Rozhovor s Tanjou Heitmann

Německá spisovatelka Tanja Heitmann, autorka románů Zimní měsíc a Ranní červánky, poskytla v květnu 2009 rozhovor pro web Literatopia.

Dobrý den, Tanyo, je báječné, že jste souhlasila s rozhovorem. Můžete našim čtenářům o sobě něco povědět? Kdo jste a jakou literární sférou jste se vydala?
Ahoj, taky mě těší … tolik otázek! No, je to tady. Ve skutečnosti celý den nedělám nic jiného, než čtu, píšu nebo mluvím o románech – moje vášeň pro knihy má totiž co dělat s mojí prací: Jsem literární agent. Jediná věc, která odvádí moji pozornost od psaní, je můj malý syn, který si dříve stavěl raději Lego. Teď si naopak rád hraje s Trollschiffen (lego s postavičkami draků, trolů apod. – pozn. překl.).
Já mám totiž velkou slabost pro všechny fantastické knihy, a to se odráží v mé knihovně: high-fantasy (hrdinské fantasy – pozn. překl.) a la Tolkien a sci-fi klasika, ale také moderní formy, kde si člověk není jistý, jaký směr vlastně autor volil, například Melissa Marr, Faery-Romane. V posledních letech se mi v knihovně objevuje stále více a více německy mluvících autorů, např: Christoph Hardebusch  a jeho Trolové (vydal Fantom Print – pozn. překl.), Tad Williams, Terry Pratchett, ten píše výborně. Problém je, že jsem za ta léta přečetla mnoho románů, které mě inspirovaly. Proto je seznam vždy do jisté míry nespravedlivý. V každém případě chci říct, že nějaké ne-fantastické romány se dostaly do mé soukromé police v knihovně taky, Cold Mountain od Charlese Fraziera a kompletní dílo Jane Austenové.

V létě roku 2009 se dočkáme vašeho nového románu Zimní měsíc (u nás vyšel jako první v pořadí – pozn. překl.). Na síti se může člověk dočíst, že se jedná o prehistorii – je to tak? Můžete nám říct něco o obsahu?
Zimní měsíc je druhá kniha ze série Démoni, v jejímž středu je vždy démon. V Ranních červáncích byl démonem upír, v Zimním měsíci vypadá démon spíše jako vlk. Na začátku byl Adam napůl démon, David v Zimním měsíci si není tak jistý, jak bude jako démon vypadat. Přesto se musí David postavit určitým problémům, zvláště poté, co se zamiluje do Mety, která žije ve zcela jiném světě než on.
Brzy přibude také třetí román v sérii Démoni, který má také svoji vlastní historii. Nové postavy, na jiném místě. Ale nechci ještě prozradit, o jakého démona půjde. Jen tak v předstihu: Jedná se o román, který se odehraje v horkých letních měsících, kdy jsou lidé unavení, zpomalení a v noci nemohou kvůli horku spát. Jelikož se moje příběhy dosud většinou odehrávaly na podzim nebo v zimě, bude to něco jiného. Kromě nadpřirozených elementů je pro mě vždy velmi důležitý i milostný příběh, stejně jako napínavý děj.

Píšete už nový román? Pokud je to třetí díl série Démoni, pak Ranní červánky (vydala Brána, 2011 – pozn. překl.) navazují na Zimní měsíc (vydala Brána, 2010 – pozn. překl.)?
V současné době pracuji na historii k Ranním červánkům, která vyjde na podzim 2010. Dozvíme se, jak se Adam, ovládaný démonem, bezhlavě zamiluje do Ley. Tento příběh je skutečnou výzvou, Adamův příběh se sice odehrává v popředí románu, ale také se chci zaměřit na démony a ukázat je trochu v jiném světle. Román probíhá v historické úrovni, což je pro mě něco zcela nového. S Adamem to není nikdy snadné.

Ranní červánky byly velmi úspěšné. Očekávala jste to? Že to bude takto dobře přijato? Koneckonců, romány žánru dark fantasy jsou v současnosti na vzestupu.
Autoři stále doufají ve vášnivé čtenáře, nebo že román bude úspěšný, ale někdy to tak být nemusí. Nemyslím si, že každý „produkt“ je stejně nepředvídatelný jako kniha. Všichni známe mimořádné úspěchy jako např. série o Harry Potterovi. Ale kdo zná knižní trh, zná více historii dalších velkolepých knih, nakladatelství tlačí a stejně se dosáhne pouze malého počtu prodejů.
Když se nakladatelství Heyne rozhodlo vydat Ranní červánky, trend dark fantasy se teprve objevil kdesi v dáli na horizontu. Heyne je jeden z hlavních vydavatelů fantasy literatury a já byla opravdu ráda, když sérii Démoni koupili a s nadšením se ji rozhodli prosadit. Chvěji se nadšením, že ty knihy vycházejí. Ale tak to mají i ostatní spisovatelé.
Mimochodem, mít velké a nadšené čtenářstvo je skvělé, ale to není to rozhodující, proč si lidé vymýšlejí příběhy a píší je. Mít čtenáře je výborné jako motivace za dlouhých osamělých nocí, kdy si ostatní vyjdou a pijí víno, ale prostě to nestačí. Autoři píší, protože je psaní hluboce uspokojující. Když přijde úspěch – nádhera. Pokud ne, píšete stejně pořád dále.

