Lusy Adams: Odstíny života
Fantasy příběh s prvky romantiky a sci-fi se hemží nadpřirozenými bytostmi a akčními scénami, přesto bych doporučila Odstíny života pouze mladším čtenářům…
Dvaadvacetiletá Alexandrina Chelsea Avital zemřela, načež byla vrácena zpět mezi živé jako Spasitelka. Má rozhodnout o osudu lidstva, proto je ovlivňována překrásným bohem Williamem, aby přijala danou roli. Stává se tak pomyslnou šachovou figurkou ve světě mocných bytostí. Sama díky tomu získává úžasné schopnosti, ale cítí se osamoceně, protože nesmí navázat kontakt s nikým z předchozího života. V tom už jí ale pomůže úchvatný a neodbytný Gabe, který ji pozve k sobě domů.
Seznámení s Gabovými přáteli proběhne nenuceně, postupně jsme uváděni do světa plného magie a nadpřirozených bytostí, občas i dostaneme vysvětlení, co je vlastně ta či ona potvora zač. Magicky chráněný dům je příjemným zpestřením a čarodějka, která jej má na starost, je zajímavou postavou se slušnými schopnostmi. Každá z ústředních osmi postav je jedinečná pro své schopnosti a povahu, má svá omezení a problémy, i své klady a zápory. Možná občas autorka některou z nich odstaví na vedlejší kolej, ale nakonec si všechny vyšlapou cestičku k našemu srdci.
Úvahy hlavní hrdinky Alex umožní čtenáři nahlédnout do jejího nitra. Zavzpomínáme na její život před smrtí i po ní, dozvíme se, co si myslí o magii a nadpřirozenu, ale hlavně, co by si přála udělat, jenže nemůže. Ne že by jí to zabránilo v pokusu, leč bohužel jí plány z větší části nevycházejí, protože její vzpurná povaha nevyváží magickou moc bohů a jejich rozkazů. Alex o sobě občas uvažuje jako o vojákovi, ale moc poslušná není, protože ji musí téměř vždy Liam zmanipulovat, aby udělala, co se po ní chce. Na Spasitelku je příliš nezodpovědná a málo angažovaná, přitahuje však až na pár jedinců snad všechny muže opačného pohlaví.
Poměrně často se stává, že se Alex dostane do situace, kdy přijde o jedinou zbraň, kterou si vzala s sebou. Když tedy zbraň potřebuje, tak ji nemá a vzápětí je čtenáři naservírováno (samozřejmě po akci), že si Alex musí dávat pozor, aby její zbraně (ano, množné číslo) nebyly vidět. Takže buď jí při akci nedošlo, že další zbraně má a zbytečně tak riskovala svůj život (a mnohdy ne pouze svůj), nebo se autorka zapomněla a v určitých situacích se neuhlídala. Názorným příkladem je scénka, kdy jde Alex do mauzolea, v ruce drží nůž tak pevně, až jí prsty skoro zdřevění, postupuje dál do hrobky, narazí na upíra, cvičným pohybem vytáhne z kapsy nůž a nastaví ho do bojové pozice. To ho jako na tu chvíli schovala, aby zapůsobila? Proč by takhle riskovala? Zejména, když to byla její jediná zbraň, kterou s sebou měla. A takovýchto nedostatků je v příběhu víc.
Zápletka není příliš originální, ale styl vyprávění je poutavý, což je způsobeno hlavně kvůli tomu, že převážnou část prostoru zabírají humorné komentáře (k tomu ale musím dodat, že ne vždy jsou vítané, protože tento druh ironického humoru nesedí ke každé postavě či scéně). Přiznám se, že nebýt naštvané čarodějky Mikayly či morouse Douglese, měla bych dojem, že je tam nějaký šotek, který skáče z postavy na postavu a rozsévá mezi nimi svůj specifický humor.
Ke konci knihy čtenáře překvapí hned několik postav svým chováním a jednáním, zejména motivy hlavního vlkodlačího záporáka Ewana, ale celkově má čtenář pocit, že příběhu něco zásadního chybí. Kniha vyvrcholí bojem s nepřítelem, ale děj se netočí pouze okolo jednoho vlkodlaka, jedná se o souboj dobra se zlem, přesto namísto pořádné války je nám nabídnuto jen několik bojůvek. Spasitelka vykoná pár „pochůzek“ pro vyšší mocnosti, ale že by vykonala bůhvíjaké zázraky nebo se vyloženě zapojovala, to se nestane. Příliš záležitostí zůstává nakousnutých a nedokončených.
