Autor: Supermartonátor

Určitě to také znáte. Spousta úkolů a času tak málo. Člověk by se snad nejraději rozpůlil na dva, aby to stihl. Chiku Akinya má těch úkolů víc a všechny jsou nesmírně důležité. Chiku má však dva klony, tak snad vše zvládne. Ve třech se to lépe táhne.

V mnoha science fiction příbězích se pracuje s tím, že jako lidstvo stagnujeme. Především v sociálních vztazích či schopnosti vnímat věci emocionálně. Co by se s lidstvem stalo, kdyby stálo tváří v tvář mimozemské civilizaci? To je hlavní premisa drobné knížečky s názvem Nebezpečí z vesmíru.

Čas běží jak o závod a my stárneme. Jen ty postavy z knih jsou pořád stejné. Slavná kniha Ondřeje Neffa Měsíc mého života vyšla před třiatřiceti lety. Patří do cyklu Arkádie a nyní vychází jeho čtvrtá část – román Ultimus. A čtenáři se znovu mohou setkat s Kubou Nedomým a Dědkem Čuchákem.

Žijeme v době, kdy na vlastní kůži zažíváme epidemii. Hádáme se, navzájem si nadáváme a společnost je rozdělená. Je vcelku hrozné pomyslet, jak bychom zvládli ještě horší epidemie. A co kdybychom se opravdu rozdělili na dva druhy lidí?

Kam s odpadem? To je otázka, která zaměstnává lidstvo už celá desetiletí, a je to stále ožehavější téma. I proto může být zasazení románu Silikonový ostrov tak uvěřitelné.

Jsou knihy, které si pamatujete po celý život kvůli působivému příběhu, skvělým postavám nebo emocím, které ve vás vyvolaly. A pak jsou knihy, které se vám usídlí v paměti, jelikož jsou zvláštní nebo bizarní. To je i případ Mizení Sybil Joinesové.

Podobenství o rozsévači klame tělem. Obálka této knihy je moc hezká a vypadá tak mírumilovně, klidně a pozitivně. Přitom obsah příběhu je temný a ukazuje budoucnost, kterou bychom nechtěli zažít.

„Bard, který nikde nebyl, nemá o čem zpívat.“ Tahle věta je pro drobnou knížečku Bard z Rilanty zásadní. Jako správná fantasy vás totiž vezme na výpravu. Nasát zážitky, o kterých pak můžete skládat třeba i písně.