Román Vampýrská akademie je vyprávěním sedmnáctileté dhampýrky Rose, která je vychovávána spolu s ostatními dhampýry, aby se stala strážkyní Morojů, tzv. živých vampýrů. Ale ona touží strážit pouze jedinou vampýrku, Morojskou princeznu Lissu, se kterou je spoutána silným psychickým poutem, kterému ani jedna z nich nerozumí.

Servírka, která dokáž číst myšlenky a jejímž přítelem je upír, vyšetřuje, zda je její bratr skutečně vrah. Hezký scénář, ne? Když jsem si poprvé přečetl podobnou anotaci knihy Mrtví do soumraku, zhrozil jsem se. Po několika stránkách jsem byl však mile překvapen.

První vysátá mrtvola, druhá, třetí… a v novinách začali psát, že Torontem bloudí upír. Vicki Nelsonová našla první oběť, a přestože už pár měsíců nepracovala na oddělení vražd, nedokázala ten případ nechat být. A to nejen proto, že ho vyšetřoval její bývalý parťák a milenec Mike Celluci.

Ve vzdálené budoucnosti žijí lidé pod nadvládou mimozemských přistěhovalců, Karanů, kteří se živí lidskou aurou. Do tohoto zničeného postkatastrofického světa se narodí i David Valentin, který řádění Karanů pozná na vlastní kůži již jako malý chlapec. A proto se rozhodne, že zbytek života zasvětí boji proti těmto zrůdným vetřelcům…

Pln očekávání a příjemných prožitků z předchozího dílů otevírám pokračování militaristické ságy o upírech s názvem Renegát. Kniha navazuje na předchozí dílo autorky (Nocař) a zavádí čtenáře na „druhou stranu“ příběhu, ke zlým a nenáviděným Renegátům, upírům, kteří chtějí žít svobodným životem, nehodlají se podřizovat a pít umělou krev.

Dostala se mi do rukou kniha od našich severovýchodních sousedů a jak už její název napovídá, děj se točí převážně kolem dětí noci – upírů. Obálka byla po grafické stránce zpracována poměrně přitažlivě, a tak jsem se pln očekávání pustil do čtení. Nocař se čte jedním dechem, ale jen pokud je to vaše „krevní skupina“.

Na titulu stará fordka, drsně se tváří chlápek se samopalem, v pozadí upír, navrch takřka vše vysvětlující podtitul Vampire files a první slova první kapitoly jsou Chicago, léto 1936. Co víc si může milovník drsných gangsterek Ameriky třicátých let a upírů přát? Snad jen jediné. Najít za hezkou fasádou i kvalitní a dobře odsýpající příběh.

Zrovna se mi dostala do ruky mini knížečka od Jiřího Kulhánka s prostým a vše říkajícím názvem Povídky o docela zvláštních rozměrech cca 8×9 centimetrů. Tato publikace obsahuje dvě povídky a celá má 80 prťavých stránek.

Píše se počátek našeho letopočtu a na scéně se znovu objevuje vlkodlačice Kroana, jejíž první dobrodružství bylo zároveň i první knihou, která byla vydaná jako příloha časopisu Pevnost.

Petra Neomillnerová toho v poslední době vydala docela dost. Ale mám dobrou zprávu. Obavy, že její rázné hrdinky musí být na jedno kopyto a tudíž vám brzy splynou v jednu, můžete klidně zavrhnout.

Kniha Sanctum od Markuse Heitze ve mě neprobouzela nic dobrého. Už před přečtením jsem se říkal, že jde jen o další natažené pokračování. Sanctum je totiž druhým dílem knihy Ritus. Ritus bych sice vynášel až do nebe, ale druhého dílu jsem se bál. Co přinese nového?

Takřka třísetstránková kniha za cenu 60 Kč? Nemožné! Zvláště v dnešní době, řekne si každý. Naštěstí se tak poprvé stalo díky spolupráci časopisu Pevnost a vydavatelství Wolf publishing. Jaká tedy je knižní příloha Pevnosti od Zdeňka Žemličky? Podívejme se jí na vl(kodla)čí zoubek.