Edward Ashton: Mickey7
„Takhle pitomě jsem ještě neumřel“ – těmito slovy začíná příběh vyprávěný Mickeym Barnesem, jinak zvaným Sedmička. A jak číslo napovídá, jedná se o jeho sedmé zmrtvýchvstání. Ovšem osmé už představuje veliký problém, protože Sedmička to ještě nezabalil a duplikování lidských bytostí je těžký zločin…
Vyslání kolonizační výpravy je vždy aktem zoufalství, neskutečně drahé a bez jakékoli záruky úspěchu. Na všechny pozice letu k Niflheimu se hlásily stovky kvalifikovaných uchazečů, jen jedno místo bylo stále volné. Co je na Midgardu, pěkné kolonii třetí generace, tak strašného, že je třicetiletý Barnes ochoten zaprodat své tělo i duši a zvolit si nejhorší zaměstnání v celém vesmíru? Jaká musí být míra jeho zoufalství?
Název volného místa „Postradatelný“ hodně napovídá. Je třeba vlézt do jaderného reaktoru, či opravit cosi na plášti raketoplánu a vystavit se tak smrtelnému záření nebo vyzkoušet účinky nové vakcíny? Na to máme přece postradatelného člena posádky! Světlou stránkou všeho toho umírání je, že je hrdina, jistým zvráceným způsobem, nesmrtelný. Biotiskárna vyplivne nového Postradatelného, který si vše pamatuje, pokud tedy ve správný čas zálohoval. Teď si ťukáte na čelo a říkáte si, proč nepoužijí na nebezpečné mise roboty nebo drony, vždyť toto je zrůdné a strašně neefektivní – na takovéto logické otázky, které se vynoří během čtení, autor hned odpovídá a čtenáře tak nepodceňuje.
Sedmička (teď i Osmička) se snaží přežít v práci, ve které ve skutečnosti přežít vůbec nemá. Už tak malé příděly jídla si musí dělit napůl, a tak zažívají věčný hlad. Přežít s omezenými zdroji se pokouší i celá kolonie v čele s velitelem Marshallem, který je natalista – věří, že postradatelní jsou ohavností, a už tak těžký život pro každého Mickeyho je v důsledku toho ještě obtížnější. Navzdory tomu, a i když je to tak trochu padouch tohoto díla, je to stále jen člověk, který se snaží dělat to, co si myslí, že je správné. Na lodi je sto osmdesát členů posádky (a pochopitelně další kolonisté v podobě tisíců embryí, s těmi ale moc legrace není), takže mezilidské vztahy hrají v uzavřeném prostoru zásadní roli, těžko za devět let letu nevzniknou nějaké kontakty, i romantické. A komu z kolonistů opravdu věřit, ukážou až vyhrocené situace.
Příběh si drží stabilní tempo a Edward Ashton neztrácí čas zbytečným výkladem, což posouvá děj rychle vpřed a stránky jen ubývají. Autor do děje přidává flashbacky z minulých Mickeyho reinkarnací, které obsahují i velmi trýznivé scény (upřímně pochybuji, že by si běžný člověk udržel za podmínek, v nichž je nucen Mickey roky žít, zdravý rozum). Namísto pochopitelného rozkladu osobnosti, pochybností o vlastní identitě a následné rezignaci sledujeme vývoj hlavního hrdiny, kdy se z lůzra a otroka mění v člověka uvědomujícího si svou hodnotu. Spisovatel nás nutí v průběhu knihy čím dál víc přemýšlet o psychologických, filozofických a etických otázkách, zmiňuje například paradox „Théseovy lodi“, a tím se naskýtá zajímavá otázka: je Mickey1–7(8) stále tím Barnesem z Midgardu?
Edward Ashton představuje uvěřitelný vesmír, kde lidstvo s různou mírou úspěšnosti kolonizuje vzdálené světy, a o tom nás Sedmička, původní profesí nezaměstnaný historik (dost zbytečné zaměření v dobách, kdy veškeré informace jsou na kliknutí dostupné všem), rád a profesionálně informuje. Tím hodně odbíhá od hlavní linie příběhu a na důležitější věci nezbývají stránky – postrádala jsem více informací o tom nejdůležitějším pro budoucí kolonii.
Mickey7 některými prvky (jedno digitální vědomí přenášené do nových těl, nově oživší obalený slizem, dva duplicitní jedinci, stejní, přesto odlišní atd.) připomíná Půjčovnu masa Richarda Morgana. Ovšem hrdinové obou autorů stojí na opačném konci spektra, zatímco jeden je doslova maso do mlýnku, druhý je mlýnkem. Na rozdíl od temnějšího a atraktivnějšího Morganova díla je Mickey7 čtení odpočinkové, s lehkou sebeironií a nenásilným humorem, přestože zkoumá vážná témata. Autor píše, jako by s vámi konverzoval, přitom kombinuje přítomný a minulý čas a to přidává textu na svěžesti. Výsledek je střídavě zábavný, zajímavý i děsivý. Stále si nejsem jistá, jak se to autorovi, vzhledem k nepříjemnému tématu a situacím, podařilo.
Setkala jsem se s názorem, že je tato kniha kříženec Marťana a Temné hmoty. Podobná je maximálně zanedbatelná část námětu, obsah i styl psaní jsou naprosto odlišné, takže taková přirovnání a s tím spojená očekávání můžou knize jen uškodit. Jestli ji mám k něčemu přirovnat, jasnou volbou je tvorba Johna Scalziho, podobná odlehčená sci-fi (u Scalziho bez romantiky), která nezabředá do technických podrobností, jak bývá zvykem třeba u Neala Ashera (pro názvy planet Midgard a Nilfheim sáhl autor do severské mytologie a hádejte, kam sáhl pro Asherův svět). Dost mě překvapilo že Edward Ashton vyučuje kvantovou fyziku, ale přitom se nesnaží s těmito znalostmi předvádět. Za sebe říkám škoda, za ostatní, kteří třeba nemilují detailní vědecké a technické informace, mu musím asi poděkovat.
Filmové studio Warner Bros. oznámilo, že 29. března 2024 uvede do kin film Mickey 17, který režíruje oscarový Bong Joon-ho (Parazit). V hlavní roli uvidíme Roberta Pattinsona. Myslím, že Mickey7 nakonec skončí v dobrých rukách.
Vydal: Triton, 2023
Překlad: Vladimír Nový
Vazba: vázaná
Počet stran: 320
Cena: 389 Kč
