Tina Salo 1: Sladká jak krev

Praha je přívětivé město, pro „našince“ určitě, a upírka Tina Salo to oceňuje. Když se na ulicích začnou povalovat vykrvené mrtvoly bezdomovců, je třeba udělat pořádek ve vlastních řadách, aby mohl poklidný upíří život v matce měst pokračovat.

Pokud jste příznivci upírského subžánru fantastické literatury a máte už něco načteno a nakoukáno, možná vás už někdy napadlo, co se stane, pokud zkřížíte dvě takové veličiny, jakými jsou Blade a Anita Blakeová. Po přečtení knihy Sladká jak krev už to musí být všem jasné – výsledkem je Tina Salo. Ne, nekamenujte mne, ale berte předešlé řádky s lehkým nadhledem.

Praha je přívětivé místo pro všechny „našince“, ale těmi nejsou míněni Pražané jako celek, ale jen několik málo vyvolených obyvatel, kterým se kdysi v minulosti dostalo té cti stát se příslušníky rasy upírů. Pohoda spojená s poklidným sáním z krevních pytlíků, popřípadě nějakého toho králíčka však končí ve chvíli, kdy se v temných uličkách začnou povalovat vykrvené lidské mrtvoly.

Něco v upírské komunitě tak začíná nepěkně zapáchat a to je okamžik, aby se na scéně objevila Tina Salo, a díky svým kontaktům a zvláštním (na upíra zvláštním) schopnostem se pokusila přijít věci na kloub. Práci jí trochu komplikuje, že se záhy na scéně objeví upírský popravčí Kay.

Celý případ se začíná nepěkně komplikovat, protože v ulicích přibývají jak mrtvoly, tak i novicové s ještě čerstvými stopami po upířích zubech na svých hrdlech. Stále více je jasné, že to vše, co se v Praze odehrává je součástí mocenského boje a snahy nastolit nového vůdce „smečky“.

Sladká jak krev není horor. I přesto, že se zde objeví nejedna krvavá scéna a rudé tekutiny si užijeme dosyta, jak všichni do pořádné upířiny očekáváme, není tato kniha postavená na hrůzyplné atmosféře ale na akci a hlavně postavě hlavní hrdinky. To, že Petra Neomillnerová dokáže stvořit uvěřitelné ženské hrdinky se všemi jejich ctnostmi i chybami, je bez diskuse. Stejně jako Moire nebo Lota je i Tina Salo „děvče“ do nepohody.

Jestliže jsem na začátku použil dvou jmen známých z americké produkce, není to náhoda. Pokud by Alraune stvořila postavu Tiny předtím, než se v kinech objevil Blade a na našich knižních pultech série o Anitě Blakeové, byla by to absolutní bomba, ale takhle, i když se nemusela výše zmíněnými postavami inspirovat, musí člověk srovnávat. Mizí tak sice punc originality, ale i tak zůstává dobře odvedená práce a  příběh, který se kovaným upíromilům bude hodně líbit a ostatní rozhodně neurazí.

Pro někoho, kdo není s tvorbou autorky zatím obeznámen, může být šokem množství scén se sexuálním podtextem a jejich vyznění. Tina Salo totiž není žádná rozdychtělá a rozněžnělá holčička, která při prvním polibku padá do mdlob, ale zkušená sebevědomá žena, jež ví, co chce a dokáže za tím jít. Stejně jako v sexu si nebere ani servítky ani v mluvě a pro nějaké to drsnější slovo rozhodně nejde daleko. Nic z toho ale nepůsobí ve vztahu k ději násilně, ale přirozeně to z něj vyplývá.

Pokud jste věděli, do čeho jdete nebo jste dočetli do konce jako první autorčinu knihu právě tuto, troufám si tvrdit, že většina z vás k postavě Tiny Salo určitě vrátí. Konec konců, proč bychom cestovali až do dalekého Saint Luis, když máme svoje vlastní upíry pěkně na dohled Hradčan a Karlova mostu.