Ivan Kučera a Honza Vojtíšek: Ďáblův hřbet

Když spojí síly vydavatel hororového čtvrtletníku Howard Honza Vojtíšek s autorem hororových povídek Ivanem Kučerou, může vzniknout něco jiného než horor? Ano, neboť Ďáblův hřbet není jen bezduchou hororovou vyvražďovačkou, i když na to zabíjení taky dojde.

„Chceme tam vybudovat osadu, abychom měli dobrou obchodní cestu s Moravou. Vidíme v tom budoucnost.“ (str. 29)

Slovensko-moravské pomezí bylo ve 13. století divočinou zarostlou pralesem děsivějším než Branišovský les. Přesto se do srdce tohoto divokého kraje vydává v lednu 1297 skupina osadníků a dřevorubců osídlit místo zvané Ďáblův hřbet.

„Je opuštěné, nikdo tam nebydlí, patří jen divočině… a ďáblovým svodům.“ (str. 79)

Dřevorubec se sice může ohánět sekerou jako ďas, ale pokud ho přepadnou divocí lapkové, nebo ještě divočejší šelmy, moc stromů nepokácí. Natož aby zbudoval vesnici a vypěstoval něco k jídlu. Proto skupinu osadníků a jejich rodin doprovází jednotka vojáků. Kapitán Lukavský to však nebude mít lehké, a to navzdory tomu, že mu po boku stojí lékař Kamil Dunajčík a kněz Pavel Jilemnický.

Ďáblův hřbet je opředený legendami o rohatých lidech. Lukavský a jeho lidé jim nepřikládají žádnou vážnost a hned po příchodu na místo se pustí do práce. Přesto jejich jistě bohulibé konání komplikuje řada nešťastných událostí. Ať už jde o strom, který zavalí jednoho z dřevařů, či útok medvědice, jsou tu ti, kteří v tom vidí jen prostou nehodu, ale i ti, kteří to považují za projev temných sil. Vše se zkomplikuje ve chvíli, kdy osadníci v lese narazí na ženu, která má blíž k pohanské divožence než k řádné Kristově ovečce. Záhy poté se ukáže, že legendy o démonských lidech s kozí hlavou nejsou jen báchorkou pro malé děti a lesní žena k nim má blíž, než by Lukavskému a jeho svěřencům bylo milé.

Hned v úvodu autoři servírují brutální scénu incestního znásilnění. To snad aby se čtenář nenechal mylně unést myšlenkou, že bude Ďáblův hřbet čtením pro slečinky. Vojtíšek a Kučera naopak během času ještě přitvrdí a je jedno, jestli jde o útok medvědice, znásilnění, či závěrečný masakr, k němuž muselo nevyhnutelně dojít. Přitom ani zdaleka nejde o samoúčelný proud násilí. Každá taková scéna buď posouvá děj někam dál, nebo přispívá k budování tísnivé atmosféry.

S tou pracují autoři lépe než s postavami. Ty jsou bohužel až příliš šablonovité. Statečný velitel, který se snaží vše řešit, pokud možno s chladnou hlavou, osvícený a racionální felčar, fanatický kněz, k nim přidejte stádo tupého selského lidu, a máte hotovo. To je ovšem asi jediná slabina knihy.

Mezi silné stránky knihy patří naopak dobře vykreslené reálie období vrcholného středověku, hutná a skvěle vygradovaná atmosféra a pěkně vykreslený boj člověka s přírodou. To vše dělá z Ďáblova hřbetu víc než tuctový slasher. Ostatně, po dočtení knihy si mnohý čtenář s hrůzou uvědomí, že největšími bestiemi nejsou divoká zvířata či démoni z lesů, ale lidé.

Vydal: Golden Dog, 2022
Autor obálky: Michal Březina
Vazba: brožovaná
Počet stran: 358
Cena: 399 Kč