Parchant – trefně dvojsmyslný název prvního dílu nové série
Jedna z podzimních novinek nakladatelství Fantom Print slibuje čtenářům další dobrodružství z pera Alexeje Osadčuka. Tentokrát se podívají do fantasy světa spolu s čerstvě reinkarnovaným hrdinou.
Max Renard byl parchant – v doslovném i přeneseném slova smyslu. Byl uznaným levobočkem význačného šlechtice, jenže tatík se bohužel podílel na velezradě, za niž byl popraven. Maxovo chování vůči dalším lidem nebylo zrovna příkladné. Proč minulý čas? Inu, protože Max v důsledku svých moudrých (doufám, že cítíte tu ironii) rozhodnutí zemřel. Jeho tělo ale obsadila entita z jiného světa – konkrétně duše muže jménem Jack, který ve svém světě také zemřel, ale jeho kousky pobavily samotnou Smrt a ta se rozhodla dát mu ještě jednu šanci – ovšem jen za předpokladu, že předvede opravdu dobrou podívanou. Jack/Max svého nečekaného dobrodince nehodlá zklamat.
Alexej Osadčuk se dostal do povědomí čtenářů sérií Mirror World, která spadá do oblíbeného subžánru LitRPG a kterou také vydalo nakladatelství Fantom Print. Jeho nejnovější série Poslední život si však v mnoha ohledech s LitRPG nezadá, ačkoliv do této škatulky nepatří.
Prvním společným rysem je fakt, že se hlavní hrdina ocitá v novém a zcela cizím světě, s nímž se musí nejprve seznámit. Autor tak skrze postavu představuje svět také čtenářům. V případě LitRPG, stejně jako v případě herního tutorialu, tak člověk dostává slušnou dávku zhuštěných informací najednou. Parchant je na tom velice podobně – tento počáteční takzvaný „infodump“ byl ale docela nepříjemný. Ne snad kvůli množství informací, ale kvůli stylu, jakým byly podány. Ten byl velice polopatický a zároveň až protivně dlouhý. Musí se totiž v potaz brát fakt, že Jack/Max se potřeboval seznámit se vším – od historie, geografie a náboženství až po svou rodinnou historii a magii.
Druhým společným rysem s LitRPG je používání magie. Rozdělení na různé levely je naprosto očividné, ačkoliv není explicitně zmíněno. RPG hrami zavání také způsob získávání zkušeností, s nimiž samozřejmě souvisí větší moc. Fungování magie vykazuje jasné herní prvky, stejně jako styl, jakým Alexej Osadčuk popisuje některé události.
Skoro polovina knihy tak připomíná dříve zmiňovaný tutorial, který ale bohužel není kdovíjak záživný a o jeho stylistických kvalitách by se dalo diskutovat. Jakmile se ale Jack/Max seznámil se svým okolím, začal se dojem z knihy výrazně zlepšovat. Podávané informace byly méně samoúčelné a do textu lépe zapracované, díky tomu i dialogy působily přirozeněji a méně šroubovaně.
Lépe fungovala také dynamika, protože se začalo něco dít a byly lépe vyváženy pasáže, kdy hlavní hrdina objevoval nové taje svých schopností a kdy svou situaci aktivně řešil. Alexej Osadčuk také nakousl nějaké intriky, což bylo příjemné a do budoucna by to mohlo být příslibem odklonu od doposud poměrně přímočaré dějové linky.
Parchant tedy své skóre postupně značně vylepšil – a to nejen na stránkách knihy, ale i co se týče čtenářského dojmu. Ve výsledku to bylo obstojné oddechové čtení. Série má v zahraničí doposud šest vydaných dílů (sedmý má vyjít v prosinci) a uvidíme, kam až se Max vypracuje. Po prvotních pochybách se na naši společnou cestu začínám docela těšit.
Vydal: Fantom Print, 2024
Překlad: Kateřina Niklová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 304
Cena: 359 Kč
