Jan Procházka: Velká hra

Vtipná špionážní hříčka, která vznikla jako dar z otcovské lásky, vás provede Evropou, jakou jste ještě nezažili. Velká hra je elegantní steampunková parodie, která vám připomene filmy Adéla ještě nevečeřela a Jára Cimrman ležící, spící.

ANOTACE:
V alternativních dvacátých letech minulého století není o dobrodružství nouze. Reportérka Hana Spurná má nos na senzace, ale tentokrát narazila na sousto, které se jen těžko polyká. Geniální vynález, mezinárodní spiknutí a setkání s lidmi, kteří se na stránkách učebnic dějepisu nikdy nepotkali.

Vypravte se do světa, kde jsou špióni galantní, novinářky ke všemu odhodlané a vědecké objevy výbušné. 

INFO O KNIZE:
Vydal: Cosmopolis; 4/2026
Obálka: Michal Březina
Mapa: Adéla Stopka
Vazba: brožovaná
Počet stran: 136
Cena: 259 Kč (v e-shopu Grada.cz nyní za 207 Kč)

Křest knihy Velká hra Jana Procházky, recenzenta, kterého můžete znát například z webů Fantasymag, Fantasy Planet, Děti noci a internetového magazínu Sarden, zahradníka a psavce, se uskuteční v knihkupectví Krakatit (Jungmannova 14, Praha 1) 20. května 2026 od 17:30 hodin.
Kmotrou mu bude spisovatelka Kristina M. Waagnerová a akci odmoderuje Přemysl Krejčík.

Přečtěte si rozhovor Madly Pospíšilové s autorem zde.

UKÁZKA Z KNIHY:

Ani jsem nestačila zaklepat na dveře s mosaznou cedulkou E. E. KISCH Šéfredaktor a už jsem slyšela jeho burácivý hlas. „Pojďte dál, Hano, a ani si nesedejte!“

Otevřela jsem tedy a vešla. Vzduch v kanceláři byl tak hustý, že by se dal krájet. Zmodralý dým z drahých doutníků značky Trabuco líně tančil v pruzích slunečních paprsků dopadajících oknem a téměř zakrýval stěny obložené tmavým dřevem. Velký Kisch, kterému se tak mezi novináři závistivě říkalo, stál jako monolit za svým obrovským dubovým stolem, na němž se kupily hory denního tisku a přetékající popelníky. V rukou svíral černé desky z tuhého papíru.

Nestačila jsem říct ani „Dobrý den, šéfe“ a už skrz ten tabákový mrak spustil: „Hano, mám pro vás speciální úkol. Poletíte do Slezské Ostrawy a tam uděláte rozhovor s Wojtzechem Kowalskim. Rozhovor máte domluvený na šestou večerní v jeho laboratoři. Palubní lístek na Prokopa Diviše si vyzvedněte na recepci. Ubytování na jednu noc máte zajištěné v hotelu Imperial. Letí vám to za dvě hodiny z Letné. Nejpozději ve středu v poledne chci mít ten rozhovor tady! A nehádejte se tu se mnou. Zvládla jste deset dní v blázinci, dva dny v Ostrawě přežijete také!“

„Ale Ervíne…“ Já vím, že se šéfovi nikdy nemá odporovat, ale někdy člověk musí. „Já mám dnes domluvenou schůzku s Emilem Holubem. Víte přece, že se právě vrátil z výpravy do Peru?“

„Ten váš ptáček vám teď jistě nějakou chvíli nikam neuletí. Bude mu trvat nejmíň půl roku, než sežene peníze na další výpravu. A tohle je prostě důležitější!“

„Důležitější? Jak může být nějaký hloupý Slezák důležitější než věhlasný cestovatel?“

„Není to žádný hloupý Slezák, ale geniální chemik, kandidát na Nobelovu cenu. A navíc je prý na prahu světového objevu. Použijte svůj fištrón a šarm, Hano, a vytáhněte z něj všechno. Slyšíte? Všechno! Tady máte složku s jeho materiály. Prostudujete si je na palubě zepelínu. A teď koukejte mazat domů, ať si stihnete zabalit!“

„A co tak úžasného vynalezl, ten věhlasný chemik? Kámen mudrců? Nebo snad našel a oživil Golema?“

„Tak dost! Teď už jste trochu přestřelila!“ vybuchl šéf vztekle. „Ale vlastně se nedivím, že o něm nic nevíte. Až na pár čestných výjimek neměly ženy nikdy vztah k vědě.“

„No dovolte, šéfe!“

„Nedovolím a teď už konečně běžte nebo ten let nestihnete.“

Pak mírnějším hlasem dodal. „Pověřím někoho, aby mu zavolal, že se schůzka ruší a dám mu vědět, až se vrátíte. Vím, jak toužíte vyrazit s ním na expedici. Když mi rozhovor s tím chemikem přinesete do středeční uzávěrky, přimluvím se u něj za vás. Ale teď už běžte.“

Trošku zahanbena jsem se odporoučela z kanceláře. Ale to, co jsem zaslechla skrz zavírající se dveře za svými zády, mi vykouzlilo úsměv na rtech. „Drzá, prostořeká, ale odvaha jí nechybí. Nic naplat, takovým bude patřit budoucnost.“