S Miroslavem Pechem o hororu i poezii

Publikováno: Autor:

Mám tu čest vyzpovídat Míru Pecha, jednoho z nejtalentovanějších hororových spisovatelů a autora takových knižních pecek jako Mainstream, Dítě tmy a Rytíř anebo nejnovější novely Program Nosferatu.

Foto: Richard Klíčník

Začínal jsi jako románový kronikář generace mileniálů, co tě k tomuhle vedlo?

Tak jsem určitě nezačínal a nejsem si vědom, že bych něčím takovým byl. Patrně narážíš na knihu Cobainovi žáci. Jo, byly tam tendence je oštítkovat jako generační výpověď a kdesi cosi… Bavívaly mě příběhy o dospívání, tak jsem si jeden takový napsal. To je vše.

Nejsi jen spisovatel, nýbrž i básník. Tvoje sbírka Marabu je velmi silná. Jak bys ji dokázal prodat někomu, kdo poezii nečte?

Je pravda, že marketing moc zmáknutý nemám, spíš vůbec. Popravdě je mi sebepropagace trochu protivná, nemusím ji u jiných, natož u sebe. Na druhou stranu to chápu, člověk se chce pochlubit vydaným dílem, má rád, když ho někdo pochválí. Platí to jak u amatérů, tak u profíků. Svého času jsem o sobě taky sdílel každé prdnutí, u jednoho to přetrvá, u druhého časem přejde. Když mám venku novou knížku, dám o tom pochopitelně vědět, sem tam sdílím nějakou recenzi, ale netankuje mě denně otravovat na sockách svým ksichtem.

Když Marabu vyšel, zveřejnil jsem, o čem je a co mě vedlo k jeho napsání. Je dost srozumitelný na to, aby ho četli i nečtenáři poezie.

Nejvíc se soustředíš na hororový žánr, jak už jsi dokázal ve svých knihách, kupříkladu naposled v novele Program Nosferatu, kde ses vžil do postaršího spisovatele hororů víc, než by se mohlo zdát někomu normální. Co tě spojuje s hororovým žánrem?

Rozhodně jsem měl v uplynulých letech velmi silné hororové období a jsem zvědavý, jestli se to někdy zopakuje. Program Nosferatu mě bavil, do postaršího spisovatele hororů jsem se vžil celkem snadno, sám jsem postarší spisovatel hororů.

V románu Rytíř ses hluboce ponořil do dětského myšlení spojeného s lovecraftovským motivem. Co tě k tomu inspirovalo?

Poměrně stará povídka. Tu a tam jsem si na ni vzpomněl. Když se to zas jednou stalo, napadlo mě pokračování a z povídky se stala kniha.

Dítě tmy jsi zasadil do devadesátek. Po přečtení této knihy jsem měl neuhasitelnou touhu si pustit film Horizont událostí. Jak silně na tebe tento film zapůsobil?

Ale jo, je fajn.

Co vůbec formovalo tvoje žánrové cítění, kde jsou tvé kořeny?

Jako v hororu? Řekněme do těch jedenácti dvanácti let? To bude Freddy, Vetřelec, Bojíte se tmy?, Krajní meze, Akta X, Stopy hrůzy, Poe, Hitchcock, Le Fanu, King…

Jsi člověkem mnoha rolí. Syn, otec, manžel. Která z nich ti nahání největší strach?

Jako syn se bojím o rodiče, jako táta o děti, jako manžel o ženu. Ale to je spíš láska.

Vkročil jsi snad na všechny úrovně literatury. Od mainstreamových románů přes tvůj milovaný horor až k poezii. Co přesně pro tebe znamená výraz pokleslá literatura?

Vážně nevím, co mají znamenat ty úrovně. Zní to strašně bombasticky, ale já jsem na literárním poli jen takový panáček, ani pěšák, ani vlajkonoš, spíš polovypitá, do bláta zadupaná bandaska rumu. Zkrátka taková pokleslá literatura.

Je něco, co bys milovníkům českého hororu na první dobrou doporučil?

Napadá mě Havlíčkův Neviditelný. Anebo prostě Golden Dog. To je dneska naše nejprogresivnější hororové nakladatelství, navíc vsadilo na do té doby nepříliš známé a neznámé české autory, toho se tu zatím nikdo neodvážil.

Jaké máš tvůrčí vyhlídky do budoucna?

Těším se na Ymiho lebku, měla by snad už brzo vyjít. To je sbírka básní o Islandu. Něco z mytologie, historie, lyriky, nějaké osobní věci, milostné básně, navíc bude na obálce obraz islandského spisovatele a malíře Hallgrímura Helgasona.

Průběžně píšu další básně, zkouším poskládat písničkářské album, rád bych dal dohromady knížku civilních příběhů, bez strašáků a násilí, ale jde to pomalu, u prózy se musí dlouho sedět, psaní, čtení, redigování, všechno je děsně zdlouhavé a mě pak z toho bolí za krkem.


 

Co bys doporučil začínajícím autorům? Ať už jde o knihy, anebo filmy. A samozřejmě nějaké ty rady kolem tvorby taky.

Nenechte si do toho moc kecat. Čtěte a pište, co vás baví, hledejte svůj hlas, poslouchejte, co se kolem vás děje. Žijte. Zkuste nečíst takové ty manuály „Jak napsat bestseller snadno a rychle a stát se milionářem“. Tak se nedělá literatura, ale produkt. Zaměnitelný shit, kterých jsou plné regály. Nebo si ten námět nechejte sepsat umělou inteligencí, prý se to tak dneska dělá…

Co nejšílenějšího anebo nejbizarnějšího jsi kdy viděl?

Asi že ve světě jsou pořád psychopati, kteří rozpoutávají války a nabádají druhé k násilí. A bohužel se zdá, že budou i nadále.

Přichází poslední a nejzávažnější otázka. Připadáš si dobře ve své kůži, anebo ti chybí nějaké to chapadlo, či výběžek?

Musím se spokojit s tím, co mám.

***
Děkuji Mírovi Pechovi za rozhovor a přeji mu ještě mnoho tvůrčích sil do budoucna, abychom měli stále přísun kvalitní literatury, a ne jen produktu, jak sám autor trefně poznamenal v jedné z odpovědí.