Které království se promění v Utonulý kraj?

Velšská mytologie není tak známá jako jiné, mnohem častěji používané (možná i lehce nadužívané) mytologie. Má ale nepopiratelné kouzlo. Emily Lloyd-Jonesová přinesla čtenářům už druhý román inspirovaný právě velšským folklórem.

Mer to v životě neměla lehké – je totiž vodomágem. Ne zcela dobrovolně se dala do služeb místního kralevice. Ten se ale ukázal jako válkychtivý a Mer využil ke svému prospěchu. Snaha dostat se od kralevice co nejdál se Mer úplně nevyplatila – život na útěku se podobá spíš přežívání než opravdovému životu. Proto když se ji její bývalý učitel, vrchní zvěd Renfrew, pokusí přesvědčit, aby se s ním vydala na výpravu za bájnou studnou plnou pokladů, s nímž by mohli kralevice svrhnout, nedá mu to ani moc práce. Na takovou cestu ale bude potřeba pořádná družina.

Utonulý kraj se odehrává ve stejném světě jako autorčin předchozí román Kostischrány a je s ním i maličko propojený, dá se však číst samostatně i bez znalosti předchozí knihy a příběhy ani nejsou řazeny do série.

Stejně jako Kostischrány i Utonulý kraj je v mnoha ohledech jaksi zkratkovitý, což ale bohatě vynahrazuje neskutečnou atmosférou. Při čtení budou mít čtenáři dojem, že čtou mrazivou pohádku z kouzelných míst, která by na jednu stranu chtěli nejspíš navštívit, ale zároveň by na ně nikdy nevkročili, protože jsou děsivá. Pohádkovost je také jedním z důvodů, proč lze onu zkratkovitost autorce snadno odpustit – tak nějak totiž ke zvolenému způsobu vyprávění patří.

Emily Lloyd-Jonesová opět čerpala z velšského folklóru a tentokrát si vzala na paškál legendu o Cantre’r Gwaelodu – bájném království, které dopadlo stejně neslavně jako všem známá Atlantida. Kromě ústředního motivu použila i některá jména zmíněná v různých verzích legendy a vytvořila vlastní verzi událostí.

Postavy jsou sympatické a dostatečně prokreslené, pokud vezmeme v potaz, že se jedná o samostatně stojící román. Hlavní hrdinové mají jasné a uvěřitelné motivace a čtenáři se s nimi dokážou docela snadno sžít. Emily Lloyd-Jonesová vsadila na dobrodružnou stránku příběhu, značná část knihy tak plyne v poměrně rychlém tempu. Nechybí ani pořádná dávka napětí – koneckonců jedním z ústředních motivů je „vloupačka“ (heist), která si o trable a s nimi spojené napětí vyloženě koleduje. Autorka si navíc zřejmě libuje v lehce klaustrofobických situacích, protože ani takové okamžiky tu nechybí.

Dynamice napomáhá také autorčin styl, který je velice čtivý a díky kvalitnímu překladu Lucie Bregantové dokážou čtenáři docenit autorčinu slovní zásobu.

Sem tam vystrčí růžky morální a filozofické úvahy – především na téma moci a s ní spojené zodpovědnosti. Dojde ale řada i na otázku, zda nevědomost omlouvá a jaká je cena za rozhřešení. Všemu nicméně vévodí dříve zmiňovaná atmosféra, která přenese čtenáře do temného, magického světa, kde se za kouzla nezřídka platí krutá daň.

Vydal: Host, 2024
Překlad: Lucie Bregantová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 367
Cena: 429 Kč