Nad Týdnem v Nejistotě se vznáší duch Raymonda Chandlera a Johna Morressyho
Iva Sušická, autorka knihy Týden v Nejistotě, neprošla kolečkem kurzů tvůrčího psaní, přesto patří k těm, kdo by se v bouřlivých vodách knižního trhu nemusel utopit.
Když putujete světem s přerostlou, šupinami pokrytou kočkovitou šelmou po boku, nikde vás nevítají s otevřenou náručí. Zvlášť když většina lidí ví, že vaše zvíře je monstrum stvořené pomocí magie. A s magií je to stejné jako s Nazaretem, o tom také všichni říkali, že z něj nikdy nepřišlo nic dobrého. A přesto si hrdinové Netřesk a Routa získají nejen srdce čtenáře, ale také občanů malebné vesničky Nejistota. Zvlášť když jim slíbí, že zjistí, proč se v okolních lesích ztrácí lidé a místní hřbitov opouští jeho obyvatelé, a především že zlikvidují podivná monstra podobná koním, která zdejším usedlíkům komplikují život.
Obejmul ji kolem šíje a jemně hladil po hřbetě, než se její barva vrátila na žlutou. „Vidíš támhle tu modrofialovou zválenou kytku? Tak té se odteď budeš vyhýbat jako magog boji zblízka, je ti to jasné?“ Žlutá barva a zmatený pohled ji neopouštěly. „Protože když se k ní přiblížíš, nejsi to ty. Změníš se v nemyslící zvíře, kterému záleží jen na té kytce. Pamatuješ na lidi v Brugelu? Šlo jim jen o další dávku…“ Routiny oči se rozšířily pochopením, zbělela a přitiskla se k němu jako malé vystrašené dítě, přesvědčené o přítomnosti příšery pod postelí. (str. 77)
Netřesk je samotářský dobrodruh, jehož vnitřní komentáře hodně připomínají Phila Marlowa. Jeho kočičí přítelkyně Routa nemluví, ale jako Netřeskův sidekick funguje na výbornou. Právě ona je tím, kdo z hrdiny, jehož minulost zůstává takřka do samotného konce románu utajena, dělá postavu, které čtenář záhy začne držet palce a bude jí fandit až do samého závěru.
Týden v Nejistotě je hodně upovídaný, a jak by ne, když jde o detektivku oděnou do fantasy kabátku. Většina děje se soustředí na pátrání a získávání informací od místních obyvatel. To pojala autorka jako sled často humorných, ale pěkně vypointovaných scén, které dávají vzpomenout na knihy o čaroději Kedrigernovi. Přesto jde o napínavý příběh, který nenechá čtenáře vydechnout.
Iva Sušická našla správnou rovnováhu mezi humorem a napětím, takže román není ani prvoplánovou řachandou, ale ani brutálním krvákem. Jedinou jeho slabinou může být svět, do nějž je příběh zasazen. Byť z letmých, anebo záměrně skromně rozmístěných náznaků čtenář rozpozná, že byl tento svět stižen apokalypsou, moc se o něm nedozví. To ale nemá pražádný vliv na dějovou zápletku, protože ta je vystavěna dobře a mikrosvět vesnice i jejího blízkého okolí skvěle funguje i bez bližších znalostí vnějšího světa. Přesto si čtenář možná bude klást otázky týkající se fungování magie či vztahu magických bytostí k lidem.
Od vydání Písně oceli Michaely Merglové jsem nečetl takhle dobře napsanou prvotinu. Iva Sušická si Týdnem v Nejistotě nastavila dost vysokou laťku a já jsem hodně zvědavý na její další počin.
Vydal: Cosmopolis, 2025
Vazba: brožovaná s klopami
320 stran / 399 Kč
