Joanne M. Harris: Hymnus pro Lokiho

Nakladatelství Laser vydalo neoficiální verzi událostí z Ásgardu vyprávěnou největším lhářem na světě.

ANOTACE:
Loki, to jsem já. Loki Světlonoš, nepochopený, nepolapitelný pohledný a skromný hrdina této konkrétní snůšky lží. Berte to s nadhledem, ale je to zhruba tak pravdivé jako oficiální verze příběhu, a troufám si tvrdit, že mnohem zábavnější. Historie mě zatím vykreslila v nepříliš lichotivých barvách. Je načase, abych všechno uvedl na pravou míru.

Loki do panteonu severských bohů nikdy tak úplně nezapadl. Pověst šejdíře a lháře, který vyřeší každý problém, ale ještě mnohem víc jich sám způsobí, ho dalece předchází a kvůli démonskému původu k němu ostatní přistupují s nedůvěrou, což pochopitelně raní jeho city (aspoň to málo, co má). A tak se Loki rozhodne pomstít.

Jak se Ódinovi podařilo Lokiho lstí vylákat z rodného Chaosu? Jak vypadal jeho život mezi bohy Ásgardu, co způsobilo jeho pád a jak to bylo s tím slavným Ragnarökem? To vše a mnohem víc se dozvíte v této neoficiální verzi událostí vyprávěné největším lhářem na světě.

 

INFO O KNIZE:
Vydal: Laser, květen 2024
Překlad: Alžběta Lexová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 344
Cena: 449 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:
Lekce první
Oheň a Led

Nevěřte přežvýkavcům…
Lokabrenna

Zrodili jsme se z Ohně a Ledu. Z Chaosu a Řádu. Světla a Tmy. Na počátku – nebo kdysi dávno – z jedné díry v ledu vyvěral oheň a přinášel nepokoje, zmatek a změnu. Změna nemusí být vždycky příjemná, ale takový už je život. A právě tam život, jak ho dnes známe, začal. Když plameny světa pod povrchem pronikly ledem do světa nahoře.

Do té doby žádné světy nebyly. Žádní bohové, žádní lidé, žádná zvířata. Panovaly jen Řád a Chaos, čiré a ničím nerušené.

Jenže jak Řád, tak Chaos jsou dost nehostinné. Dokonalý řád je nehybný. Zamrzlý, neměnný a sterilní. Dokonalý chaos je nekontrolovatelný. Prchavý a ničivý. Teprve něco mezi nimi – v podstatě vlažná voda – vytváří jedinečné prostředí pro to, aby se na pomezí mrazivé pustiny a prudkých sopek pod ledem zrodil nový život.

Takhle to vypráví autorizovaná verze přednesená Orákulem. Ze střetu Řádu a Chaosu vzešel obr Ymi, otec Ledových lidí, a prakráva Audhumla, která olizovala sůl v ledu a pomohla tak na svět prvnímu člověku Búrimu. Z toho můžeme usuzovat, že tato kráva byla strůjkyní všeho, co následovalo: válek, soužení a konce světa. Lekce první: nevěřte přežvýkavcům.

Potomci Búriho a Ymiho se odjakživa nesnášeli a velmi záhy rozpoutali první válku. Búriho vnukové, synové Bora – Ódin, Vili a Vé – Ymiho nakonec zabili a z jeho ostatků vytvořili své světy. Hory z kostí, zem z masa, řeky z proudů vroucí krve. Jeho lebku vyzvedli na nebesa, z mozku se stala oblaka, z obočí hranice mezi světy uvnitř a vně.

Jasně, nic z téhle – přiznejme si – dost nepravděpodobné báchorky se nedá dokázat. Všichni svědkové zmizeli, vyjma Ódina, Starce, který jako jediný válku přežil. To Ódin byl architektem a kronikářem toho, co dnes nazýváme dávnověkem, a shodou okolností si taky jen on (a já) vyslechl ono osudné proroctví, co mu přednesla Mímiho hlava, když byly světy ještě nové a neokoukané.

Klidně mě považujte za cynika, ale mně to zní až moc příhodně. Autorizovaná verze vynechává spoustu drobností, nad kterými kreacionisté ochotně mávají rukou. Osobně mám spoustu pochybností – především ohledně té obří krávy –, ačkoli ani dnes není úplně bezpečné podobné věci říkat nahlas. V minulosti se nesmělo ani naznačit, že by Ódinova verze událostí mohla být spíš metaforická než doslovná. Kdo si to zkusil – třeba já –, byl okamžitě označen za kacíře a dostal to sežrat. A proto jsem si svoji skepsi nechával raději pro sebe.

Takhle se náboženství a příběhy dostávají do světa. Ne skrz bitvy a dobyvačné úspěchy, nýbrž skrz básně, báje a písně, které se nejprve předávají ústně a pak je nějací učenci a písaři sepíšou. A tak jsme i my přišli o pět století později ke svému náboženství s novým bohem. Nevnutil nám ho nikdo válkou, nasáli jsme ho z knih, příběhů a slov.

Slova koneckonců přežijí každý skutek. Dokážou roztříštit víru, rozpoutat válku, změnit běh dějin. Příběh vám dokáže zrychlit tep, umí zdolat sebevyšší hradby a překonat sebevyšší pohoří. Hej, příběh umí dokonce i vzkřísit mrtvé. A tak se Král příběhů stal Králem bohů. Protože stačí otočit list a najednou už dějiny nesepisujete, najednou je tvoříte.

Ne že by snad měl Ódin během války s mrazivými obry čas na psaní. Tehdy ještě nebyly ani runy, ani papír, na který by mohl psát. Metafora nebo ne, tomuhle věřím já: svět vznikl díky Změně, služebnici Chaosu. A jen díky Změně přetrval. Podobně jako váš skromný vypravěč, který se taky musel věčně přizpůsobovat novým okolnostem.

Polární zajíc má v zimě bílou srst, aby se predátorům ve sněhu ztratil. Jasan na podzim shazuje listí, aby měl větší šanci v zimě přežít. Všechno živé se chová stejně – dokonce i bohové. Převlékáme kabáty a držíme krok s pomíjivou dobou. Mělo by se tomu nějak říkat. Víte co? Vlastně by to měl být jeden z mých přídomků. Nazývejme ho Revolucí.