Úsvit sklizně – další návrat do Panemu
Někteří autoři se stále vracejí do vlastních fiktivních světů, aby vyprávěli příběhy nad rámec původní série, která je proslavila. Někdy se jedná o dobré, zajímavé knihy, jindy o kousky, nad jejichž kvalitou by se dalo polemizovat. Suzanne Collinsová se takto již podruhé vrátila do Panemu, tentokrát v příběhu Haymitche Abernathyho nazvaném Úsvit sklizně.
Haymitchovi je šestnáct. Bydlí v chudé části kraje, má matku a mladšího bratra, milovanou dívku, s níž by se jednou rád oženil. A taky dvacet papírků v osudí, z něhož se losují každý rok splátci do Hladových her – což je celkem pech. Tento rok ale probíhají Čtvrtohry, jež mají speciální pravidla. A ta zní: Každý kraj pošle dvojnásobný počet splátců. Dvojnásobný pech… Úsvit sklizně se tak mimo jiné stane příběhem o tom, jak se ze zarytého abstinenta stal největší ochmelka Dvanáctého kraje.
Čtenáři znají Haymitche jako opilce, který snad nikdy nevystřízliví a kterému nezáleží na ničem a na nikom. Je sice jediným přeživším výhercem z Dvanáctého kraje, zároveň je to ale zpustlík, v nějž se nevyplatí vkládat důvěru. Suzanne Collinsová se v dalším prequelu k Hunger Games rozhodla ukázat, že to tak nebylo vždycky. Jak už to tak bývá, problémem nemusí být jen samotná aréna, v níž jsou děti nuceny bojovat o holý život, ale i celkové dění kolem. Protože ve světě, kde vládne tyranie, i vítězství hořkne a jeho cena je často nepřiměřeně vysoká – až se člověk musí ptát, jestli to bylo vůbec vítězství.
Výsledek Čtvrtoher je čtenářům předem znám z původní trilogie. Přesto si autorka dokázala vymyslet opět celou řadu hrůz a překážek číhajících na splátce. Princip arény může být už do značné míry okoukaný, proto Suzanne Collinsová přišla zase s maličko odlišným přístupem jednotlivých splátců k celému podniku.
Ještě před samotnými hrami se v knize mihne celá řada známých postav – některé jsou v nových rolích, jiné přesně v těch, v nichž se ukázaly i v trilogii. Tato setkání jsou povětšinou milá, ale ve výsledku je jich tak moc, až si člověk říká, jestli to bylo nutné. Provázanost postav a některých událostí je sice skvělá, ale osobně se domnívám, že nemuselo být provázané úplně všechno. Úsvit sklizně celkově hraje na nostalgickou notu – občas až zbytečně okatě. Jenže… pořád to funguje.
Suzanne Collinsová opět dokázala zpracovat silné téma, a i když zabírá takříkajíc na první dobrou, pořád má svoje kouzlo a vytáhne ze čtenářů emoce. I teď, po tolika letech, autorka přiměje čtenáře otáčet stránku za stránkou a čekat, co povede k dávno známému výsledku. Budou neustále vyhlížet onen bod zlomu, což je udrží v přiměřeném napětí.
Původní trilogie si nese celou řadu morálních a etických otázek a ani Úsvit sklizně na tom není jinak. Ještě víc než dřív se zde řeší téma dezinformací, manipulací a propagandy, udržení se u moci formou zastrašování, vydírání a mučení. Obzvlášť s ohledem na současné světové dění jsou tato témata o to palčivější a člověk jim věnuje zvýšenou pozornost (možná to byl záměr, kdoví). Autorka opakovaně poukazuje na to, že to nezřídka bývá mocná menšina, která utlačuje většinu, zároveň ale skrze svůj příběh dokládá, že to bohužel funguje. Ukazuje ale i to, že občas stačí k rozpoutání revoluce jeden jediný člověk. Jen se na něj někdy musí čekat do další generace.
Úsvit sklizně je jako návrat ke starým Hunger Games – pořádná dávka akce v aréně a další důkazy toho (kdybychom to snad nevěděli), že Snow je zkrátka parchant. Pro fanoušky jde o nostalgický návrat, který sice nepřinesl nic nového, ale umožnil znovu zavítat do nehostinného Panemu. Možná že Úsvit sklizně nezanechá takovou stopu jako samotná trilogie, přesto by byla škoda ho minout.
Vydal: Fragment, 2025
Překlad: Zdík Dušek
Vazba: vázaná
Počet stran: 400
Cena: 549 Kč
