodu jen zlomku lesů. Vlk řekl, že se Matka Země nemůže pod tíhou betonu a oceli už ani pohnout,  a já tvrdím, že má pravdu.“ (s. 218)

Ani závěrečný boj s říční ďáblicí, na který se zde válečníci spolu s Mercy chystají, nebyl popisován dostatečně akčně, spíš těžkopádně na to, aby se čtenář o hrdinku v jakékoli chvíli bál, a přestože dnes už víme, že autorka chystá pokračování, z myšlenek Mercy není ovšem do poslední chvíle jisté, zda přežije.

Říční znamení je v porovnání s předchozími výbornými díly průměrnou, občas rychleji, občas velmi líně plynoucí fantasy s prvky indiánských legend, se kterými je zde čtenář, který o indiánských mýtech širší povědomí nemá, seznámen jen velmi zběžně, a proto mu mohou unikat nejen souvislosti, ale také důvody, proč která postava, především z řad duchů-zvířecích válečníků, jedná tak, jak jedná.

Patricia Briggs původně plánovala Říční znamení jako poslední díl série. Abych byla upřímná, jsem ráda, že se autorka rozhodla pro alespoň jedno pokračování, protože takovýto závěr si příběh o oblíbené automechaničce z Tri-Cities nezasloužil.

Nakladatelství Fantom Print děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.