Jistě se vás na to ptali již mnohokrát, ale zeptám se také: Srovnávají čtenáři vaše Ranní červánky se ságou Stmívání od Stephenie Meyerové? Trápí vás to, nebo  se na to díváte pragmatičtěji a radujete se, že tato srovnání zvýšilo zájem o váš román?
Srovnávání mě těší, protože Stephenie Meyer je autorka knih pro mládež. Napadá mě více jmen, se kterými bych také cítila nadšení z porovnávání, protože jsem fanoušek upířích románů. Takováto srovnávání jsou praktická především pro čtenáře, protože ti pak vědí, jakou knihu drží v ruce. To je důvod, proč vydavatelé autory srovnávají, i když někdy špatně.
Přijde mi ale, jako by vydavatelé i autoři mysleli, že jediný, kdo má právo na temné romantické upíří příběhy, je právě Stephenie Meyer. Tento žánr sága Stmívání protlačila do popředí zájmu, ale také bude určitě i pokračovat – prostě proto, že jsou čtenáři tak uchvácení.

Ranní červánky jsou často označovány jako upíří román. Odkud je toto zařazení, jaký je na to váš názor? Existují paralely k upírismu, či spíše vychází z porovnání s kousnutím?
No, zařazení mezi upíří romány je správné. Démoni jsou zde upíry inspirováni. A upíři vznikají všemi možnými způsoby. Např. u Charlie Hustona upíři vznikli díky viru, u Anne Rice jsou původem ze starověkého Egypta, nebo u Patricii Briggs je svět zaplněn fantastickými tvory. Mně osobně je velmi blízký detektivní román, protože může kombinovat milostný příběh s nadpřirozenými silami.

Také probíhají horlivé debaty o tom, že by měly být Ranní červánky zfilmovány a ústřední postavu by skvěle zahrál Matt Dallas (hlavní role v seriálu Kyle XY – pozn. překl.). Co si o tom myslíte? Jakého herce chcete vy? A jsou naše naděje opodstatněné? Dočkáme se filmových Ranních červánků? Nebo to jsou jen plané naděje fanoušků?
Filmová verze Ranních červánků by byla velmi vzrušující, ale zcela upřímně, šance, že bude natočen německý detektivní román, vypadá spíše špatně. Nicméně, myšlenka na hru je velice legrační, a to zejména pokud jde o obsazení. Vždycky se vyptávám svých přátel, zda je při čtení napadl někdo skutečný na nějakou postavu. Nicméně, pokud by na to došlo, musí se přizpůsobit mně, protože moje postavy jsou skutečné osobnosti. Protože každé srovnání s herci je nějaký způsobem zkreslené.

Vydala jste dva fantasy romány pod pseudonymem Thea Lichtenstein. Proč toto jméno? Oč jde v románu Maliande?
Thea Lichtenstein (Thea jinak TH, tj. Tanja Heitmann a Lichtenstein je rodné jméno matky) je můj pseudonym pro klasickou fantasy, tak vymezím svoje detektivní romány. Navíc, takový pseudonym je vtipný, Thea měla původně svůj vlastní životopis. Nakladatelství Goldmann si to později rozmyslelo, lidé by poznali, že se jedná o pseudonym. Představovala jsem si, že Thea žije v Hamburku.
Maliande je fantasy trilogie, která vypráví příběh Nahima, který se vzdá svého řádu, protože se zamiluje do Lehen, sedlákovy dcery. Nicméně Nahim se nemůže zbavit odpovědnosti, i když chápe, že je skoro pozdě. Protože osud země Rokal je zpečetěn tajemným elixírem, s názvem Maliande. Ale jeho účinky se začínají měnit: Orks kuje svoje vlastní plány a Elbe opouští jako první hory, aby vyhledal ženu, na kterou nemůže zapomenout. Jak se vše mění, způsobí Maliande válku, Nahim a Lehen se znovu hledají mezi nepřátelskými liniemi. Chtěla jsem vyprávět Maliande jako barvitý fantasy příběh, ve kterém jsou dračí jezdci a zaklínači, ale i milostný příběh se všemi jeho vzestupy a pády.

Slyšela jste na své knihy i špatná hodnocení? Jak negativní kritiku snášíte? Berete ji volněji a neznervózňuje vás, když si někdo stěžuje na vaši? A četla jste i recenze, které vás potěšily?
Tisk je naštěstí k románům milostivý a dostávám mnoho milých e-mailů od čtenářů. Pokud jde o hodnocení na internetu, držím se rady, kterou dostávám od jiných německých spisovatelů: Nečtěte to! Zde píše čtenář pro čtenáře, pro autora je pak těžké se s tím vyrovnat. Ale obvykle to nevydržím, jsem člověk zvědavý, a pak posílám svojí sestře dobře napsané recenze. Ale ve skutečnosti je pro autory lepší si moc cizí názory nebrat k srdci – zejména, pokud to jsou názory anonymní. Z tohoto důvodu je nesmírně důležitá pochvala od rodiny a přátel, podpora vydavatele nebo jiných autorů a odborná kritika. Pokud autor chce větší odezvu, organizuje autorská čtení, ukáže se a před kritiky se neschovává.