Fantasy příběh s prvky romantiky a sci-fi se hemží nadpřirozenými bytostmi a akčními scénami, přesto bych doporučila Odstíny života pouze mladším čtenářům. Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu hlavní hrdinky. Řekla bych, že nejpůsobivější na celé knize je obálka, kterou zpracovala Michaela Vysloužilová.
Vydalo: Nakladatelství XYZ; 2011
Bohužel s touto recenzí ani za mák nesouhlasím. Každý máme nárok na vlastní názor, ale ráda bych uvedla pár informací uveřejněných v rencezi na pravou míru.
V prvé řadě bych vůbec neříkala, že jde o knihu pro mladší publikum, už jenom kvůli většímu množství násilných scén a slovníku. Kniha je typickým představitelem FANTASY YA knih, prvků scifi jsem si tam vážně nevšimla, pokud tedy bohy nepovažujete za mimozemšťany.
Stejně tak si nepamatuju, že by hrdinka měla nějaký problém se ztrácením a nalézáním zbraní. Někde v knize je myslím jasně řečeno, že Alex k boji používá tzv. saji, což jsou DVĚ bojové dýky. Tím by se případně dalo vysvětlit to náhlé objevování se zbraně, i když si takového nedostatku nejsem vědoma.
Zápletka možná není jedna z nejoriginálnějších, ale rozhodně zaujme. Příběhu je vytýkána neúplnost… Inu, jsou knihy, kde na nás autor hned v prvních stránkách v
Pokračování:
vychrlí všechny možné i nemožné informace a jsou knihy, kde si čtenář informace bude muset postupem času pospojovat do celku. Stejně tak nechápu výtku ohledně pořádné války. Kde je řečeno, že by nějaká postava měla všechno vyřešit a vyhrát válku v jedné jeidné knize? Tohle není Harry Potter… Akčních scén si tam člověk najde hromadu, stejně tak i dobrých postav, které se dle mého víc rozvinou v pokračování.
Jak říkám každý máme právo na vlastní názor, ale prosila bych zbytečně čtenáře nemystifikovat.
YA taky nazývám "mladší publikum", to je běžné. A recenze je prostě "názor recenzetky" na knihu, se kterým se můžeš či nemusíš ztotožnit. Časem zjistíš, čí recenze ti sedí, s kým máš podobné názory na knihy, a s kým ne. To vůbec neznamená, že ty názory jsou dobré či špatné, vypovídá to o tom, jaký druh knih se ti líbí. A kdo čte pravidelně Cukýniny recenze, tak už ví, co se jí líbí, a co ne. Já třeba vím, že je u hodnocení knih pro YA daleko mírnější, než bývám já, proto už je moc nečtu, protože se mi většinou nelíbí a odkládám je po pár stránkách (poslední dobou třeba Krásní mrtví, Dvě zrcadla). Modrou krev nebo třetí díl Hunger Games jsem dočetla jen kvůli recenzím, jinak bych s tím taky sekla.
Co vím, tak se Cukýna na Lucčinu knihu těšila, a prostě byla trochu zklamaná a v recenzi vyjádřila proč.
4 Syki : Já si stránky, kde si scény protiřečí, založila a dala k přečtení hned několika dalším lidem, abych si byla jistá, že to tak nechápu špatně jenom já. Jak píšeš, každý máme jiné nároky. Kniha není špatná, ale mohla být mnohem lepší. Ve scénách to opravdu je napsáno, že přišla o jedinou zbraň, kterou sebou měla a čekala na smrt a najednou, když byla v bezpečí, měla zbraní víc. Přečti si to ještě jednou. Chápeš, o čem recenze je? O vyjádření názoru a není to jen o chválení. K tvému druhému komentáři: četla jsi anotaci? Chápeš Alexino poslání? Neříkám, že to má vyřešit hned, ale ona to prakticky vzato skoro nic, co se války týče, neřeší (nepočítám záchranu Nicka, k níž byla donucena nátlakem boha). Tomu říkám odhodlání z vlastní iniciativy. Proboha, to přece není žádná kritika, ale fakt.
Díky, Renčo. Napsala jsi to přesně tak, jak to cítím.
