Hlad bohů pokračuje ve výpravě za věčnou slávou

V prvním svazku trilogie Krvopřísežní, inspirované vikinskou kulturou a mytologií, rozehrál John Gwynne zajímavou hru. A jak se ukázalo, skutečně se jen rozehříval, protože Hlad bohů je dynamická pecka plná bojů, zrady, krve, ale také přátelství a oddanosti.

Svět se změnil – dračí bohyně Lik-Rifa byla vypuštěna z vězení a chce si podmanit svět lidí. Nelíbí se jí totiž, že lidé zotročují potomky bohů, a hodlá jim svou nelibost dát najevo. Jenže lidé si to nechtějí nechat líbit. A jelikož zoufalé situace si žádají zoufalé činy, rozhodnou se nájemní bojovníci Lítí bijci spolu s Elvou vzkřísit vlčího boha Úlfriho, aby se svou sestrou bojoval. Pro většinu však zůstává Lik-Rifa jen strašákem a věnují se i nadále půtkám o moc a území.

Orka sice ví, že návrat dračice je skutečností, stále ale hledá uneseného syna a na ničem jiném jí nezáleží. Nebyla by to ovšem správná sága, kdyby se tyto události nepropojily. A Varg jde tam, kam jdou Krvopřísežní, kteří se snaží zachránit unesenou čarodějku, která je manželkou jejich náčelníka, a při té příležitosti stále pátrá po vrahovi své sestry.

Hlad bohů rozhodně netrpí neduhem druhých dílů. Tam, kde byl Stín bohů místy těžkopádný a zdlouhavý, tam si druhý svazek vyšlapuje ve zběsilém tempu za doprovodu bitevní vřavy a padlých bohů. Celá kniha je nabitá událostmi a všechny jsou ve své podstatě velmi důležité. John Gwynne si připravil skvěle půdu a nyní se vydal na velkolepou cestu, dlážděnou krví a mrtvolami, na jejíž konec stále ale nelze dohlédnout.

John Gwynne nezklamal a předvedl opět skvělé vypravěčské řemeslo. Přinesl čtenářům výtečnou mrazivou atmosféru a syrový příběh, který se nebojí ničeho. Zároveň však brutalita, jíž tu rozhodně není málo, nepůsobí samoúčelně a perfektně dokresluje autorův svět postavený na bojové slávě, hrdinství a cti. Díky tomu je tu dostatečné množství epiky, ale bez zbytečného patosu.

S tím, jak příběh postupně košatí, se také zvýšil počet dějových linek, které se porůznu protínají. Kromě Orky, Varga a Elvy je příběh doplněn o linku Bióra, který cestuje s Krmiči krkavců a dračí bohyní, a o linku Gudvara, skrze niž sledujeme především politické dění kolem královny Helky.

Osudy postav se více či méně proplétají a zamotávají – tu někdo někomu zabije příbuzného a je mu za to přísahána krevní msta. Tamhle postava potká někoho, po kom zrovna pase hrdina předchozí kapitoly. A onde, aby toho nebylo málo, někdo nerozumným rozhodnutím nebo činem dá do pohybu události, které ovlivní všechny ostatní. Už se těším, až se všechny nitky setkají a dojde na vyřízení všech účtů – mohlo by to totiž dost zahýbat i s celým osudem Vigrídu, světa, v němž se příběh odehrává.

Závěrečný díl s názvem The Fury of the Gods by měl v originále vyjít letos na podzim a my se ho snad v překladu dočkáme příští rok. A bude nejspíš na co se těšit, protože tohle bude řež, která vejde do dějin – když už ne literárních, tak aspoň do těch vigrídských.

Vydal: Host, 2023
Překlad: Roman Tilcer
Vazba: vázaná
Počet stran: 664
Cena: 599 Kč