Anita Blake 4: Kavárna šílenců

Po dvou letech, přičemž první tři díly vyšly v průběhu jediného roku, se můžeme opět setkat s popravčí upírů a vyšetřovatelkou nadpřirozených zločinů Anitou Blakeovou.

Oživovatelka Anita Blakeová je zákonnou popravčí upírů pro celou oblast. Jako expertka na nadpřirozené jevy spolupracuje i s místním Duchařským komandem, zvláštní policejní jednotkou specializovanou na nadpřirozené zločiny. Teď se setkává s řadou případů pohřešovaných lykantropů.

A jako by pracovních problémů neměla až nad hlavu, musí současně řešit i potíže ve svém osobním životě. V slabé chvilce slíbila manželství alfa samci vlkodlačí smečky, ale ani to ji nezbavilo nežádoucí pozornosti Pána Upírů a jeho žárlivých příznivkyň. V komplikovaném případě se jako obvykle řeší i otázka, „Kdo je tu vlastně netvor?“

V Anitině světě tolik času neuběhlo, a tak je masakr v Cirkusu prokletých nedávnou minulostí a její vztah s vlkodlakem Richardem příjemnou současností. To, jak se dva roky odrazily na redakční kvalitě oproti předchozím dílům, si nechám na závěr.

Anitinou specialitou rozhodně není pátrání po zmizelých lidech (nebo nelidech), a tak když se v její kanceláři objeví George Schmitz, který postrádá svojí vlkodlačí manželku, dá to jemu i svému šéfovi řádně najevo. Případ přehraje na svou přítelkyni Veroniku a sama se vydá na muzikálové rande se svým vlkodlakem.

Ačkoli spolu stráví celkem příjemný večer, mění se vše ve chvíli, kdy se na scéně po delším čase znovu objeví neodbytný Jean-Claude. Upíří pán města totiž stále na Anitu neztratil zálusk a dává jí to patřičně najevo. Rodící se střet mezi Anitou, upírem a vlkodlakem je prozatím zažehnán, ale klid předchozích hodin již není obnoven.

Na Anitině pageru se objevuje policejní číslo, což je neklamným znamením toho, že policejní tým vyšetřující okultní a nadpřirozené jevy opět potřebuje její radu a pomoc. Staří známí z policejní jednotky potřebují totiž její posudek ohledně toho, zda mrtvola, nad kterou se sklání, byla zabita medvědem nebo některým z dlaků.

Vše se mnohonásobně komplikuje, když se Anita dozvídá o pohřešování některých vlkodlaků. Aby toho nebylo málo, je proti své vůli zatažena do mocenského boje uvnitř vlkodlačí smečky a ještě musí řešit svůj osobní milostný život. Ale vzhledem k tomu, že je Anita děvče do nepohody, nezbývá jí nic jiného než se pokusit poradit si se všemi problémy s nadhledem a pragmatickým přístupem sobě vlastním.

Mix romantiky, erotiky, akce a místy až kulhánkovsky naturalistických scén zabíjení je v téhle knize propracován snad nejvíc z dosud vyšlých titulů. Zdálo by se, že je zde až příliš času věnováno citům, které Anita chová ke svému skoro-milenci, ale vzhledem k tomu, kým Richard Zeeman je, se nikdy Anita ve svých pocitech nemůže hrabat příliš dlouho. Romantičtěji založené čtenářky (i čtenáři) budou spokojeni a těm, kteří mají raději maso a krev, poskytne autorka bohaté hody snad po každém cituplném rozjímání.

Kladem je také minimum nových postav. Laurell K. Hamiltonová se tak dokázala vyhnout chaosu, který se objevoval v předchozí části, kdy se na upírském kolbišti zdánlivě odnikud zjevovali neustále noví hráči, kteří se zase rychle ztráceli.

Tentokrát dala autorka přednost osvědčeným figurám a doplnila je jen několika postavičkami, jejichž důležitost se proměňuje v závislosti na probíhajícím ději.  Dovedně také skloubila hned několik zdánlivě nesouvisejících případů a připravila pár překvapení, protože některé postavy mají svá tajemství a rozhodně nejsou těmi, za koho se vydávají.

A teď přichází ona redakční kvalita, o které jsem sliboval pár poznámek v úvodu. Přestože tento díl vyšel dva roky po předchozím, zdá se, že byl dokončován až na poslední chvíli. Jen těžko si jinak vysvětlit rozpor mezi názvem knihy a názvem kavárny v ději a v tiráži. Dosud bylo zvykem, že název knihy je i názvem podniku, v němž se část děje odehrává. Kavárna šílenců se tak v ději jmenuje Potřeštěná a v tiráži Ztřeštěná.

Ze změny překladatele pak také vyplývá přejmenování Provinilých slastí na Trestuhodné (no fuj!) a firmy, která Anitu zaměstnává z Oživovatelé Inc. na Animators Inc. Nejspíš jde jenom o zvyk, a pokud se v dalších dílech nevrátí původní názvy, nic moc se asi nestane. Osobně bych byl ale radši za návrat.

Dalším kazem na kráse je, vzhledem k úrovni kvality ostatních knih Tritonu, příliš mnoho překlepů nebo nepřesností. Jen pro příklad: „Chodila jsi si s ním několik měsíců a já to toho řekl tak málo.“ (str. 177) nebo: „Celá ta zatracená smečka mi mbude vděčná.“

Na čtivosti knihy a spádu to sice nic nemění, ale podobné chyby nepěkně tahají za oči. Doufejme tedy, že další dobrodružství Anity Blakeové se podobných nepřesností vyvaruje a nic nebude kazit pocit z dobře napsaného příběhu.