Melissa K. Roehrich: Déšť stínů a konců

Nakladatelství Baronet vydá román Déšť stínů a konců, první díl tetralogie Dědictví bohů, nebezpečně svůdné dark romantasy.

 

Z prachu zapomenutých světů povstává říše, kde víly žijí v okovech a slouží mocným Dědicům bohů.

 

Každých pět let probíhá Selekce: šest království si vybírá své Zdroje, víly, z jejichž moci čerpají sílu i život. Tessalyn Ausra, dívka z kraje, na který svět dávno zapomněl, skončí ve službě v nejtemnějším království ze všech. Stává se Zdrojem pro Dědice, jehož krása plodí touhu i zkázu. S každým nádechem se Tessa propadá hlouběji do temnoty. Co když se v ní ale skrývá víc, než by ji napadlo?

 

Vydal: Baronet, 2/2026

Překlad: Romana Marksová

Obálka: Kristine Mills, Craig White

Vazba: brožovaná

Počet stran: 616

Cena: 569 Kč

 

 

Byl to ariuský následník.

 

A ona na něj skoro křičela.

 

Kvůli čokoládě.

 

Pro bohy. Měla štěstí, že tady ještě stojí, dýchá.

 

Toto království si střežilo soukromí tak bedlivě, že Tessa dokonce neznala ani jména následníků ariuského trůnu, jen Pána a Paní. Věděla, že následník má bratra, ale to nemohl být ten, se kterým ho předtím viděla. Kdyby tady jeho bratr byl, stál by s rodinou na pódiu, tak jako všichni sourozenci, ne mezi ostatními Dědici. Přelétla pohledem místnost a pokoušela se najít Dědice, s nímž se předtím bavil, ale už se jí to nepovedlo. Všichni se shlukli, aby sledovali pódium.

 

„Tesso,“ vysoukal ze sebe tiše Dex. „Není to ten Dědic, co ti –“

 

„Jo,“ přerušila ho šeptem Tessa.

 

„Ariuský následník?“ sykl.

 

„To jsem samozřejmě nevěděla.“

 

„Co jsi mu řekla? Prosím, řekni mi, že to nebylo nic lehkovážnýho.“

 

„Teď na podrobnej rozbor naší konverzace není úplně ideální chvíle.“

 

Dex už nic neříkal, jen ji pevněji objal.

 

O nic nešlo. Ariuský následník se jí jen zeptal, jestli si ji někdo předvybral jako Zdroj, to nic neznamenalo. Nemohlo. Udělala všechno pro to, aby si jí následníci nevšimli, když přijížděli na panství fae pozorovat potenciální Zdroje. Totéž udělali ostatní. Její hodnocení ničím nevynikalo, a co bylo důležitější, ona ničím nevynikala. Jen další z mnoha fae. Už by ani nespočítala, kolikrát se jim podařilo se z panství vykrást, několikrát je přitom chytili. Vyváděli dost na to, aby schytali menší tresty, ale ne zase tolik, aby je poslali do Podzemí.

 

Vládnoucí rodiny se shromáždily podél přední stěny sálu, kde se po celé šířce táhlo prostorné pódium. Za nimi se rozprostíraly luxusně prostřené stoly, připravené na hostinu, která měla po skončení úvodní Selekce následovat. Tessa pozorovala ariuského následníka, jak si strká ruce do kapes, pohupuje se a očima pomalu prohledává dav stojící pod ním. Tvářil se chladně a netečně. Ztělesněná temnota, stejně jako jeho otec. V jednu chvíli se k němu naklonila jeho matka a on se sehnul, aby mu mohla říct něco do ucha. Zareagoval kývnutím a ona se na něj klidně usmála.

 

Pán Achazu postoupil o krok kupředu a celý sál ztichl. Fae poklekli. Dědicové, s výjimkou Pánů a Paní, se poklonili. Následníci taky. Achazský Pán si odkašlal.

 

„Vítejte na pětitisící šestisté dvacáté druhé Selekci. Fae mohou povstat,“ zaburácel.

