Andrzej Sapkowski: Zaklínač I – Poslední přání

Zaklínač, Vědmák, Wiedźmin, nájemný zabiják, netvor, který loví netvory. Možná vás s nimi jako malé mámy před spaním strašily, možná vás jako větší učily se jim vysmívat. A možná jste na svých cestách potkali toho bělovlasého, který je tak trochu jiný.

Povídková sbírka Poslední přání poprvé představuje Geralta z Rivie, zaklínače, který se toulá světem, zabíjí za peníze škodlivá monstra – upíry, ghúly, vlkodlaky, mantichory, wyverny nebo bazilišky a někdy i lidi samotné, když není zbytí a svědomí dovolí.

Geralt by nic takového jako svědomí a emoce mít neměl, kvůli zabíjení nestvůr tak jako ostatní zaklínači kdysi podstoupil tvrdý výcvik zakončený Zkouškou Trav, jedů, které ho trvale změnily. Má zvláštní schopnosti, dovede lépe zabíjet a trvá déle, než je zabit. Ale není nesmrtelný a není už tak docela člověk. Jenže kdo tedy? Bělovlasý, s jizvami a hadíma očima, mlčenlivý, stále na cestě jakoby středověkým světem, světem, který se zvolna mění – lidé definitivně přebírají vládu, elfové, trpaslíci a veškerá jinakost začíná být potlačována. Nestvůr ze starých časů ubývá a jednou přijde doba, kdy zaklínačů, ale ani čarodějů nebude potřeba. Svět se změní. A Geralt už teď možná tuší, že jeho osudem bude stát ve středu velkých změn, protože své sudbě neuteče. Ale zatím se nachází někde vprostřed cesty, cesty, z níž není návratu, jak zní i název první povídky.

Povídek je v Posledním přání celkem sedm, osmá Hlas rozumu je sama rozdělena do sedmi částí, které tvoří předěly mezi ostatními příběhy, někdy je uvozuje, někdy na ně odkazuje, někdy jde o jakési mezihry mezi vyprávěním. Kniha je chytře koncipovaná i z jiného důvodu. Povídky přímo na sebe nenavazují, ale v jejich pořadí je vnitřní řád a vývoj, a čtení od začátku do konce je nejlepší způsob, jak Zaklínače poznat, protože od strohosti prvních příběhů zvolna přechází k poznávání toho, kým Geralt skutečně je, kdo jsou jeho přátelé, kdo je jeho osudová láska.

Cesta, z níž není návratu

Kostěj – obrovský netvor vzniklý zlými kouzly. Připomíná štíra, má čtyři páry pavoučích nohou, plochý, rezavě hnědý trup pokrytý špičatými trny. Místo předního páru nohou nosí klepeta.

Prolog, ve kterém Geralt ještě není, ale kdo ví, třeba s ním má příběh víc společného, než se na první pohled zdá. Čarodějka Visenna z Kruhu je vyslána do vesnice Klíč na pomoc zbídačenými vesničanům, které ohrožují lupiči a ještě něco mnohem strašlivějšího. Na své cestě potkává Korina, a je to setkání víc než osudové.

Hlas rozumu

Zaklínač – mutací upravený profesionální lovec nestvůr. Zaklínači mohou být pouze chlapci, nejčastěji sirotci, kteří přežijí tvrdý výcvik a transformaci pomocí jedů a lektvarů. Ti úspěšní získají na závěr zaklínačský amulet a meč z ryzího stříbra a vydávají se na cestu. Mají neobyčejně rychlé reflexy a vidí i v nejhlubší tmě.

Geralt si přijel doléčit zranění k léčitelce a kněžce bohyně Melitelé Nenneke. Vzpomíná, potkává tu přátele i ty, kteří jeho přítomnost nechtějí trpět.

