Hlubiny města – mysteriózní a fantastické povídky od Londýna po Frýdek-Místek

Město je živé. Jeho zdi a chodníky dýchají žárem, v tepnách ulic mu proudí jako míza lidé, auta a v noci toulavé kočky a duchové. A co se skrývá nad jejich hlavami v podkroví činžáků či ve věžích kostelů a katedrál, to nejsou jen netopýři a holubi.

Každý, kdo se kdy toulal Prahou za podzimního stmívání, jel přeplněným londýnským metrem v době ranní špičky nebo se potloukal Barcelonou, Plzní, Brnem či jakoukoliv jinou metropolí, vám potvrdí, že město stejně jako lidstvo samo je jeden veliký a tajemný organismus. Ne nadarmo je živným podhoubím, z nějž vyrůstají příběhy mnoha generací spisovatelů napříč žánry i věky.

Jestli si toho všeho je někdo se vší vážností vědom, jsou to editoři této antologie. Kristýna Sněgoňová se ve svých knihách prohání s noirovým detektivem ulicemi Brna a městům na pilířích věnovala spoustu prostoru v postapokalyptické trilogii a Lukáš Vavrečka se s párou vonícím románem Mesopotamis i detektivkami a krimi příběhy také často vydává do ulic a uliček měst a městeček. Když se tedy rozhodli sestavit antologii mysteriózní a fantastické prózy, dalo se tušit, že to nebude jen další z urban fantasy antologií typu Zpěv kovových velryb či Pod kočičími hlavami.

Hlubiny města měly být důkazem, že nejen žánroví, ale také nežánroví autoři umí napsat kvalitní povídku, v níž jsou hlavními tématy město a mystérium. Tomu odpovídá i výběr autorů, které editoři do antologie přizvali. Anna Bolavá ani Jan Štifter nepatří k typickým žánrovým autorům a Petr Stančík, Přemysl Krejčík i Lukáš Vavrečka a Pavel Renčín jsou autory, kteří píšou nejen žánrovou, ale i společenskou prózu. Dalibor Vácha se naopak pohybuje na poli literatury faktu, přičemž si občas odskočí k příběhům z alternativní historie. Ryze žánrové autory zastupují Františka Vrbenská, Veronika Fiedlerová, Vilma Kadlečková, Michaela Merglová, Lucie Lukačovičová, Vilém Koubek, Martin Paytok a Kristýna Sněgoňová. Editorům se tedy podařilo splnit první z jejich cílů a Hlubiny města získávají deset dlažebních kostek z deseti. A jak je to s tím mysterióznem a fantastikou? Inu, každý z autorů to pojal jinak a po svém.

Česká mlátička, která celou antologii otvírá, je poctou Lovecraftovi a funguje vážně dobře. Dalibor Vácha rozehrává jízdu českého boxera Innsmouthem a jeho okolím. Tíživá atmosféra by se dala krájet řeznickým nožem a o rány na solar není nouze. Vzhledem k tomu, jaké texty následují, je to trošku explozivní start.

Pavel Renčín v povídce Poslední brána přivádí hrdinu do snového města. Příběh o moci podvědomí je melancholický a sugestivní. Perfektně ukazuje, že slovo mysteriózní nezvolili editoři do podtitulu antologie jen tak z plezíru.

Zástupcem těch, kdo se věnují převážně společenské próze, je Jan Štifter. Tomu také odpovídá jeho povídka Zavařovačky, v níž se prolíná cesta jedné obyčejné rodiny z návštěvy známých s tím, co bychom mohli nazvat pamětí místa. Symbióza fantaskních prvků a civilního příběhu tu ovšem funguje nadmíru dobře.

Z podobného soudku je i povídka Lukáše Vavrečky. Ten čtenáře i svého hrdinu v povídce Vlčice zavede do věčného města. V Římě se prolíná historie a současnost a vnímat tyhle průsaky nemusí být nic příjemného. Autor zde ovšem předvádí magický realismus v jeho nejryzejší podobě.

Petr Stančík okouzlil mnohé čtenáře barvitým jazykem v mysteriózní detektivce Mlýn na mumie. V povídce Dutý septagon zavedl hrdinu až ke kořenům Prahy. Právě tam se totiž v rozverné povídce vypraví kominický učeň. Hravý příběh je plný obskurních nápadů a erotiky. Nic jiného jsem od duchovního otce poživačného komisaře Durmana ani nečekal.

V každé správné antologii, v níž hraje hlavní roli město, by měla být i detektivka. Povídka Martina Paytoka možná není vrcholem detektivního žánru, ale jako ukázka toho, jak namixovat kriminálku z drsné školy s fantastickými prvky, funguje dokonale. Komu bude Rutina znít ozvěnou filmu Collateral, ten zasáhne do černého.

Městské legendy, ať už staré, či novodobé, patří k fantastice stejně neodmyslitelně jako mince do fontány di Trevi. Z tohoto faktu těží ve faustovsky laděné povídce Pan Twardowski Přemysl Krejčík. I tady se hezky mísí současnost s minulostí a fantastika s realitou všedního dne.

