Karnyfel – setkávání s přetvářkou temnoty uvnitř nás

Českému čtenáři se dostává do rukou další kniha poukazující na bohatou historii české hororové tvorby. V tomto případě je to ještě o něco výjimečnější, protože se jedná o uchopení dobových témat ženskou autorkou. A to velmi čtivě a nápaditě.

Psát mužským stylem bývá pro většinu žen ošemetné. Jednak je to povětšinou docela dobře rozpoznatelné, tu více, jinde méně. To ovšem neznamená, že to není s mistrovským nadhledem dosažitelné, jak dokazuje tento výbor díla.

Na knize je sice použito jméno Jiří Sumín, který po většinu svého autorského života používala spisovatelka Amálie Vrbová. Ač je to poměrně nezvyklé, bude lepší v této recenzi o autorce přece jen psát jako o autorovi, neboť by si to ona jistě přála, a jak uvádí v doslovu Petr Boček, označovali ji tak i její recenzující současníci.

V knize čtenář najde celkem patnáct reprezentativních vzorků tvorby Jiřího Sumína, z nichž jeden je výňatkem z románu, ale funguje zde jako samostatný příběh, a doslov vyčerpávajícím způsobem mapující jeho dobu, život a přijetí jeho díla kritikou i veřejností.

Hlavními nosnými tématy jsou bigotní křesťanská víra a s ní přímo spojeny projevy slepé pověrčivosti, jež právě dost často vedou i k tragédii, ať už jednotlivce, anebo celého společenství. Jiří Sumín ukazuje tragičnost jednotlivce již i tak dost zkoušeného celoživotní nuzotou spojenou s osudovými ranami, kvůli nimž dokáže zhořknout i ta pomyslná trocha štěstí.

Příběhy dobře vykreslených protagonistů jsou zasazeny nejčastěji do prostředí maloměsta, vsi či rovnou odlehlé samoty. Dále je zde ukázána snaha za jakoukoliv cenu, i naprosto nepřiměřenou, změnit svůj úděl a polepšit si, i třeba na úkor někoho jiného.

Nechybějí ani postavy vyloženě odsunuté na pomyslný okraj společnosti, reprezentující pašeráky nebo lichváře. Kontrasty jsou v příbězích rozhodně vykresleny velmi krásnými popisy. Autor dobře pracuje s vnitřními dialogy hlavních postav, které pomáhají čtenáři se více ponořit do jejich motivací a celkově do vyprávěných příběhů.

Tragické události zasazené do prostředí moravské Hané jsou sepsány doslova úžasně malebnou češtinou, kdy už se archaické výrazové prostředky konce devatenáctého století z češtiny postupně vytrácely, i když ještě zcela nezmizely. O to větší kontrast autor do svých vyprávění vkládá. Z příběhů jsou bezezbytku cítit bohaté bolestné vlastní zkušenosti, které dokázal vybrousit do té nejčistší podoby, a i když se lidský život od popisovaných dob diametrálně změnil, texty samotné zestárly jen pramálo. Spíše by se dalo bez příkras říci, že pro současného čtenáře, který není odkojen pouze konzumní literaturou, dozrály.

Jako jeden příklad za všechny zmíním povídku, podle jejíhož názvu tento výbor nese svoje jméno, a to Karnyfel. Několika generační a sociálně pestrá skupinka oslavuje narozeniny v bytě nedaleko strže místního lomu. Do jejich družné zábavy zavítá cizinec, který již s nadcházejícím večerem ztratil směr a po dlouhé cestě uvítal možnost si odpočinout v suchu a teple. Výraz Karnyfel ona společnost používá jakožto neškodné synonymum pro označení Lucifera, o kterém si s velkou fascinací vypráví různé příběhy. Nově příchozí se velmi rychle vžije do role pokušitele a narušitele zdánlivého klidu a nastaví zrcadlo falešným moralitám dané společnosti.

Jedná se o další z bohulibých příspěvků nakladatelství Carcosa v edice Temnosti, jenž sestavil a doslovem obohatil Petr Boček. Ten vytvořil další z nádherných příspěvků objevujících autory naší minulosti, které jistě stojí za to poznat, protože se na ně zapomíná zcela neprávem.

Vydala: Carcosa; 2025
Obálka: výřez z obrazu Hlava démona (Michael Vrubel 1890)
Počet stran: 360
Vazba: pevná
Cena: 399 Kč