 

Tessa se s Dexovou pomocí vyškrábala zpátky na nohy. Pomohl jí stejně jako předtím ve výklenku Dědic. Oprášila si šaty. Dex ji znovu chytil kolem pasu a ona se o něho opřela. Rukama si uhladila sukni. Achazský Pán začal vykládat o historii Selekce a o důležitosti celé rok trvající akce. Jak mluvil, vracel se jí klid. Šok z toho, že předtím mluvila s ariuským následníkem a setkání přežila, už pomíjel a Tessa si pomalu začínala říkat, že asi brzo zjistí, jestli jde usnout vestoje, navíc na podpatcích. Než na to ale došlo, uslyšela konečně: „Nechť Selekce započne!“

 

„Díky bohům,“ zamumlala a Dex se potichu zasmál.

 

„Už je skoro čas na koblihy,“ zašeptal a štípl ji do boku.

 

„Ani mi nemluv,“ zaúpěla. Objedná si pizzu s feferonkami. Ne, s klobásou. Ne, s feferonkami i s klobásou. A koblihy. A je jí jedno, že se to k sobě nehodí. Koblihy se hodí ke všemu. Jo, to přesně si dá. A s nikým se nerozdělí. Ani s Dexem. A pokud se jí Lange pokusí koblihu ukrást, klidně ho kousne.

 

Achazský následník byl požádán, aby oznámil svou volbu, a tak předstoupil. „Vybírám si Sashu Roenyu, aby se stala mým Zdrojem,“ prohlásil Dagian hlasem stejně hlubokým a burácivým jako jeho otec.

 

Zazněl potlesk a Dědic z rodu Zinty, nižší bohyně magie a kouzel, doprovodil Sashu na pódium, kde se postavila za Dagiana. Dědicové nižších božstev skládali přísahu některému ze šesti království. Rod Zinty a rod Sirany, pojmenovaný podle bohyně lásky a plodnosti, byly svázané s Achazským královstvím. Nejmocnější z nižších rodů obvykle sloužili jako poradci v Nejvyšších radách Pánů a Paní.

 

Podobně se na pódiu ke svým novým Pánům připojí i ostatní Zdroje, které si následníci zvolí. Ještě než začne slavnost, budou mít možnost promluvit si soukromě. Tím údajně začíná sbližování, své první Znamení ale Zdroje dostávají až po oslavách. Tvrdili jim, že adaptační fáze zakončená udělením Znamení může trvat hodiny, proto se nechávala na konec hostiny a plesu, až do chvíle, než následníci odjížděli.

 

Jako další byla k výběru svého Zdroje předvolána Prudence, následnice království Falein. Kaž­dá volba dopadla dle očekávání, žádná překvapení se nekonala. Když ale předstoupil ariuský následník, jako by se vše v místnosti zastavilo.

 

„Theon St. Orcas,“ zavolal achazský Pán a Dědic z výklenku předstoupil před ostatní.

 

Nikdo nevěděl, co čekat. Fae hromadně ztuhli a nikdo ani nedýchal. Dědicové zvědavě pokukovali a vládnoucí rodiny měly ve tváři stejné úzkostné očekávání jako fae. Ostatní následníci si své Zdroje nárokovali už dávno, teď to měla být jen tradice a rituál, ale ariuský následník si mohl vybrat kohokoliv.

 

Oralia chytila Tessu za ruku a drtila ji tak, že to skoro bolelo. Tes­sa zase stála tak nalepená na Dexe, že víc už to asi nešlo. Lange pevně objímal Corbina kolem ramen a Brecken si přitáhl do náruče Kat. Ta zabořila obličej do jeho ramene, oči zavřené a šeptem se modlila k bohům, kterým to bylo stejně jedno.

 

„Jako svůj Zdroj si vybírám Tessalyn Ausru,“ oznámil Theon a jeho hlas jí pronikl až do morku kostí.

 

„To ne,“ zalapala za ní po dechu Oralia, ale její reakce zapadla v šumu, který je obklopil. Tesse se málem podlomila kolena. Zapotácela se na těch pitomých podpatcích, ale Dex ji pevně držel. To se jí muselo zdát, ariuský následník nemohl říct její jméno. Není možné, aby ji vybrali. Vždyť nebyla na Selekci ani nominovaná. Na panství ji zavrhli, jen co se na ni podívali, a to tolikrát, že ji ani nenapadlo, že by se tohle vůbec mohlo stát. Nikdo ji nechtěl. Nikdo ji nikdy nechtěl. Nic a nikdo. To byla ona. Tohle… Tohle byl obrovský omyl. Nějaký vtip.

