Ondřej Blaho: Severní den
Jak by to dopadlo, kdyby Otcové poutníci neosídlili Massachusetts, ale ostrov s pozůstatky pradávné civilizace?
„And it’s a hard, it’s a hard, it’s a hard, and it’s a hard
It’s a hard rain’s a-gonna fall.“ (Bob Dylan)
Občas se stane, že i autor, který neprošel literárními kursy a neodbyl si účast v literárních soutěžích, dostane zelenou v renomovaném nakladatelství. Fotograf Ondřej Blaho si v době covidové pandemie splnil sen a napsal knihu Severní den. V krásné grafické úpravě, pevné vazbě a s parádní steampunkovou obálkou ji vydalo nakladatelství Mystery Press.
Všichni si z hodin dějepisu pamatují historku o tom, jak Pilgrim Fathers přepluli na lodi Mayflower oceán a založili na americkém kontinentě první anglickou kolonii. Podobnou startovní čáru zvolil pro svůj příběh Ondřej Blaho.
Před dvěma sty lety zachvátila kontinent epidemie nakažlivé nemoci. Ti, kdo se rozhodli spasit útěkem přes moře, nalezli útočiště na nehostinném ostrově velikosti menšího kontinentu, jehož povrch je bičován neustávajícími lijáky. Svůj nový domov pojmenovali Nordtag, Severní den. Jenže tenhle ostrov už byl kdysi dávno osídlen a po jeho obyvatelích v nehostinných lesích a skalních roklích zůstala spousta mechanických artefaktů a konstruktů. Za ta dvě století si potomci prvních osadníků na troskách pradávné civilizace vystavěli několik měst a některé z funkčních konstruktů se naučili používat.
O tom všem se čtenář dočte ve Vybraných zápiscích z archivů Padraniho univerzity, které nalezne na konci knihy a měl by si je přečíst dřív, než se ponoří do příběhu. Pak se v něm bude orientovat lépe než bez předběžné přípravy, protože mytologie tohoto fikčního světa a názvosloví autorem vymyšlené je tím, čím kniha zaujme nejvíce.
Příběh se odehrává dvě stě let po osídlení a sledujeme v něm životní osudy bohaté měšťanky, která se rozhodne opustit svého sice vlivného, ale příliš majetnického muže, aby se vydala na nebezpečnou cestu. Dalšími hrdiny jsou prospektor a dobrodruh, který hledá pradávné artefakty a snaží se je buď zprovoznit, nebo prodat, šéf místního podsvětí a ochrnutý vědec, jenž se snaží najít způsob, jak zvrátit status quo, který ve městech Nordtagu nastolily Vláda, Církev, Pilíře a Mlha. Problém je v tom, že ani výše zmíněné dodatky uspokojivě nevysvětlí stávající chod a vedení celé společnosti. Čtenář se může pouze domýšlet, jak jednotlivé instituce fungují, a nezjistí to do konce knihy.
Mnohem zábavnější je pozorovat, kam a jakými cestami autor své hrdiny vede a jak jejich osudy propojí. Tomu napomáhá střídání kapitol věnovaných jednotlivým postavám, přičemž poměrně dlouho trvá, než se figury na tomhle hracím plánu někam pohnou. Přinejmenším v první třetině dává autor větší důraz na budování tísnivé atmosféry než na tvorbu příběhu. Prostřední část knihy je věnována putování hlavních hrdinů a je z celé knihy nejzábavnější. Tahle kapitola je esencí toho, co si lze představit pod pojmem dobrodružné putování. Poslední třetina je pak pomyslným vyvrcholením knihy, v němž sledujeme dopad činů všech zúčastněných. Právě tenhle výstřel z Aurory je to, co by mělo čtenáře nalákat ke čtení dalšího dílu, který má autor rozepsaný.
„Neviděl dobře na muže, kteří stáli na vysokém pódiu před chrámem. A když se pak přiblížil ještě o něco blíž, všiml si dalších, jen o něco menších křížů ztopořených podél obou chrámových lodí. Žaludek mu začal protestovat, když si uvědomil, že ty složité tvary na nich zavěšené jsou lidská těla. Přivázaní či přibití, snad si s jejich údy lehce pohrával vítr, snad se z posledních sil snažili vykroutit ze sevření.“ (str. 338)
Takže tu máme temný, takřka dystopický svět dýchající steampunkovou estetikou a hrdiny, kteří jsou pouze loutkami v něčí hře o moc. To by mělo stačit ke skvělému čtenářskému zážitku. To, co zajímavé knize a čtivému vyprávění podráží nohy především, nejsou ani tak mezery v příběhu a nelogičnosti v chování jednotlivých postav, ale především rádoby archaický jazyk, kterým se autor snaží podpořit atmosféru a verneovského ducha. Ten jazyk je však kostrbatý a dialogy toporné.
Severní den by mohl být dobrou steampunkovou dystopií, stačilo by asi jen zapracovat na stylistice a doladit fungování světa. Ale kdo ví, třeba se časem z chystané trilogie stane české Nádraží Perdido, stačí jen málo. Zatím je Severní den jen autorovým splněným snem, který má k dokonalosti ještě daleko.
Vydal: Mystery Press, 2024
Obálka: Martin Stehlík
Vazba: vázaná
Počet stran: 400
Cena: 499 Kč