Zaklínač

Striga – vzniká v důsledku kletby pronesené nad nenarozeným dítětem. Po porodu toto dítě umírá, ale pokud nejsou jeho ostatky spáleny, tělo roste i po smrti a mění se v děsivé stvoření živící se lidským masem. Kletbu lze zlomit tím, že někdo stráví noc v sarkofágu, kde striga přebývá. Ale ani tato metoda nemusí být vždy spolehlivá.

První zaklínačská povídka publikovaná v roce 1986. Poznáváme v ní Geralta, jeho způsob boje, jeho dva meče – stříbrný a železný (ten je na lidi) a sbírku jedů, kterými si vylepšuje své už beztak zostřené smysly. Poznáme, i čím za to platí, a zda se mu povede zbavit královskou dcerku ošklivého zakletí.

Zrnko pravdy

Bruxa – vyšší upír v podobě bledé dívky. Při útoku používá drápy a ostré tesáky, útočí i zvukovou vlnou a dovede se měnit v obrovského netopýra. Komunikuje telepaticky.

Geralt se zatoulá na polorozpadlé sídlo, kde roste keř modrých růží a vládne pán stižený kletbou, která ho změnila k nepoznání.

Menší zlo

Prokletí Černého slunce – zvěstuje návrat Lilith a záhubu lidské rasy. Předvojem jí bude šedesát panen se zlatými korunami. Zrozené o zatmění naplní řeky krví.

Víte, kdo jsou všechny ty zakleté princezny z pohádek? A že nejsou zakleté bez důvodu a měly by tak nejlépe zůstat? Geralt se s jednou z nich (dříve žijící se sedmi gnómy, posléze držena v bloku z křišťálu, dokud ji hloupý princ nesvobodil) setká, a přestože zvolí menší zlo, neobejde se střet v městečku Blaviken bez krveprolití.

Otázka ceny

Zákon Překvapení – prastaré právo požádat člověka v nouzi, aby složil slib a dal svému zachránci to, co nečeká, že nalezne po návratu domů. Nevyplácí se neuposlechnout. Častým výsledkem bývají takzvané Děti Překvapení, vyvolení.

Jak vypadá takové vymáhání slibu při zásnubní hostině mladičké princezny a následnice trůnu Pavetty, dcery královny Calanthé z Cintry, a co s tím má společného zaklínač? Jde o prolog k rozsáhlému románovému cyklu o Geraltovi.

Konec Světa

Živa – mladá zlatovlasá dívka. Zjevuje se zpravidla od května po září. Kamkoliv vstoupí, všechno kvete, množí se a bohatě roste. Je moudrá a mírumilovná, obrozuje sama sebe.

Geralt se spolu se svým jediným přítelem a naprostým protikladem, slavným trubadúrem Marigoldem, vypraví na Konec světa. A čekají je velká překvapení a setkání.

Poslední přání

Džinové – neboli géniové. Rozeznáváme čtyři druhy podle přírodního živlu, který ovládají – d’jinni jsou tvorové povětří, maridy obývají vodu, ífrity povětří a d’ao, těm náleží země. Džin vládne velmi ničivou silou. Osvobozen nebo zkrocen splní tři přání, je třeba si ale dávat pozor na to, co si přejete.

Marigold evidentně džina podcenil a teď je vážně zraněn. Zoufalý Geralt vyhledá pomoc čarodějky Yennefer, a nejen že za ni tvrdě zaplatí, ale navždy změní svůj osud.

Zaklínač je jádrem klasické fantasy, ve skutečnosti ale velmi netypickým. Místo hrdiny tu máme zabijáka za peníze, čarodějové nejsou zrovna vzorem charakteru a snad úplně každému králi tu jde jen a jen o moc. Ze stránek dýchá ironie, ve které je Andrzej Sapkowski mistr. Zaklínač je realistický a logický, psaný neuvěřitelně čtivě, s trefnými dialogy, se slovními přestřelkami, s odkazy k nám blízké slovanské mytologii, s lehkostí vtipů, nečekanými pointami a především postavami, na které se ani po letech (z vlastní zkušenosti) nezapomíná.

Vydalo: Leonardo; 2011