Raymond E. Feist: Král popela
První díl nové Feistovy trilogie Sága ohňotvůrců přivádí čtenáře do Garnu, říše pěti království. Příběh začíná ve chvíli, kdy jedno království zaniká vlivem Zrady.
Král Steveren, řečený Rudovlas, je popraven s celou širokou rodinou, včetně nevinných dětí. Území je zničeno, bohatství rozkradeno. Následně čtenář sleduje tři dějové linie, z nichž nejdůležitější jsou osudy posledního přeživšího potomka zrazeného krále. Hatušaly (zkráceně Hatu) vyrůstá v utajení v cizině, v komunitě nájemných vrahů a vyzvědačů, aby se po dosažení sedmnácti let vrátil k dobrodinci, který ho jako kojence ušetřil. Hatu nemá tušení, kým je, a čtenář se nemůže dočkat okamžiku jeho prozření.
Děj plyne pomalu, táhne se jako med prosypaný pepřem, protože o násilí a drsné scény tu není nouze. Milovníci klasické fantasy si přijdou na své, zatímco ti netrpělivější budou skuhrat, že je to na dlouhé lokte, a bude je možná provokovat, že téměř všechny zásadní zvraty se dají předvídat předem. Ale kouzlo této knihy spočívá v něčem jiném než v šokujících pointách. Především je to fenomenální ukázka pragmatismu. Hodně prostoru je věnováno epizodám ze školy v Království noci, kde se Hatu učí být platným a poslušným členem zločinecké organizace Neviditelných, kteří vskrytu působí na území všech čtyř království Garnu.
Ve škole kdysi zaslechl, co se říkalo o mocných rodinách, jejichž potomci se nedokázali prosadit: „Ti, kteří vědí, nemluví, a ti, kteří mluví, nevědí.“ (str. 87)
Mimo jiné se ukazuje, že vzdělaný a ušlechtilý baron Daylon (to je ten dobrodinec, který poslal Hatušalyho na vychování do ciziny) tak učinil především z politických důvodů (aby si připravil pole pro vlastní mocenský vzestup), a nikoliv ze soucitu nad posledním potomkem přítele, na jehož zradě se sám (ač neochotně) podílel. Sonda do politikaření a intrik více než co jiného ilustruje, že nic není černobílé. Připomíná, že naše činy jsou vždycky ovlivněné podmínkami a prostředím, ve kterém se nacházíme.
Příběhem nenápadně prostupuje magická vlnka, protože Hatu je posledním potomkem rasy Ohňotvůrců, bytostí ovládajících magii ohně. Usmrcením širokého rodinného klanu se schopnost kontrolovat ohnivý element zkoncentrovala v jediném přeživším, který to – jak jinak – ještě neví. Naznačený magický motiv přináší příslib rozvinutí a patřičného vytěžení v dalším díle ságy. Kromě magické vlnky a prvku očekávání (kdy se Hatu dozví o své pravé identitě) příběhem prosakuje legenda o návratu posledního potomka zrazeného krále. Čtyři králové, kteří Zradu zosnovali, mají důvod k obavám. A jsou tu i další, kdo nepozorováni svírají v prackách nitky dějin a kterým se návrat Rudovlasova mstitele hodí do krámu ještě méně. Sympatický Hatu balancuje nad propastí na lávce tenké jako ostří meče a čtenáři mu budou držet palce, aby se nezřítil.
Raymond E. Feist je autorem klasické fantasy. Jeho mnohadílné ságy – Trhlinové války, Odkaz Trhlinových válek, Sága o Impériu a další ‒ se překládají po celém světě. Král popela jako první díl Ságy ohňotvůrců je důstojným reprezentantem jeho tvorby. V rozkošnicky pomalém vyprávěcím tempu má čtenář spoustu času na seznámení s postavami, dostává příležitost ocenit specifika popisovaných kultur a současně má šanci nahlížet za spletité sítě pletichaření a intrik. Hlavní hrdina Hatu působí sympaticky a věrohodně, což je ostatně typické pro všechny Feistem stvořené postavy.
Ve své žánrové kategorii je Král popela, ve zdařilém překladu Roberta Čapka, povedenou knihou, a příznivcům klasické fantasy ji můžu s klidem doporučit.
Vydal: Laser, 2024
Překlad: Robert Čapek
Vazba: pevná
Počet stran: 480
Cena: 549 Kč
