Tajemná Malta I: záhada Cart Ruts

Když jsem stanul u Stonehenge, vzpomněl jsem si na chrámy na ostrově Malta, které jsou dokonce ještě starší než ikonická anglická památka, a dostal jsem neodbytnou chuť je navštívit. V roce 2022 se mi to konečně podařilo. A tento článek, stejně jako další tři, které budou na Dětech noci zveřejněny, o tom pojednává.

Psala se neděle 8. května 2022. Vstal jsem, rozespale jsem opustil ložnici našeho apartmánu a zamířil jsem do obývacího pokoje. Skrz prosklené dveře vedoucí na balkon se mi naskytl úžasný výhled, kterého jsem si předtím nebyl vědom – ubytovali jsme se totiž ten samý den hluboko po půlnoci, takže v té chvíli vše (krom lamp u silnic) halil závoj tmy.

Přímo pod námi se rozkládala nejzazší část zálivu sv. Pavla, obklíčená z jedné strany vesničkou Xemxija, v níž stál náš aparthotel, a z druhé strany městem St. Paul. Dále do vnitrozemí pak pokračovalo úrodné údolí, které od zálivu oddělovala malá ptačí rezervace, ze které byl neustále slyšet křik místního osazenstva. Bylo jaro. Tudíž se na jindy vyprahlé Maltě svahy kopců bujaře zelenaly. A hluboko pod námi neustále pendlovala po silnicích auta (v té chvíli jsem ještě nic netušil o zdejších zácpách) a nezaměnitelné bílo-zelené autobusy (které vlastně vůbec podle jízdního řádu nejezdí, důležité je pamatovat si jen číslo spoje).

Pocítil jsem vzrušení. Tak jo, jsem na Maltě. Rychle jsem do sebe naházel snídani, protože už jsem se nemohl dočkat, až se vypravím za svým prvním dobrodružstvím. Chtěl jsem totiž vidět proslavené Cart Ruts, koleje hluboko vryté do povrchového vápence, který je na Maltě prostě všudypřítomný (je z něj vystavěna i většina budov na ostrově).

O Cart Ruts jsem se poprvé dozvěděl při čtení knih obrýleného a vousatého záhadologa Davida Hatchera Childresse, známého z populární série dokumentů Vetřelci dávnověku. A o něco později jsem na ně narazil i v knize Prorok minulosti, kterou nenapsal nikdo jiný než velký Erich von Däniken (toho snad představovat nemusím :-D), naposledy pak v knihách německého záhadologa Hartwiga Hausdorfa, ale i českého publicisty Jana A. Nováka (jeho knihu Největší záhady Středomoří vřele doporučuji, pokud vás záhady této části světa zajímají).

Cart Ruts se na Maltě nachází nepřeberné množství, hlavně v severozápadní části ostrova, protože ty ve východní části, kde se nachází tzv. městská Malta, již dávno vzaly za své kvůli bytové výstavbě. Koleje stoupají do strmých svahů či z nich klesají, kříží se (asi největší taková křižovatka na ostrově se jmenuje Clapham Junction podle slavného londýnského nádraží a nachází se poblíž útesů Dingli) a některé dokonce vedou až do moře, aby pokračovaly dál pod jeho hladinou, a to i do značných hloubek, někdy se uvádí čtyřicet metrů, jindy sedmdesát, ale asi to tolik nebude. Každopádně je zřejmé, že vznikly před mnoha tisíci let, kdy byly hladiny světových oceánů a moří mnohem níž než dnes.

Přímo se nabízí myšlenka, že se jedná o stopy, které do měkkého vápence vryla kola vozů, mezi archeology dokonce vznikla domněnka, že by tyto koleje mohly sloužit k přepravě obrovských vápencových bloků na staveniště maltských megalitických chrámů. Problém je ale v tom, že Cart Ruts nemají stejný rozchod. Mají též rozdílnou hloubku a někdy zahýbají tak prudce, že by to žádný hypotetický vůz nezvládl a překotil by se. Navíc se poblíž chrámů většinou nenacházejí.

Existují však i jiné teorie, které tvrdí, že měly Cart Ruts sloužit k zavlažování. Analogií jsou levády, které se nacházejí na portugalském ostrově Madeira a odvádějí vodu z hor do nižších poloh. Problém však je v tom, že na Maltě se nenachází žádné vysoké pohoří ani prameny, které by kanály mohly téct.