 

Střelila pohledem po Dexovi. Měl zavřené oči a jeho tvář napovídala, že od začátku tušil, že by se něco takového mohlo stát. Když je otevřel a jeho pohled se setkal s Tessiným, věděla, že o žádný trik nejde. Čas jako by se zastavil. Obrátila se na Langea a Corbina, kteří na ni hrůzou třeštili oči. Kat si rukama zakrývala pusu a Bre­cken tiskl rty do úzké čárky a v očích se mu zračil jakýsi tichý hněv. Jak si na ni fae ukazovali, mířilo na ni stále víc pohledů.

 

„Tessalyn Ausro,“ zazněl zleva hluboký hlas. Když se otočila, uviděla Dědice, který předtím mluvil s ariuským následníkem. „Pojď se mnou.“

 

Natáhl k ní ruku, ale ona na něj jen zírala.

 

Takhle to dopadnout nemělo. Neměl být vybrán nikdo z nich. Měli mít ještě aspoň jeden společný rok, než je rozdělí a pošlou je do různých království.

 

„Pojď, maličká,“ přemlouval ji měkkým hlasem Dědic.

 

„Musíš jít,“ sykl jí Dex do ucha a jemně ji postrčil. Tessa se nikdy necítila tak osamělá, jako když jí jeho ruce sklouzly z pasu. A to bylo co říct, protože samotu znala víc než dobře.

 

Ztěžka polkla, donutila se udělat krok a vložila prsty do Dědicovy otevřené dlaně. Vedl ji s rukou položenou na jejích bedrech a ona myslela jen na to, jak horká ta dlaň je, jako by měla na zádech cejch. Jak procházeli davem, dívala se soustředěně kupředu. Zrak jí padl na fae, která stála za Valterem, klidně a submisivně. Jeho Zdroj.

 

A viděla v té ženě celou svou další existenci.

 

Čas se dál zatraceně coural. Věděla, že se jí hýbou nohy. Ozvěna jejich kroků se odrážela od kamenné podlahy, ale jí připadalo, že skoro nepostoupili. Jen na zlomek vteřiny sklouzla očima z fae a už hleděla do Theonových temně smaragdových očí. Neuhnul a na tváři měl neproniknutelný výraz. Čas se najednou rozběhl. Zamrkala a už stála za ním. Dědic, který ji přivedl, byl pryč. Tessa netušila, kam zmizel.

 

„To byla vynikající Selekce,“ říkal právě achazský Pán. Nebyla si jistá, kdy si vzal znovu slovo. „Věřím, že mohu za všechny Pány a Paní prohlásit, že jsme mimořádně hrdí na všechny následníky a na to, jak dospívají do svých rolí. Nyní je i s jejich Zdroji propustíme, aby se mohli začít sbližovat, než započne hostina. Ostatní Dědice srdečně zveme, aby dál popíjeli, než bude prostřena tabule. Brzy se začneme usazovat.“

 

Následníci začali opouštět pódium a cestou na ni vrhali zvědavé pohledy. Tessa si toho ale nevšímala. Nespouštěla oči z Dexe, Oralie a ostatních kamarádů, kteří na ni hleděli se směsicí šoku, vzteku a smutku ve tváři.

 

Lekla se, když ji někdo chytil za loket. Zvedla oči a spatřila Theona, jak se nad ní tyčí. „Pojď Tessalyn,“ přikázal jí jemně. „Mají pro nás připravenou místnost.“

 

Nevěděla, co to znamená, ale dovolila Theonovi, aby ji odvedl z pódia a velkého sálu do chodby, kde se sotva před hodinou potkali. Měla pocit, že mezitím uběhly roky.

 

Pokračovali nahoru po schodech až do místnosti na konci dalšího sálu. Theon ji stále držel za paži. Jeho dotek působil přirozeně i nepřirozeně zároveň a byla si poměrně jistá, že se od chvíle, kdy vyslovil její jméno, ještě pořádně nenadechla.

 

Tessa vešla do místnosti a zastavila se hned za dveřmi. Došlo jí, že to není ledajaký pokoj, ale jakési apartmá. Stáli v malém obýváku. Svícny hořely nízko a jejich světlo vyvolávalo útulný dojem. U jedné stěny stál semišový gauč s několika polštářky, na druhé straně stolek se dvěma židlemi. Na něm byla připravená karafa vody, dvě skleničky a podnos s poklopem. Středem místnosti probíhal zdobný koberec v zemitých tónech a částečně zakrýval studenou mramorovou podlahu. A pak tu byly další dveře, vedoucí do vedlejší místnosti. Tessa zahlédla jen konec postele, ale to stačilo, aby věděla, že tam jít nechce.

