FF Chotěboř 2011 – mé 4 dny

Jak říkají už zasloužilí návštěvníci FF – je to hlavně o setkávání s přáteli, s lidmi z fandomu, mezi kterými se nemůžete cítit "out", o pohodové atmosféře, dobré náladě, spoustě zábavy pro každého a dlouhých nočních večerech v hospůdkách a barech.

Ve středu brzy ráno jsem vyrazila vlakem z Valašského Meziříčí směr Chotěboř. Do tašky jsem přibalila Společenstvo vlků, o kterém vám víc povím v připravené recenzi. Cesta uběhla v pohodě a kolem desáté hodiny už jsem se hlásila na recepci v kině.

V uvítacím balíčku jsem krom časopisů obdržela knihu Tkalci saramyrští, jejíž výtisk už mi delší dobu leží stále nepřečten doma. Knihu jsem proto večer předala své spolubydlící (na ubytovně OA) Cukýně, která měla jednak větší kufr, druhak knihu ještě nevlastnila. Eva, tedy Cukýna, přijela později, proto jsem se do té doby musela zabavit sama, ale na FF sami dlouho nezůstanete. A i kdyby jo, tak při tak nabitém programu se nelze nudit.

Na FF jsem vlastně téměř nováček (loňský skok na den a půl se téměř nedá počítat), stále tedy trpím nováčkovským syndromem, tedy trávím hodně času na programu. Loni jsem minula Twilightcon, proto jsem nejdříve zavítala na přednášku Petry.Freedom a Teddysy o soundtracích k sáze. Jsem trochu (teda asi docela dost) divná v tom, že u filmů moc hudbu nevnímám, byla jsem tedy příjemně překvapena, že u podle mne docela nepovedených filmů zněly tak skvělé songy. Zašla jsem do HoFFpůdky na steak a pak na kafe do baru KD, kde jsem narazila na kolegy ze Sardenu – Lament a Pechyho. Lament mě přesvědčila, že nesmím minout pro úspěch opakované představení Švestkový Worf. Skvěle jsem se bavila s ostatními diváky při zpěvu upravených písniček z filmu Limonádový Joe a narážek ze Star Treku. Vůbec mi nevadilo, že jsem slavný seriál nikdy neviděla.

Odpoledne jsem se dozvěděla víc o dystopii, respektive literárních dílech s jejími prvky. Mezi diváky a přednášejícím se rozvinula zajímavá diskuze o tom, že utopie a dystopie jedno jsou, záleží na úhlu pohledu čtenáře i době a zemi, ve které žije. Přednášející nás seznámil s nejznámějšími knihami žánru, nezmínil však v současné době populární Hunger Games (www.hungergames.cz). Což ale vůbec nevadilo, protože díla pro mládež se chopily Ramira s Teddysou na samostatné přednášce v linii Nightconu. Holky neopomněly zmínit, že se v současnosti natáčí filmová verze první knihy, a přiblížily nám herecké představitele. Postavu Hurikána bude hrát Liam Hemsworth, jehož staršího bratra Chrise jsem si o dvě hodiny později užila v kině při koukání na Thora. Film mě nezklamal, smálo se celé kino

Jelikož čtu nějaký ten pátek knihy i v elektronické podobě, šla jsem si vyslechnout přednášku o čtečkách e-knih, kde jsem se dozvěděla o novinkách na trhu a trošku zalitovala, že jsem kvůli padajícím cenám s nákupem té své čtečky ještě nepočkala. Dnes se dá pořádit za poloviční cenu než před dvěma lety. V linii MaelströM se věnovali i angličtině, středeční přednášku o změnách ve významu anglických slov jsem nestihla, zato ve čtvrtek jsem na přednášce o staroangličtině zalitovala, že se anglická výslovnost do dnešních dnů tak změnila, protože ta původní angličtina se četla mnohem snáze.

Na oběd jsme s Cukýnou zašly do Panského domu na náměstí. Jídlo bylo výborné, takže jsme tam další den obědvaly znovu. Ve vedlejší cukrárně jsme pak neodolaly lákadlu točené zmrzliny. Odpoledne jsme shlédly přednášku o filmových sci-fi 50. a 60. let, úspěšně si zasoutěžily v upíro-vlkodlačím kvízu, který připravila Antrey, a samozřejmě jsme nemohly minout kuchyho přednášku na téma Upír hledá ženu, kde si vzal nelítostně do rukou knihu Jak se stát upírem autorky Amy Greyové a bezohledně nám z ní citoval, aby nás umučil smíchy. Neméně zábavná byla kuchyho večerní přednáška o sexualitě upírů a vlkodlaků doplněná názornými ukázkami  například ze seriálu True Blood a řady dalších filmů, škoda, že kuchy zapomněl na scény Buffy a Spikea  Večer jsme se ve Vočích seznámily s redakcí webu mfantasy.cz a vzájemně si postěžovali nad nevděčností čtenářů recenzí (mluvilo se hlavně o Odstínech života).