Veronika Fiedlerová v povídce Zakantum vzkřísila starověké ostrovní město, v němž rozehrála povedenou, takřka kriminální zápletku. A že by v příběhu úředníka pátrajícího po nekalých obchodních praktikách svých sousedů nebyla ani špetka fantastiky? No, nechte se překvapit. Tohle město stojí na pěkně divokých základech.

Stejně jako legendy patří ke koloritu měst duchové a strašidla. Některá jsou nebezpečná, jiná jen vegetují v místech, kde strávila svůj život. Ale co když jejich milovanou metropoli napadne cizí armáda? S touto myšlenkou si hezky pohrála Františka Vrbenská v povídce Luna ve spletitých uličkách. Kdo někdy hrál válečnou strategii Commandos, ví, co může od této povídky čekat.

Vilma Kadlečková povídkou Lamaris hoří znovu dokazuje, že nepatří k nejlepším českým autorkám nadarmo. Konkurenční boj, časová smyčka, magie a prvotřídně vystřižený parkour, a to vše v prostředí hořícího města. Tahle povídka má v sobě víc vrstev než kdekterá metropole.

Michaela Merglová v povídce Špatný den navštívila Londýn. Melancholický, komorní a dost depresivní příběh hezky pracuje jak s časovou smyčkou, tak napětím mezi hlavními hrdiny. Na poměrně krátké ploše několik stran dokázala autorka vystavět intimní a velice sugestivní příběh.

Od Viléma Koubka snad nešlo očekávat nic jiného než skvělou městskou satiru říznutou hororem. Kultisté, rozkopané Brno a magistrát, který se snaží pomocí bagrů zabránit procitnutí města, to je Dno výkopu.

Dalším zahraničním městem, do kterého se čtenář této antologie může podívat, je Barcelona. Nevím, zda k napsání snové povídky Splnit si sen inspirovala Lucii Lukačovičovou stejnojmenná píseň Freddieho Mercuryho, ale vzhledem k tomu, že je její akcí nabitý příběh vyprávěním o lásce a touze zvítězit nad smrtí, je to více než pravděpodobné. I tato povídka se odehrává ve více rovinách, stejně jako většina ostatních v této antologii.

Město a jeho lidé jsou hrdiny ponuré povídky Tyhle věci neexistujou Anny Bolavé. Hlavní hrdinka zaměstnaná jako členka personálu komunálních služeb hledá v dystopické metropoli svého ztraceného bratra. Je jen dobře, že antologie touto sice formálně skvěle odvyprávěnou, ale bezútěšností sálající povídkou nekončí.

Tou poslední je nostalgický výlet Kristýny Sněgoňové do devadesátek a na břehy řeky Ostravice. Povídka Pan Frýdek a slečna Místek je krásnou poctou Městským válkám Pavla Renčína a díky jejím hrdinkám Karolíně a Janě a pozitivnímu vyznění i hezkým rozloučením s touto povedenou antologií.

Z výše uvedeného je asi jasné, že editoři dostáli i svému druhému předsevzetí a v knize najdeme opravdu kvalitní povídky, které bezezbytku odpovídají tématu, jež si pro svou antologii vybrali.

Hlubiny města nejsou jen knihou, v níž najdeme patnáct skvělých povídek, v nichž město či jeho část hraje stěžejní roli. Lukáš Vavrečka oslovil Bena Aaronovitche, a tak si hned v úvodu knihy můžeme přečíst jeho předmluvu. V té britský spisovatel hezky shrnuje to, co podle něj spadá do ranku městské fantastiky a proč.

Stejně tak stojí za pozornost doslov obou editorů, ti v něm pro změnu zabrousili do literární historie, aby na příkladech konkrétních autorů ukázali, jak moc je téma měst provázáno i s tvorbou spisovatelů jako Ian McEwan, Gabriel García Márguez a mnohých dalších. Za hezký nápad považuji i medailonky v úvodu jednotlivých povídek. Ty ovšem neobsahují informace o autorovi povídky, ale jsou jakýmsi shrnutím toho, co může čtenář od následujícího příběhu očekávat. Tyto medailonky však nejsou dílem editorů, ale zcela inovátorsky se jich zhostili kolegové, kteří mají v antologii také svou povídku.

Byť se na obálce, na níž spolupracovala s Lukášem Tumou, skví krásná, snovou atmosférou dýchající ilustrace Lenky Tarwari Jandové, v knize se jejích obrázků objevilo jen pár. Zato na konci skoro všech povídek najdeme mapku města či budovy, jichž se příběh dotýkal.

Ve výsledku jsou Hlubiny města antologií, která nejenže splnila, co její editoři slibovali, ale díky jejich péči a skvělé spolupráci s autory povídek se řadí k tomu nejlepšímu, co u nás na tomto poli doposud vyrostlo. Jsem rád, že nakladatelství Epocha dalo tomuto projektu zelenou.

Vydala: Epocha, 2023
Obálka: Lukáš Tuma
Ilustrace: Lenka Tarwari Jandová
Překlad: Hana Shánělová
Vazba: vázaná
Počet stran: 472
Cena: 585 Kč