Rozhovor s „žoldnéřkou fantasie“ Magdou Duhonskou nejen o psaní povídek
Přebor autorů fantastiky je sice míněn s mírnou nadsázkou, ale současně vypovídá o míře úsilí, kreativity a zdravé úpornosti oceněných autorů (v roce 2025 autorek). Abychom dodali odvahu dalším adeptům literárního řemesla, položila jsem několik otázek držitelkám prvních tří míst – tentokrát Magdě Duhonské, která se umístila na žebříčku PAF jako druhá.
Jaké knihy nejraději čteš?
MD: Vyrostla jsem na fantasy, sci-fi a tehdy módních YA dystopiích, dnes však spíš čtu současnou českou i světovou literaturu a non-fikci. Teď si tedy dávám menší fantasy odbočku a hodlám se prokousat všemi deseti díly Malazské knihy padlých. Mám ráda nejednoznačné příběhy o morálních dilematech, etice moci a komplikovaných mezilidských vztazích.
Co tě nejvíce inspiruje?
MD: Tak nějak nic konkrétního a zároveň všechno po troškách. Pokud ale potřebuji inspiraci rozproudit, nejvíce mi pomáhá hudba, která musí být zásadně instrumentální. Nejlepší jsou soundtracky k různým filmům a videohrám, případně temná „vikingská“ hudba. Spoustu inspirace nacházím i v knihách a dalších médiích. Inspiraci naopak nenacházím v reálném životě.
Který ze svých literárních výtvorů (bez ohledu na umístění v soutěžích) bys čtenářům doporučila jako zatím nejpovedenější?
MD: Určitě bych doporučila povídku O krakenech a koláčcích, která vyšla v roce 2025 ve sbírce Žoldnéři fantasie: Chovatelé krakenů. Byla to moje první oceněná povídka a myslím, že v sobě docela dobře kombinuje temné prostředí a humorný styl vyprávění. A hlavně je z půlky o pečení! Dál bych doporučila povídku Hranice stínu, která skončila na 6. místě v soutěži Vidoucí, ale myslím, že je z mých povídek, jejichž výsledky už byly vyhlášené, asi nejpovedenější – opět se odehrává v docela temném prostředí, které je, doufám, aspoň trochu zvýrazněné jistým naléhavým tónem příběhu.
Která z oceněných povídek ti dala nejvíce zabrat a proč?
MD: Pro mě je upřímně každá povídka obvykle těžká. Bojuju hlavně na začátku, kdy potřebuju vymyslet, co budu psát, jak mám povídku zkonstruovat, a především o čem to doopravdy je. Z oceněných povídek byla náročnější hororovka Omusambwa. Psala se docela rychle, protože povídka samotná je docela naspeedovaná, takže nebyl čas ztrácet čas, ale vybrala jsem si pro ni docela unikátní prostředí – karibský ostrůvek pod nadvládou koloniálního Nizozemí –, takže mě dlouho zasekávaly rešerše. Oceněná povídka Hranice stínu se mi psala výjimečně velmi dobře, možná proto, že jsem si pro ni vytvořila super atmosférický soundtrack, hlavně ze hry Baldur’s Gate 3.
Někteří autoři preferují konkrétní žánry, jiní škatulkování odmítají. Je nějaký literární žánr, který pokládáš za výzvu?
MD: Asi bych si momentálně netroufla na pořádně propracovanou detektivku nebo thriller plný zvratů, plot twistů a nečekaných odhalení. Přijde mi docela náročné to udělat fakt dobře. Podobně to mám i s různým střídáním časů a vypravěčů – velmi pomalu do toho zkouším namáčet prstíky. Těžké mi to přijde hlavně v krátkém povídkovém rozsahu, ráda totiž sleduju a hluboce rozumím hlavním postavám a příliš mnoho postav na málo stranách hrozí jistou mělkostí vyprávění.
Co píšeš právě teď?
MD: Momentálně pracuju na psychologickém románu ze současného Česka, což je pro mě vykročení z komfortní zóny. Mezitím mám rozpracovaných pár povídek do nadcházejících ročníků literárních soutěží. A v šuplíku mi pořád leží obligátní fantasy trilogie, na kterou jednou přijde čas. Zkrátka a dobře, nevím, co dřív.
Je něco, co bys chtěla vzkázat či doporučit čtenářům nebo začínajícím autorům?
MD: Všem bych doporučila číst. Fakt hodně a všechno napříč žánry, styly vyprávění, prostorem a časem. A speciálně začínajícím autorům (včetně mě): trpělivost, odhodlání a vůli psát, i když je to těžké, i když to zrovna nejde.
Žebříček PAF 2025
Rozhovor s Lucií Matějíčkovou
Za realizační tým PAF děkuji finalistkám šestnáctého ročníku našeho přeboru za rozhovor a přeji hodně dobrých nápadů pro příští soutěže.
Článek pro Interkom (Informační servis fandomu 1/2026) napsala a rozhovory s finalistkami vedla Miroslava Dvořáková, mluvčí PAF