 

„Máte nějaká zavazadla?“ zeptala se jich fae, která je tam dovedla, a Tessa obrátila pozornost zpět k ní a k Theonovi.

 

„Luka Mors je donese později. Nech je za dveřmi, dojdu si pro ně, až bude vhodná chvíle,“ odpověděl Theon. „Nikdo další nesmí vstoupit. Je to jasné?“

 

„Ano, Pane,“ odpověděla fae se zrakem upřeným na podlahu.

 

„Můžeš jít.“

 

Fae se poklonila a odešla. Theon za ní zavřel dveře a otočil se k Tesse. Sjel ji pohledem od hlavy až k patě a zase nahoru a Tessa si nemohla pomoct a udělala krok dozadu. On vykročil kupředu, ale když Tessa znovu couvla, zastavil se.

 

„Ty se bojíš,“ řekl, naklonil hlavu ke straně a se zájmem ji pozoroval.

 

Tessa nedokázala odpovědět, měla v puse úplně vyschlo. A stejně nevěděla, co by řekla.

 

„Kdybych ti chtěl ublížit, už bych to udělal,“ dodal Theon. „Nemusíš se mě bát.“

 

„Nebojím,“ vytlačila ze sebe konečně Tessa.

 

Následovalo nesouhlasné mlasknutí doprovázené vědoucím pohledem. „Už jsme si vyjasnili, že mi nemáš lhát, Tessalyn.“

 

„Tesso.“

 

„Cože?“

 

„Moje jméno. Lidi mi říkají Tesso, ne Tessalyn.“

 

Zvedl obočí. „Nelíbí se ti jméno, které ti dali?“

 

„Je v pohodě. Jen mám radši Tessu.“

 

Theonovi se zúžily oči, jako by se snažil na něco přijít, ale pak souhlasně přikývl. „Tak teda Tesso. Kdykoliv to půjde.“

 

To byla zvláštní poznámka. Ale než se nad tím stihla zamyslet, udělal Theon další krok kupředu a ona dva dozadu. Našpulil frustrovaně rty.

 

„Víš, že pokud se máme začít poznávat, budeme k sobě muset blíž, že jo?“ zeptal se konečně poté, co ji několik vteřin opatrně pozoroval.

 

Nevěděla. Nikdo jim nevysvětlil, jak sbližování probíhá. Jen to, že v průběhu roku dostanou čtyři Znamení, čímž se posílí pouto a spojení mezi Pánem a Zdrojem.

 

Bohové, ona má teď Pána, do prdele.

 

Když ne­odpověděla, zvedl překvapeně obočí. „Nevíš, že?“

 

Teď pro změnu našpulila pusu Tessa a se zaťatými pěstmi zavrtěla hlavou.

 

„To chápu, že se bojíš,“ zamumlal a prohrábl si vlasy. „To je mi líto, Tesso, myslel jsem, že vás připravují líp,“ řekl už trochu hlasitěji.

 

„Moc nám toho neříkají. Nenominovali mě k Selekci, takže jsem ani nedostala stejnou průpravu jako ostatní kandidáti,“ odvětila. Theon udělal další krok směrem k ní a Tessa znovu couvla, ale narazila do zdi. Už neměla jak mezi nimi udržovat odstup. „K čemu potřebujete zavazadla?“ zeptala se najednou a Theon se na moment zastavil.

 

„Oba potřebujeme zavazadla,“ odpověděl a dál ji pozoroval. „Ale hlavně ty.“

 

„Já? Proč?“

 

„Aby ses mohla převlíknout, než dostaneš první Znamení. Bude to… vyčerpávající. A navíc si nemyslím, že budeš chtít cestovat v těch­hle šatech, bez ohledu na to, jak nádherně v nich vypadáš,“ vysvětlil Theon.

 

V jeho stručné odpovědi toho zaznělo tolik, co potřebovalo rozvést, ale Tessa slyšela samu sebe, jak říká: „Já si nic nezabalila. Všechno, co mám, zůstalo v pokojích, které mi přidělili. Nemám, do čeho bych se převlíkla. Měla jsem jít po Selekci na pizzu a koblihy.“

 

Bohové, a teď tady něco blábolí. Před ariuským následníkem.