Zatím jsem četla pouze verzi od spisovatelky, kniha od XYZ je zatím na poště. V textu od Lucy jsem si žádných nepřesností nevšimla, vím že nakladatelství trochu zasahovalo do textu, především upravovali nějaké to slovní spojení, aby kniha byla slušnější, ale i tak určitě tolik věcí XYZ neměnili, aby to bylo zase tak jiné. Chápu že má někdo třebas jiný názor, ale pak můžeme mít odlišný i my, mě se knihy líbila, nebylo to dokonalé, ale OŽ určitě patří k tomu lepšími z YA. Třeba nahoře zmiňovaní Krásní mrtví patří naopak k tomu nejhoršímu. Holt člověka hodně i ovlivní to, co již četl, pokud je toho hodně bude pro děj každé další dílo jen velmi těžko originální… :))
Knihu jsem četla a opravdu si některé scény protiřečí. Pokud bude každý číst děj poctivě a nebude přeskakovat, zjistí, že je tam chyb víc. Neshazuji tím Lucčin talent ani snahu psát, kniha mě bavila, ale mezi špičku bych ji neřadila. V mauzoleu mě to přímo cvrnklo do nosu: měla nůž v ruce a pak v kapse. Fakt tam toho je víc, takže se nehádejte a radši si to pořádně přečtěte, než začnete kritizovat něčí názor.
Tak zrovna v téhle scéně, na kterou neustále poukazujete, se žádný nesrovnalosti nekonají. Píše se tam, že si strčila ruce do kapes a sevřela v ruce nůž = že ten nůž svírala v kapse, kde byl celou dobu až do té chvíle, kdy přišla k "doupěti" upíra, kde ho potom logicky musela vytáhnout.
Knihu jsem nečetla, tak nemohu posoudit, ale podobné nesrovnalosti jsem zaznamenala u řady autorů, nedávno u Hamiltonové a i v aktuálním Žáru krve. Spletou se prostě i ti, co už mají napsány desítky knih, takže i kdybys tam něco takového Lucko měla, tak u první knihy je to určitě omluvitelné :)
No, co bych k téhle konverzaci řekla. Já nikoho nekritizovala, jen jsem chtěla upřesnit pár nesrovnalostí – navíc jsem dvakrát napsala, že každý máme nárok na vlastní názor a rozhodně jsem názor recenzentky neshazovala. Což jste vy dvě (Renčo, Cukýno) mému komentáři udělaly.
A ještě k tomu jste mě začaly poučovat o recenzích a o psaní recenzí. Nevím, nakolik jste vy dvě profesionálky v oboru, takže nemůžu mluvit o vás a rozhodně vás nemíním urážet (pokud by vám to tak přišlo). Ale můžu mluvit za sebe. Sice odborníkem na psaní recenzí nejsem, ale už jsem jich pár sepsala. Recenze by alespoň do jisté míry měly být objektivní, se subjektivním názorem, to ano. Ovšem napsat, že na knize je dobrá akorát tak obálka, když vím, že si to sama autorka přečte, je hrubé a opravdu škaredé. Netvrdím, že byste knihu měly chválit a mazat autorce med okolo pusy, ale zjevně vidíte některé věci až moc černě.
Ano, anotaci jsem četla. Je v ní napsáno, že je Alex Spasitelkou, která by měla bojovat proti silám temnot a že jak se zdá, rozhodne bitvu mezi dobrem a zlem. Ovšem nikde tam nevidím, že by snad tu bitvu měla rozhodnout hned v prvním díle. Ano, chápu její poslání – boj se silami temnot a i když se jí to nelíbí, udělá to. Proto je mi líto, že čekáte nějakou obrovskou válku. Ona je to totiž válka dlouhodobá, ne nárazová.
Pokud poukazujete zrovna na Krásné mrtvé, tak tohle je právě kniha pro "mladší publikum" – aka 12 let apod. To proto to snad žádného dospělého nezaujme. Naopak však Modrá krev a Hunger Games jsou ve světe bestellery a rozhodně to nebude jenom kvůli obálkám.
