Zachrání Dcera Sparty samotné olympské bohy?

Dafné Diodórová musí zastoupit bratra Pyrrha při honu na jelena, jehož ulovení má zajistit Spartě přízeň bohů, bohatou sklizeň a prosperitu. Cestu jí ale zkříží samotná bohyně lovu Artemis, která jí přikáže, aby našla předmět, jenž bohům někdo ukradl. A pokud Dafné selže, zemře Pyrrhus i ona sama – a olympští bohové padnou.

Dafné bohy nenávidí, protože ji připravili o rodiče a donutili ji žít ve Spartě, kde nikdy nebude ničím jiným než Mothax, tedy vetřelcem. A navíc ještě ženou, která nesmí nastoupit do armády, ať už trénuje sebevíc nebo je sebelepší v boji.

Proto Dafné není ani trochu nadšená z toho, že ji na cestě doprovází bůh Apollón, kterého považuje za nesnesitelného nadutce. Ale ani Apollón nemá na růžích ustláno, protože nalezení zcizených předmětů je jeho jediná šance, jak si znovu získat přízeň svého božského otce Dia.

Claire M. Andrewsová se inspirovala legendou o Dafné a Apollónovi i celou řadu dalších řeckých bájí, takže se v jejím románu setkáme třeba s Meneláem a Helenou, Prométhem, Théseem a Adrianou, Mínótaurem v krétském labyrintu, Múzami i samotnými olympskými bohy.

Dafné je odvážná a talentovaná bojovnice, která tvrdě dře, chrání a miluje svoje nejbližší. Její původ obestírá tajemství, protože její matka zemřela při porodu, ale kdo je její skutečný otec? Apollón je sebevědomý, okouzlující, ale taky příliš sebevědomý a rozmazlený. Má spoustu tajemství, o něž se nehodlá podělit, někdy Dafné chrání a opatruje, ale jindy s ní neváhá manipulovat, aby dosáhl svého. Dafné a Apollóna to k sobě táhne, ale jejich vztah je poznamenaný množstvím tajemství, manipulací a nedůvěrou. 

Claire M. Andrewsová napsala čtivý příběh ozvláštněný řeckými názvy a pojmy, v němž najdete spoustu bájných bytostí a stvoření, akci, nebezpečí, překvapivá odhalení, nejednu zradu a úmrtí a trochu romantiky. Dcera Sparty má feministické ladění, protože na dobrodružnou cestu, během níž musí plnit nebezpečné úkoly, překonávat překážky a vrtochy bohů, vyráží namísto hrdiny mladá žena. Mužské postavy jsou povětšinou redukovány na zpovykané hejsky, které Dafné musí zachraňovat.

Dcera Sparty měla skvělý potenciál, který se ale autorce nepodařilo vytěžit. Z té kombinace nejrůznějších řeckých legend a mýtů vznikl trochu mišmaš. Navíc Dafné je popisována jako silná hrdinka, ale dost často se chová jako tvrdohlavý fracek. Největším problémem je však značná míra nepřesností a nelogičností a vytváření napětí pomocí zatajování informací – nikdo Dafné nemůže nic říct, ona se ovšem ani neptá, a když už jí někdo sdělí informaci, vlivem okolností ji neslyší, a když odhalí zásadní věc, nikdo jí nevěří. A to každého rozumného čtenáře otráví.

V žánru young adult fantasy je Dcera Sparty díky inspiraci nejrůznějšími řeckými mýty jiná a svěží. Takže je škoda, že autorka děj překombinovala a nedokázala ho natolik dobře promyslet, aby se vyhnula nelogičnostem nebo oslím můstkům v podobě zamlčování informací.

Vydal: #booklab, 2022
Překlad: Anežka Mann
Vazba: měkká
416 stran / 399 Kč