Lynette Noniová: Akarnae (Medorské kroniky 1)
Mít za rodiče uznávané archeology není pro šestnáctiletou Alex žádný med. Nikde dlouho nepobude, nikde si nemá šanci najít přátele. Teď ale rodiče letí za vykopávkami a Alex si má prvně vyzkoušet něco trvalejšího – internátní školu. Už tak je to velká změna, ale ještě větší ji čeká za dveřmi ředitelny.
Po nepříliš vřelém přivítání na nádvoří nové školy u národního parku Mount Hood v Oregonu se Alex zamíří zapsat. Sotva však po vyzvání vkročí do dveří ředitelny, ocitne se v lese neznámo kde. Naštěstí netápe moc dlouho, protože narazí na párek studentů tamní blízké školy, kteří jí vše objasní. Nachází se v Medoře, paralelním světě na pozemcích akademie Akarnae. A jak to tak vypadá, bude muset na škole setrvat do konce školního roku, kdy se má vrátit odborník na interdimenzionální cestování a ředitel v jedné osobě, který by Alex mohl pomoci vrátit se domů. Mezitím se má tvářit jako místní, pilně studovat obory, o kterých nemá ani ponětí, a odhalit svá skrytá nadání. A k odhalení je toho opravdu hodně. Nejen Alexina osobnost, ale i to, jak a proč se na Medoru dostala.
Lynette Noniová (* 1982) je australská spisovatelka, kterou už měli čeští čtenáři možnost poznat díky knižní sérii Ranhojička. Na rozdíl od Ranhojičky zapadají Medorské kroniky do současné doby a přecházejí do světa s podobnou společenskou strukturou a možnostmi, jaké máme nyní my. Sérii doposud tvoří šest knih s několika novelkami. První díl Akarnae autorka napsala jako svou vůbec první knihu.
Děj se převážně odehrává na Medoře, v paralelním světě, který je technologicky vyspělejší a lidé v něm mají různá speciální nadání, na která mají přijít během studií na akademii. K tomu jim pomáhají učitelé a samozřejmě nezbytná magická knihovna, která ve svých zákoutích skrývá velmi zajímavé věci.
Alex je sympatická hrdinka s nezdolným duchem, až se kolikrát zdá, že ji nemůže nic překvapit. Řadu vyhrocených situací, které ji na stránkách knihy potkají, přijímá až příliš klidně. Jejími kamarády jsou dva vrstevníci Jordan a Bear, kteří s ní sdílejí strasti studií a seznamují ji s životem na Medoře. A samozřejmě ji dostanou i do několika průšvihů – lepší přátele si nemůže přát.
Kromě učitelského sboru jsou tu postavy, které nejsou až tak vlídné, některé přímo srší špatností a jdou za vlastním prospěchem. Romantická linka se prozatím v prvním dílu nekoná, mezi postavami jde hlavně o přátelství. Sympatie mezi nimi jsou, ale jen počáteční úvahy, žádné milostné dvojičky, či rovnou trojúhelníky.
Akarnae se mi hodně líbila. Sice jsou některé autorčiny záměry často předvídatelné a nápady, jak naložit s hrdiny, neoriginální, ale kniha je napsaná dobře a mile, vzniká v ní mix zápletek, který čtenáře dokáže zaujmout. Na začátku to vypadá, jako by Alex skočila za králíkem do Říše divů, pak navštívila Bradavice a nakonec se popasovala s Knihovnou duší ve světě Podivných. Po počátečním seznámení s novým světem děj rychle odsýpá, akční scény se střídají s poklidnějšími a nechybí ani spousta humorných dialogů.
Na rozdíl od Ranhojičky, ve které mi přišlo spousta věcí nelogických a pospojovaných dost vachrlatě, nemám Akarnae co vytknout. Užila jsem si čtení, knihu doporučuji a doufám, že u nás vyjdou další díly.