V pátek dopoledne jsme zavítaly s Cukýnou znovu do kina, a to na omylem vybraného Zeleného sršně. Komedie o dědicovi novinářského impéria byla na mne sice vtipná až moc, toho smíchu by stačilo o hodinu míň, byla jsem však odměněna kávou, jejíž voňavé aroma jsme skoro mohli z plátna cítit. Pokud se chcete naučit vytvořit na hladině pressa stromeček, mrkněte se na film.

Odpoledne jsme shlédly přednášku Spike vs. Angel, kterou se galbovka pokoušela přeměnit v besedu, leč marně. Publikum se jakoby oddávalo odpolední siestě a moc nekomunikovalo. Zašly jsme na kafe a pak na další soutěž, tentokrát Riskuj! v kuchyho režii. Jelikož jsem kdysi pomáhala připravovat otázky, tak jsem byla jen divák a sypu si popel na hlavu za špatně položenou otázku. Na příští rok to stejně bude chtít nové otázky, tak snad tohle zmizí v propadlišti dějin.

Večer v devět jsme se chystaly zajít na přednášku Petry Neomillnerové o Tině Salo, vzdaly jsme se proto filmu Xmen: 1. třída běžícího v kině. Místnost 1 pobere jen málo čtenářů, proto jsme dorazily raději už o hodinu dřív na Mílu Lince, představujícího své již vydané i připravované romány. Zasvětil nás do zajímavých termínů českého jazyka, které si vyhledal pro své knihy. Předestřel nám tak problém autorů historických románů, kteří musí pečlivě volit hranici, jaká slova použít, aby třeba ve 14. století nepůsobila nemístně, ale zároveň aby čtenář neodložil knihu pro nečitelnost. Úryvek z jeho připravované knihy ze série Agent JFK, která se bude odehrávat za třicetileté války, pak četl v sobotu odpoledne kvůli Mílově hlasové indispozici Johnak na přednášce o Agentovi JFK. Johnak, tedy Jan Kotouč, chystá do stejné série příběh zasazený do 2. světové války.

Cukýna bohužel kvůli špatnému dopravnímu spojení do Českých Budějovic musela odjet již v sobotu brzy ráno (věřte, že vstávat na FF před šestou ranní je za trest), nejteplejším dnem na FF jsem se tak již courala sama. Příjemně jsem se bavila na pořadu Stand-up komici česky týmu VideaČesky.cz. Díky jejich titulkování si tak americké, britské i francouzské komiky můžou užít i čeští diváci.

V sobotu se již tradičně uskutečnil fotbalový turnaj, kde nastoupila řada družstev – mezi jinými v oranžových barvách redaktoři FantasyPlanet.cz v čele s Pavlou Lžičařovou a v černých barvách Pevnosťáci v čele s Tomášem Němcem, posílení o Jana Nohovce z Topzinu či Tomáše Apeltauera ze Sardenu. Jejich branku pak hájil Robert Pilch (Brokilon), který si přivedl i malou roztleskávačku. Jenže největší ovace sklidil tým něžných květinek, jehož "hráčky" nastoupila v šatech či sukýnkách, na hlavách jim seděly kloboučky a nezapomněly ani na kabelky. V brance zákeřně roztahovaly sukně, či se tam posadily tři, kabelkami mlátily spoluhráče, a když se jedné z nich při zápase svezla z nožky bota, neopomněla pro ni poslat soupeře a počkala, až jí střevíček nazul. Kdo vyhrál, netuším, bylo moc velké vedro na to, abych tam seděla až do konce. Zážitek z utkání květinek však opravdu stál za to.

Jako poslední v programu jsem absolvovala přednášku o Hře o trůny, která přilákala především seriálové diváky, znalců knih tam bylo jen pár, asi měli pocit, že se nic nového nedozví. Přednáška byla natolik působivá, že snad nikdo, kdo seriál ještě neviděl, už nemůže váhat. Oběhla jsem ještě rychlé rozlučkové kolečko – Darkwitch jsem jako obvykle našla v herně deskových her, s Antrey se rozloučila na schodišti KD, s bratry Červenkovými před Halou a se Siriem před kinem. Všem ostatním se omlouvám, že jsem jim nestihla aspoň podat ruku.

Jak říkají už zasloužilí návštěvníci FF – je to hlavně o setkávání s přáteli, s lidmi z fandomu, mezi kterými se nemůžete cítit "out", o pohodové atmosféře, dobré náladě, spoustě zábavy pro každého a dlouhých nočních večerech v hospůdkách a barech.

Uběhlo to rychle, na tom se asi shodnou i ti, co byli na celém festivalu. Pokud vám festivalová atmosféra chybí už teď, můžete do Chotěboře v srpnu zavítat na Parcon, nebo v říjnu do Prahy na Fancity.

Děkuji všem organizátorům i přednášejícím, že se o nás návštěvníky tak skvěle starali, a těším se na spoustu skvělých lidiček, se kterými se snad zase znovu setkáme na další akci.

Foto: Jan Pechanec, Eva Vokůrková