 

Svraštil obočí. „Takhle oblečená jsi chtěla jít na pizzu a koblihy?“

 

„Jo, se svými kamarády. Měli jsme to naplánovaný už měsíce. Vlastně roky,“ odpověděla a mírně přitom vystrčila bradu.

 

„Copak se na hostině dost nenajíte?“

 

„Neměli jsme v plánu zůstat na hostinu. Bude trvat minimálně tři hodiny, než si někdo na fae vzpomeneme a dovolí jim se najíst.“

 

„Takže jste chtěli jít na pizzu a koblihy?“

 

„Jo.“

 

„Chápu.“

 

Aniž by to postřehla, podařilo se mu dostat se blíž a Tessa ztuhla. Theon si toho všiml a poznamenal: „To se hodí, protože já taky neplánoval zůstat na hostinu.“

 

„Cože?“ zareagovala Tessa překvapeně. „Ale musíme se najíst.“

 

„Vždyť jsi mi teď řekla, že jsi tu neměla v plánu zůstat.“

 

„To bylo před tím, než jsem věděla, že mě obslouží jako první. Hned po následnících.“

 

„Takže… máš hlad?“ zeptal se. Theon kýval hlavou ze strany na stranu a přeměřoval si ji, jako by se snažil rozluštit rébus.

 

„Ano, mám hlad. Vzal jste mi čokoládu,“ odsekla a Theon nad jejím tónem vykulil oči. „Promiňte,“ dodala rychle a sklopila zrak.

 

„Netřeba se omlouvat. Je dobrý vědět, že jsi podrážděná, když máš hlad.“

 

Vytřeštila oči nad jeho téměř škádlivým tónem a zjistila, že stojí přímo před ní. Zalapala po dechu překvapením, narazila do zdi a zakopla přitom o šaty.

 

„Opatrně, krásko,“ zamumlal a přidržel ji. „Pojď se posadit. Napij se vody.“

 

Theon ji dovedl ke stolku, usadil ji na židli a nalil vodu z karafy. Podal jí sklenici, ona si usrkla a přitom si přála, aby v pití byl aspoň nějaký alkohol. Dál ji zkoumal a ona se ošívala a střílela po něm přes místnost pohledem. Proč tu nebyla žádná okna?

 

„A co bude teď?“ zeptala se konečně.

 

„Měli bychom probrat, co se stane dnes večer.“

 

„A to je co?“

 

„Iniciace pouta mezi Pánem a Zdrojem a první Znamení.“

 

„Já myslela, že první Znamení je ta iniciace,“ odvětila Tessa a znovu se napila.

 

Theon pomalu zavrtěl hlavou a ne­uhnul pohledem. „Tvoje tělo ještě není připravený Znamení přijmout.“

 

„Aha… A jak ho připravím?“ Třáslo se jí koleno, nebyla schopná udržet nervy na uzdě. Theon si pohybu hned všiml a ona okamžitě přestala.

 

„S tím ti pomůžu já,“ odpověděl a přistoupil k ní tak blízko, že se jejich nohy skoro dotýkaly. Pomalu si dřepnul a díval se jí přímo do tváře. „K poutu patří to, že mi musíš plně důvěřovat, Tesso.“

 

„Ale vždyť vás ani neznám,“ bránila se Tessa. „A rozhodně vám nedůvěřuju.“

 

„To bylo… upřímný.“

 

„Říkal jste, abych vám nelhala.“

 

Rty mu zacukaly, zřejmě pobavením, což bylo dobře, protože v podstatě odmlouvala následníkovi Ariuského království. Nad sebezáchovou obecně moc nepřemýšlela, ale tohle bylo přes čáru i na její poměry.

 

„To je pravda,“ souhlasil. „Ale pouto obvykle věci jako důvěra urychlí. Jakmile bude úplný, budeš mít pocit, že jsme jedna a ta samá osoba. Budeme sdílet přání i touhy.“

 

To Tessa věděla a nenáviděla to. Při té představě se cítila… vy­užitá. Což byla další věc, kterou velmi dobře znala, a přísahala si, že už se tak nikdy cítit nebude. A teď se na ni podívejme.

 

„Vím, že mi teď nedůvěřuješ, Tesso, a to, co teď udělám, asi moc nepomůže,“ pokračoval Theon.

 

„Co uděláte?“ zeptala se a trhla sebou dozadu tak prudce, že rozlila skleničku.