Kdy a proč jste začala psát? A proč jste svým příběhům zvolila tento temný směr?
Začala jsem psát před několika lety a sebrat odvahu nebylo snadné. Zvláště člověka, který studoval literaturu, může myšlenka na vlastní psaní dost zastrašit. Ale poté, co jsem nějakou dobu studovala německy mluvící autory, jsem všechen stud odložila. Člověk se nemusí zabývat nářadím, prostě píše, osvobodí se od vysokých ideálů. Vždy jsem milovala svět fantasy. Tak bylo jen přirozené, že moje vlastní příběhy šly tímto směrem.

Dáváte přednost konkrétní atmosféře na psaní? Například večerní ticho? Nebo můžete také psát s notebookem v metru, kde je hluk? Už jste se seznámila s obávaným Schreibblockade (spisovatelský blog, který je zaměřen na práci s textem, propracování děje, postav apod. – pozn. překl.)?
Moje oblíbené místo k psaní je naše kuchyně, v bezprostřední blízkosti kávovaru a lednice. Pokud je v domě shon a ruch, pak zmizím do ložnice. Schreibblockade ještě osobně neznám. Člověk by ale neměl trávit příliš mnoho času v tom svém fiktivním světě. Zatím jsem závislá přímo na psaní a beru svůj laptop i na dovolenou. Pro mě psaní není práce, ale radost – stejně jako čtení.

Co vás inspiruje? Můžete poslouchat hudbu a zároveň psát? Pokud ano, jaký je váš výběr a žánr?
Předtím, než si sednu k psaní, uspořádám si své nápady. Hudba vždycky pomáhá, stejně jako pohyb (většinu nápadů dostávám při jízdě v autě nebo při chůzi). Zvlášť, když píšu vzrušující scény, běží mi v hlavě soundtrack. Při psaní Ranních červánků jsem si pouštěla písně pro porodní asistenty, i název se měnil. A hudba mi pomáhá, představuji si jednotlivé postavy. Když poslouchám např. zpěváka Maximo Park, hned mě napadá: ‚Tak si představuju Davidův hlas‘.

Vaše webové stránky mají velmi snovou atmosféru. Podílela jste se na nich? Je to pro vás způsob, jak být v kontaktu se čtenáři?
Vzhled stránek je pro mě hodně důležitý. Pobřežní krajina – miluji vše, co má co do činění s výhledem na moře. Modrá a zelená jsou moje oblíbené barvy.
Nicméně za návrhy a za snovou melancholickou hudbu je zodpovědný Jan Köppen – a on to dělá opravdu dobře.
Upřímně řečeno, trvalo to dost dlouho, než jsem se sama odhodlala k internetovým stránkám. Nejprve se jednalo o komické psaní textů. Ale pak to bylo opravdu zábavné, zvlášť poté, co jsem si přečetla dobrou odezvu a musela odpovídat na věci kolem Ranních červánků. Jak jsem přišla na to téma, co mě na něm fascinuje apod. Kromě toho jsou stránky vlastně dobrá věc, pokud chcete být v kontaktu se čtenáři.

Příběh vašich démonů je rozložen do tří samostatných románů. Už víte, co budete psát poté? Co od vás můžeme v budoucnosti očekávat? Budete k vidění na nějaké významné události, jako je třeba knižní veletrh ve Frankfurtu?
K současným dílům v sérii Démoni se také připojí další, jehož pracovní název má zatím název „Adam“. Román mě v současné době plně zaměstnává, protože obsahuje také historickou úroveň. Nerada pracuji s historickými fakty, ale alespoň jsem chtěla zachytit ducha doby, v níž se odehrává většina románu.
Kromě toho je také na řadě poslední část mé fantasy trilogie Maliande a s třetí částí je hodně těžká práce, protože nejde jen tak něco napsat. Už je dáno moc skutečností a informací, např. Jak dlouho trvá cesta tam a tam, když se jede na koni. Také mám v hlavě už od dětství nápad na dětskou knihu – uvidíme, jestli se k tomu dostanu.
Až v srpnu vyjde Zimní měsíc, snad si najdu čas na pár setkání se čtenáři. Zpočátku jsem byla téměř k smrti nervózní, teď to miluji. Psaní je velice osamělá záležitost, je velmi motivující mluvit s lidmi, kterým váš román přijde zábavný a kteří mají také několik zajímavých otázek na skladě. Poté, co jsem předčítala Ranní červánky na autorském čtení, jsem se také rozhodla pro sepsání jeho historického pozadí.

Děkuji Vám za rozhovor!

Přeložila: Míša
Editace: Axia
Zdroj: Literatopia

Recenze na Ranní červánky (Cukýna)