Sama říkám, že OŽ není nejoriginálnější, ani že je dokonalá, protože jsem ji četla a vím, že není. Ovšem nemůžete Lusy upřít, že knihu napsala opravdu dobře. Její styl odpovídá přesně na to, co mají čtenáři rádi a
Její styl odpovídá přesně na to, co mají čtenáři rádi a co opakovaně vyhledávají. Já si myslím, že takové autory – české autory – bychom si měli předcházet a být za ně rádi. To, že vás její kniha zklamala, je mi líto, ale viděla jsem nadšené reakce obyčejných čtenářů a ty jsou pro mě známkou toho, že Lusy napsala knihu, na které rozhodně není dobrá jenom ta obálka.
btw Omlouvám se za tak dlouhé a rozdělené komentáře, ale do jednoho se vám to tu bohužel nevleze
každý má právo na svůj názor, to je fakt. Když se přidám se svým názorem já, tak musím říct, že knihu řadím určitě k těm lepším. Nesrovnalostí jsem si nevšimla, ale kdo chce chyby hledat, tak je najde.. a ještě k tomu zařazení – sci-fi jsem si nevšimla.. :)
Souhlasím s Petrou.Kdo chce psa bít,hůl si najde vždycky.Nikdo nedělá dokonalou práci hned napoprvé,ale Lusy ukázala,že dokáže psát stylem,který většinu čtenářu opravdu nadchne.A musím souhlasit i se Syki v hodně věcech má pravdu.
Milá Lusy, moc ti gratuluji k tvé knižní prvotině a musím říct, že vážně obdivuju co jsi ve svém krásném, mladém věku dokázala. Kniha čeká v mé knihovně, až se na ni dostane řada:) Musím vážně říct, že se nemůžu dočkat, už jen proto, že tu dokázala rozpoutat takovou vášnivou diskuzi.
4 Syki: Ty ses prostě rozhodla prosazovat svůj názor všude, nevyslyšet strany ostatních, a když čteš něco, co se ti nelíbí, tak nemilosrdně kritizuješ. Kdyby se mi kniha nelíbila ani trochu, tak bych napsala opravdu zlou recenzi se slovy, že tuhle knihu nedoporučuji vůbec nikomu, což jsem nenapsala (nebo bych napsala, že jsem neměla sílu ji dočíst). Každá kniha se doporučuje určitému čtenářstvu, a podle mě se tohle hodí zejména pro ty mladší. Očividně si myslíš něco jiného, tak si to prosazuj u sebe na blogu, přece si tu nebudu obhajovat každý slovo. Já mám tenhle názor a ty očividně čteš mezi řády – a ne slova. Já přeci neříkám, aby Lucka dál nepsala, tak mi zase nevkládej slova do úst a tím bych tuto debatu ukončila. Nebudu šířit jenom chvalozpěvy jako ty, a přesto přeji Lucce do budoucna hodně úspěchů.
uf.. á bych doporučení radši nepsala – pak si připadám blbě.. :) je mi 26 a kniha se mi moc líbila.. :)
Musím přiznat, že anotace knihy mě příliš nezaujala a samotná zápletka alá osamocený hrdina, který musí spasit svět, taky ne! Ale po přečtení téhle diskuse po ní možná přece jen sáhnu.
Sice s křížkem po funuse, ale jak jsem si pročítala zdejší diskuzi, připadá mi to jako recenzentka vs. autorčiny kamarádky…
Knížku jsem včera skoro na jeden zátah přečetla a příběh a postavy se mi líbili. Jen… nemůžu se zbavit pocitu, že tam opravdu něco chybí. Jestli bližší vysvětlení o Spasitelce nebo něco jiného… nějak to nemůžu uchopit. Ale závěrem, je mi 27 a kniha byla fajn (a mám za to, že větší požitek by z ní přece jen asi měli o 10 let mladší čtenáři).
Asi píšu trochu pozdě, ale lepší pozdě než nikdy. Pročetla jsem si znovu scénu na hřbitově a postřehla jsem tyhle zmínky o několikrát komentované dýce…
Zastrčila jsem si ruce do kapes a otráveně vykročila k nejbližšímu mauzoleu. V ruce jsem instinktivně stiskla rukojeť své oblíbené dýky…. = dýka je v kapse..
.., a stejně tak sílil i můj stisk jílce dýky.= nikde ani zmínka, že by dýku vytáhla-> je stále v kapse
…, nacvičeným pohybem jsem z kapsy vytáhla nůž a nastavila ho do bojové pozice.= teprve teď ho vytáhla.
Aspoň tak je to napsané ve vydání, které mám doma ;D A co se týče mého názoru na knihu.. Spadám do takzvané kategorie YA ( Je mi 15) a knížka se mi líbila moc. Žádné nepřesnosti, či co jste kritizovali jsem nezaregistrovala..