Jelikož tady tedy tradiční archeologie tak trochu pokulhává, chopil se Erich von Däniken svojí příležitosti a v knize Prorok minulosti všechna vědecká tvrzení zesměšnil a rázně smetl ze stolu, přičemž ale sám nic nenavrhuje (ani to, že se jednalo o naváděcí systém pro návštěvníky z vesmíru, ach jo… :-D), snad jen to, že by měly být Cart Ruts podrobeny mezivědnímu výzkumu.

Změnilo se tedy od těch dob něco? Přišli archeologové s nějakým novým vysvětlením vzniku kolejí Cart Ruts? Nikoliv. Od roku 1979, kdy Däniken napsal svou knihu, stále úpěnlivě lpí na výše zmíněné teorii o vozech, jak jsem se ostatně dozvěděl v publikaci od Malta Heritage nazvané Cart-Ruts and their impact on the Maltase landscape. Záhada tedy přetrvává…

A já se jí musel podívat na zoubek. Protože se jeden exemplář Cart Ruts nacházel jen kousek od mého hotelu, vysoko nad Xemxijí, a byl součástí turistické trasy známé jako Roman Road spojující několik zdejších archeologických nalezišť.

Vyběhl jsem tedy do probouzejícího se jitra a po pár krocích už mě vybízel ukazatel, abych se po ní jako většina smrtelníků vydal, já měl však jiné záměry – chtěl jsem ji totiž vzít opačně, zejména kvůli mé zvědavosti na zdejší Cart Ruts.

Prošel jsem obytnou zástavbou a zamířil jsem k hlubokému údolí, oddělujícímu Xemxiji od letoviska Melliaha, které se nachází na jeho protější straně. Přímo do skalní stěny pod Xemxijí jsou zasazeny římské lázně, ke kterým jsem sestoupil po pár schodech. Krátce jsem nahlédl dovnitř. A pocítil jsem vzrušení. Jsem tady, objevuju. Je sice trochu zatažené, ale přesto krásné jitro a já jsem na ostrově ve Středomoří, který oplývá nesčetnými záhadami. Byl to fakt skvělý pocit, který ani nedokážu literárně vylíčit. To prostě musíte zažít.

Nadšeně jsem vyrazil k samotným Cart Ruts, které jsem hledal pomocí aplikace od Mapy.cz. A musím říct, že byly přímo tam, kde podle mapy být měly (prst vztyčený vzhůru). Byly vryty do povrchového vápence kousek od obytné zástavby a táhly se do délky několika metrů, hloubkou nepřekračovaly deset centimetrů (na Maltě se ale našly i hlubší Cart Ruts, některé dokonce dosahují hloubky přes sedmdesát centimetrů). Odkryty byly poměrně nedávno, protože se původně na místě nacházela orná půda a vegetace. Malta si totiž Cart Ruts poslední dobou považuje, a dokonce je začala i chránit, aby nebyly zničeny během další horečnaté výstavby.

Jal jsem se je několik minut obdivovat, přičemž jsem i já přemýšlel nad tím, k čemu mohly sloužit. K ničemu jsem se ale nedopátral. Je to prostě záhada! Udělal jsem si u nich snímek – protože já prostě musel! – a vydal se po Roman Road, abych prozkoumal další zajímavá místa na trase. A že jich je v okolí Xemxije přehršel: jeskyní obydlí dávných lidí, fénické hrobky, včelín z římské doby… Jen je potřeba dávat pozor na cestu, protože ochozené vápencové kameny prostě děsně kloužou, i mně se v jednu chvíli podařilo uklouznout a málem to odskákal zbrusu nový mobil, který jsem kvůli focení držel v ruce (displej starého se mi rozbil tři dny před odletem – díky čáslavská dlažbo! :-D).

Celý průzkum mi zabral asi hodinu, a ač jsem si myslel, že tu na nikoho nenarazím (protože památky podobného druhu prostě na Maltě netáhnou tak mocně jako například Valleta či katolický chrám v městě Mosta, který má jednu z největších kupolí v Evropě), nakonec jsem pár spřízněných duší potkal.

Zpátky do hotelu jsem se vracel nadšený, už jen kvůli tomu, že to byl jen začátek: mělo mě čekat deset úžasných dní strávených na Maltě, plných dobrodružství a objevování.

Dodatek: Pokud si myslíte, že jsou Cart Ruts jen záležitostí Malty, tak to není pravda. Hojně se také nacházejí na sousední Sicílii, Sardinii a dalších místech ve Středomoří…