Vlci z Hotvårenu aneb Wyrňák znovu v akci

Proč je takový zájem o polozřícený hrad Viertestein? Proč se zdejší kastelán tolik snaží zabránit jeho prodeji? Co se ukrývá v polorozpadlých zdech a kdo všechno je ochotný to střežit? Odpovědi přináší Valinův nový fantaskně dobrodružný román Vlci z Hotvårenu.

Po smrti hraběte Karla Eugena Rabendorfa, vlastníka tajemného hradu Viertestein, se rozbujel velký restituční spor. Obec chce hrad i s jeho tajemstvím obratem prodat, čemuž hodlá zabránit podivínský kastelán. A jde na to dosti neotřelou fintou. Najme skupinu historického šermu Vlci z Hotvårenu, jimž velí nebojácný Patrik Wyrner, aby hrad obsadili a přilákali tak mediální pozornost. Časem se však ukáže, že na nerovný boj nebudou zdaleka sami. Že ani duchům dávných válečníků není stav věcí lhostejný.

Venku byl klid. Voňavej, vlahej letní večer v bukovým lese. Šumění listí na stromech, cvrkání cvrčků, sem tam nějakej skřek ve tmě nebo zaskřípání větví.
Rusalka pozotvírala veškerý vokna tý starodávný ložnice. Švitořila při tom tiše: „Jak to, že nemáš ze mě strach, když ho mám já sama?“ (str. 161)

Miroslav Valina publikuje už přes patnáct let, podílí se na řadě literárních, trampských i divadelních akcí (mj. Mladé tužky, Potlach) nebo je spolupořádá. Je autorem povídek, které věnoval svému oblíbeném trampingu či vodáctví a které spojuje postava divokého mladíka Patrika Wyrnera a jeho přátel. Ti jsou hlavními hrdiny jak Valinova předchozího románu Vlčí pouto (2014), tak i knihy Vlci z Hotvårenu, která na něj volně navazuje. Pro čtenáře neznalé předchozího díla některé události stručně vyloží, což je velké plus.

Příběh je psán zlehka, zbytečně nekvaltuje a různé tajemné okolnosti přicházejí postupně a s hravostí pasující do prostředí mladých šermířů. Většina postav patří do Wyrňákovy party, takže není nouze i o drsný humor a nadhled, který románu dodává šmrnc; některé stránky skoro až srší pozitivní energií mladické odvahy, nefalšované radosti i lásky.

„Fišárková se dívala, co dělám. Nevěřím, že něco zaslechla, spíš si to přečetla z mejch myšlenek. Usmála se. Zářivě a smutně, odhodlaně a vyděšeně zároveň. Znáš její úsměvy, za kterýma vždycky vězí milion těch součástek její podivný osobnosti. Milion všelijakejch těch bytostí, od víly po vlčici.“ (str. 328)

Zlosynové nejsou nijak originální, čtenáři nejspíše připomenou sorty z filmů o Indianu Jonesovi, pro příběh to ale úplně stačí. Mnohem více než na samotné zloduchy se autor soustředí na vnitřní boj hlavního hrdiny, který ve své mladické nerozvážnosti zkombinované se zarytým smyslem pro spravedlnost poznává vlastní odvahu, a to i tváří v tvář smrti. Čtenář poměrně často zabrousí do samotných procesů kolem generace trvajícího majetkového sporu, s tím spojeného vyřizování účtů v minulosti a současnosti, ale třeba i do novinářské práce. Zpestřením jsou pak zvířecí hrdinové či erotika.

Román Vlci z Hotvårenu není hororem, jak se mnohde uvádí, pár scének s duchy či čarodějkami – navíc značně svéráznými – jej hororem nedělají, ale to je pro tuto knihu spíše pozitivum. Jde o fantastikou lehce šmrncnuté dobrodružství, které se nedá jednoduše žánrově zaškatulkovat. Miroslav Valina dokáže zahrát na strunu čtenářům foglarovek i fanouškům Rychlých šípů a při tom – což je osvěžující, až jedinečné – zcela přirozeně promlouvat jazykem dnešních dospívajících a mladých dospělých.

Knihu Vlci z Hotvårenu bych doporučila všem, kteří si chtějí odpočinout u pozitivně a lehce nostalgicky laděného dobrodružství.

Vydal: Talent Pro Art, 2026
Obálka: Jiří Pácal
Vazba: pevná
Počet stran: 368
Cena: 380 Kč