 

„Klid, Tesso,“ řekl Theon, vstal a došel pro ručník, aby vodu utřel. Jakmile vše vysušil, opřel se o stolek. „Existuje tonikum vyrobený právě na to, aby připravilo tvé tělo na Znamení. Působí několika způsoby, ale ten nejpodstatnější je, že umožní mojí síle, aby pronikla přes magický zábrany, který máš v sobě, ale ještě je ne­ovládáš, a dostala se dovnitř.“

 

„To nedává smysl, já se ke svý magii ještě nedostanu,“ reagovala Tessa, znovu se jí rozklepalo koleno a rukama svírala opěrky židle.

 

„O tom to je,“ vysvětloval dál Theon. „Protože zatím nemáš přístup ke svýmu živlu, nedokážeš štíty stáhnout. Aby Znamení fungovala, musí se přes ty zábrany dostat. Tonikum vytvoří dočasnou skulinu a umožní mé magii, aby proklouzla dovnitř. Když navíc přijmeš Znamení ještě před tím, než se projeví tvá vlastní magie, pro­lne se můj magický podpis s tvým, což mi umožní využívat tvou moc, jakmile se pouto plně naváže.“

 

„To zní skvěle,“ zamumlala Tessa.

 

„Copak to není pocta stát se Zdrojem následníka trůnu?“ zeptal se Theon a opřel se o stůl.

 

Tessa sklopila zrak. „Pro spoustu fae určitě jo.“

 

„Ale ne pro tebe.“

 

„Já vám tam v chodbě nelhala.“ Ruce měla v klíně a hrála si s kamínky na šatech.

 

Rozhostilo se mezi nimi ticho, které trvalo snad celé minuty, ani jeden nic neříkal. Tessa se nedokázala přimět k tomu, aby se na něj podívala. Věděla, že pokud bude v celé téhle záležitosti pokračovat, bude si muset to tonikum, ať už to bylo cokoliv, vzít. Doufala, že bude chutnat po čokoládě, protože hlad ji mezitím úplně přešel.

 

Znovu přišel k ní a Tessa cítila, jak ji prsty jemně chytá za bradu a zvedá její tvář ke své.

 

„Tesso, podívej se na mě.“ Počkal, až k němu vzhlédne. „Já vím, že takhle sis svou budoucnost asi nepředstavovala, ale brzo to bude jediná budoucnost, kterou budeš chtít.“

 

Tessa na krku ucítila ostré bodnutí a vykřikla. Rukou si chtěla sáhnout na zasažené místo, ale Theon byl rychlejší. Dlaň, která držela bradu, ji bleskurychle chytila za zápěstí. Když spustil druhou ruku, Tessa v ní spatřila stříkačku s jehlou.

 

„Co jste to udělal?“ zalapala po dechu a snažila se uvolnit z jeho sevření, což bylo naprosto marné.

 

„Tessalyn, podívej se na mě,“ poručil jí a Tessa s hrůzou vytřeštila oči, protože cítila, jak jí přinucení proniká pod kůži.

 

Přinucování byl dar, který dostali do vínku všichni Dědicové. Schopnost plně ovládat druhé, pokud v sobě neměli ochranné štíty, kterými by je odrazili. Fae byli vedeni k tomu, aby se bránili pouze v případě, kdy to vyžadovaly jejich úkoly, a i tak to uměli, až když se probudily jejich vlastní dary.

 

Snažila se vzdorovat, ale její tělo se řídilo vlastní vůlí a pohled jí sklouzl zpátky k němu. Znovu si k ní dřepl a volnou ruku jí položil na tvář. Když se jí dotkl, cítila moc, temnou a chladnou, jak jí vibruje o kůži a hledá si cestu do jejího nitra. Pokusila se křičet. Odvrátit zrak. Odtrhnout se od něho. Ale byla úplně ztuhlá. Najednou jí došlo, že za to může to tonikum.

 

Začal mluvit jazykem, který neměla znát, ale její duše chápala, co říká. Srdce jí v hrudi divoce bušilo a s kaž­dým slovem, které pro­nesl, se lámalo a tříštilo.

 

„Jsem Theon St. Orcas. Následník Ariuského království. Ty jsi Tessalyn Ausra. Zvolil jsem si tě za svůj Zdroj. Posloucháš mě nade všechny ostatní. Mé touhy jsou tvými touhami. Jsi má.“